Na ceste
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205094/mid_na-ceste-cmW-205094.jpg
4
2228
2228
Kultový román a základný kameň bítnickej literatúry. Kniha, ktorú Jack Kerouac napísal už v roku 1951, ale jej pôvodný, necenzurovaný text nebol v tom čase nikto ochotný uverejniť. Kerouac na knihe pracoval ešte ďalších šesť rokov. Svoj divoký, autentický a spontánny text upravil do všeobecne prijateľnej, no nemenej sugestívnej formy. Román Na ceste spôsobil v Amerike konca päťdesiatych rokov kultúrny výbuch a Jack Kerouac sa stal ikonou novej, spontánnej a odtabuizovanej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Artforum (SK)Originální název:
On the Road, 1957
více info...
Přidat komentář
Nevzpomínám si, kdy jsem nedočetl knihu... Na cestě jsem se ovšem nekonečně nudil a souboj s ní nakonec prohrál. V každém případě přiznávám, že Kerouackova cesta není mojí cestou a leckdy až nekritický obdiv k tomuto stylu života je pro mne nepochopitelný. Nebudu psát, že je to špatná kniha, protože mnoho čtenářů ji má opravdu rádo a vidí v ní věci či myšlenky, které já ne. Pro mne jde ovšem o jedničku v žebříčku nejpřeceňovanějších literárních děl.
Parádní kniha. Nechápu, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se odhodlala si ji přečíst. Pro mě velmi čtivé, v žádnou chvíli jsem se u toho nenudila. Člověk by hned nejradši popadl bágl a vydal se taky střemhlav takovýmhle toulkám a dobrodružstvím a na všechno ostatní zapomněl. A to co jiní knize vyčítají, neustále se opakující cestování sem tam a zase zpátky, je právě to, co mě na tom nejvíc bavilo.
Škoda, že jsem knížku nečetla už v takových 17 – 18 letech, mám pocit, že by mě v tu dobu nadchla více:-) Ale ani v těch 17 bych se neztotožnila s postojem a s hodnotami Sala a Deana - tolik alkoholu, fetu a hlavně nezodpovědnosti vůči ostatním – to vše mně na hlavních hrdinech celkem vadilo. Nicméně uznávám, že má knížka určité kouzlo a některé pasáže mě dost bavily (třeba poslední část o cestování v Mexiku). Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec dávám 3, ale třeba se mi to v hlavě ještě rozloží a nakonec tam tu jednu hvězdu časem ještě přidám.
Po prvý krát som sa s knihou stretol v roku 1978. Teraz sa mi znovu dostala do rúk a opäť
som to zhltol jedným dychom....
Môžem len súhlasiť s cudinkou:
Úžasné, strhující, jedinečné! Naprosto super!
Moje první cesta s Jackem Kerouacem a jeho kámošem, bombarďákem Deanem Morriartym, nemohla dopadnout líp. Tady jsem se prostě našel a někdy bych chtěl zažít takhle bezstarostný cestování, kdy poznáváte krásy života v jeho nejpřirozenějších podobách. Samozřejmě, že se to neobejde bez chlastu a nějakýho toho fetu. K tomu pak taky patří kousek filozofování, protože co si budem vykládat, po pár pivech jsme každej nejchytřejší a naše myšlenky by vydaly na knížku a u téhle party tomu není jinak. No a když ještě máte stejnej pohled na svět jako tihle fajn týpci a ztotožňujete se s valnou většinou jejich myšlenek a nápadů, tak vám tahle knížka uteče rychleji než láhev dobře vychlazené Plzně.
Kniha, u které jsem po přečtení pár stránek vždy měla pocit, jako po uběhnutí maratónu a v hlavě se mi vířily myšlenky, jako zběsilé. Nedá se to v žádném případě přečíst v kuse (já jsem to tedy nedokázala).
Takhle kniha se nedá číst v teple domova, pod dekou s hrnkem černého čaje. Je to čirý pohyb a dynamika. Četla jsem ji ve vlaku, v tramvaji, na lodi, v autě...jinde to nešlo.
Je zde spousta nejistoty a nezodpovědnosti, které u mě v jiných knihách vyvolávají neklid a napětí. V tomto případě ne, bylo to samozřejmé, plynulo to a šlapalo jako Deanova jízda.
V určité životní etapě jsem žil velmi podobným životem. Díky, Bohu - přežil jsem to... Popsat to - proč ne. Ale když z toho vznikne celé hnutí, které reaguje na určitou celospolečenskou náladu, tak mi to přijde líto.
Kniha k doporučení? Mnou určitě ne.
Beatnická klasika. Na gymplu jsem tuhle knihu žrala. Nevím, jak by na mě působila v oparu posledních let. Jsem již trochu "někde jinde", ale i tak je to něco, co patří k mému vývoji a do mé duše.
Doporučuji knihu Mánie - autoři Ron Collins a David Skover. Právě jsem ji dočetl a mám chuť po letech zase otevřít Na cestě - škoda, že je noc a nemám to doma. Mánie je životopis generace beatníků - skvěle napsané a pro někoho to může být i zajímavější čtení než třeba samotný Kerouac.
Kerouacův styl mi zpočátku velmi dobře sedl, čtení byla jedna radost a stránky pěkně ubíhaly... A ubíhaly pořád ve stejném duchu i tempu dál. Bohužel. Všeho moc škodí, Na cestě bych rozhodně o něco zkrátila, mám dojem, že by to mohlo o něco zvednout kvalitu a vyhnout se postupně narůstající nudě, která mě drapla přibližně někde za polovinou zběsilého výletování.
I tak ale hodnotím lehkým nadprůměrem, protože tady rozhodně děj nehraje prim. Jde spíše o pocit svobody, bezstarostnosti a radosti ze života, který si prostě vychutnáváte se vším všudy.
Dost rozporuplná knížka. Někdo ji miluje, někdo se u ní nudí k smrti a ani ji nedočte. Nedivím se. Děj sám o sobě je v podstatě o ničem a opakuje se tak často, že si říkáte, jestli jste vůbec předtím otočili stránku. Jenže. Důvody těch milujících jsou úplně někde jinde a jsou tak silné, že nějaký děj se najednou stává naprosto nedůležitým prvkem. Tady jde totiž o pocity. Svoboda, volnost, bezstarostnost, flegmatismus, mládí, experimentování, cestování,... To všechno na vás z knížky působí takovou silou a tak nostalgicky, že se vám zdá, že to všechno prožíváte taky. Nebo v případě druhém vás popadne nezkrotná touha na všechno se vykašlat, zabalit si náhradní ponožky a spacák, půjčit si auto a procestovat svět. Bohužel doba už je někde jinde a tak zůstane jenom u touhy. Ale právě díky Kerouacovi získáte při čtení ten úžasný pocit, že jste někde Na cestě.
Fantastická záležitost!!!! Jedna velká skvělá jízda v rytmu Charlieho Parkera, Dizzyho Gillespieho a mamba Numero Ocho Pereze Prada. A k tomu jeden neuvěřitelný okouzlující hajzlík jménem Dean Moriarty - jasně, je to nezodpovědný parchant ale......ale ti kluci uměli žít a užívat si života a každého dne jako by žili naposled. Kdo z nás to dnes může o svém životě s klidným srdcem říct? Jak už to tady někdo napsal, pro někoho je to knížka ve které je všechno, pro dalšího knížka o ničem. Asi to tak má být.
Nemůžu si pomoci, ale na mě to nezapůsobilo. Jako téměř každému by se mi zamlouval požitkový život, ale celé dílo na mě působilo dosti zbrkle a chaoticky. První třetina knihy byla o něčem novým a neustále držela čtenáře v napětí, co se asi stane. Ale zbytek knihy byl neustále o tom stejném - opít se, přespat někde, jet zase o dům dál. Sakra, tohle se musí zažít a ne o tom číst
Nejsem fanouškem knih bez pointy, musím ale uznat, že Keroac má něco do sebe když píše.
Tento fenomén mě minul. Jak zbožňuju expresivitu Ginsberga, tak nesnáším unylost Kerouaca. Nepročetla jsem se touto knihou až ke konci a přesto mě dokázala otrávit na maximum. S beatnickým hnutím hluboce sympatizuji, ale forma Kerouacova projevu mě uspává. Sorry, Jacku.
Od této knihy jsem opravdu čekala více, ale nějak jsem se nedočkala. Opravdu měnila generace, byla za vzor, mladickým ideálem žití? Někde jsem četla, že si Kerouac jen sednul ke stoji a na mnohometrový papír jen psal, co ho napadlo a vzniklo Na cestě a přijde mi, že je to naprosto výstižné, i kdyby to nebyla pravda. Kniha mě nezaujala, necítím neutuchající svobodu ani pravé přátelství, nerozumím hrdinům a kniza prostě nikam nemíří (vím, že to tak asi mělo být), ale nikdy jsem se neuměla donutit obdivovat něco, co sice pořáží všechny konvence, ale nic jiného nenabídne. Těšila jsem se na sex, drogy a nespoutanost, ale šílený Dean a na něm závislý Sal mě nijak neuchvátili.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Kerouac bloudí v kruzích. Neví, co přesně chce říct. A neví, co přesně si o tom všem tady myslet. A já to chápu. Jsme teď ve stádiu probuzení, lidé se teprve začínají probírat a jsou zmatení. Jack, před tím víc jak půl stoletím, se opíjí, balí ženský a píše, jak se protlouká životem po US, zatímco každej třetí den vytuhne někde ve škarpě (a já pořád nemám problém). Pak zjišťuje, že sám se sebou stejně nic nevymyslí a tak utíká. Krouží pořád dokola na kruháči a říká si: "Něco mi tu uniká," (možná olej).
Každý spisovatel chce podat zprávu, ale popravdě mě moc nedostává, když poslouchám (audiokniha), jak Kerouaca bolely záda a prsty při sbírání bavlny, zatímco já si ty svoje zrovna rozřezávám při sešívání cívek a tahání těžkých motorů. Vsadím se, že jsem i protočil oči, asi jsem čekal, že život tehdy byl drsnější, než že: "Velkýho Jacka bolely záda z práce." Chudák Jack.
Kerouacovy knihy tak trochu dělají vědu z každé drobnosti. Je jedno, kterou vezmete do ruky - je v nich jistá amorálnost a zoufání nad existencí, ale nejhorší je (a to se vždycky směju) to jeho: "Já jsem pravda (...) a ti, co nejsou s náma, jsou falešní hipsteři." - mimochodem, to slovo hipster používá snad v každý knize. Někde mezi tím vším siláckým kecáním se totiž stvořil mýtus o vlkovi, co brázdí Ameriku, mýtus o velkým spisovateli, co sežral všechnu moudrost Světa... mýtus o prorokovi. A to je divadlo zabalené omáčkou žvástů. Jack byl tulák a rád žvanil a rád se bavil. A čas jeho knihy postupně ukáže. Lidi to uvidí. Proto mu tohle nežeru.