Na ceste
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205094/mid_na-ceste-cmW-205094.jpg
4
2228
2228
Kultový román a základný kameň bítnickej literatúry. Kniha, ktorú Jack Kerouac napísal už v roku 1951, ale jej pôvodný, necenzurovaný text nebol v tom čase nikto ochotný uverejniť. Kerouac na knihe pracoval ešte ďalších šesť rokov. Svoj divoký, autentický a spontánny text upravil do všeobecne prijateľnej, no nemenej sugestívnej formy. Román Na ceste spôsobil v Amerike konca päťdesiatych rokov kultúrny výbuch a Jack Kerouac sa stal ikonou novej, spontánnej a odtabuizovanej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Artforum (SK)Originální název:
On the Road, 1957
více info...
Přidat komentář
No úprimne nechápem, prečo je táto kniha až tak ospevovaná a vyzdvihovaná na neviem aké piedestály. Prečítala som si ju aj práve pre tie chválospevy na ňu a aj preto, že som ešte nič z tejto kategórie kníh od beatnickej generácie nečítala a bola som zvedavá. A keďže mám zásadu dočítať každú knihu, tak som to nakoniec dala, ale chvíľami som sa musela veľmi premáhať. Celé sa mi to zlialo nakoniec viacmenej dokopoy a vznikla z toho jedna veľká žúrka. Tuláctvo, nezodpovednosť, alkohol, sex, drogy a kriminalita - ako toto niekto môže tak ospevovať... Ale tisíc ľudí, tisíc chutí.
Varování pro zájemce o knihu. Starší vydání prošla značnou cenzurou. Jediné relevantní vydání je tak to nejnovější (rukopisný svitek). Kniha na mě působí hodně depresivně Po hroších kteří se uvařili ve svých nádržích, kteří se mi líbili přichází Jack Keroac s Na cestě a již jde na beatnicích vidět, že se ve svých alkoholem a drogami prosáklých životech ztrácejí. Neuvěřitelná živelnost, nespoutanost a radost z maličkostí, poznávání nejrůznějších lidí ze všech společenských vrstev. Krásná představa jenže se snoubí i s něčím temným. Jack Keroac je na cestě, hledá sám sebe hledá své místo v životě, tak jako každý z nás jenže beatnici ho nikdy nenašli. Nejsem beatník, to vím jistě. Mé hodnoty jsou úplně jiné než beatnické. Samozřejmě mám v sobě i to malé co kdybych.. kdybych zvolil beatnický život, krásně se o této možnosti čte a jde krásně vidět jak bych skončil. Vím že bych se v depresích utápěl už jen u vzpomínky na přátele, které bych cestou poznal u otázek jak se mají co dělají kde skončili.. Kniha je to výborná, čte se dobře a určitě bych jí doporučil přečíst všem i těm kteří stejně jako já nejsou beatníky.
Bible části mé generace. Jak stárnu, vidím, co vše neobsahovala. Přesto bylo krásné ji prožívat, i když my jsme cestovali spíš pražskými kavárnami a brdskými lesy.
K této knize jsem se dostal díky mému známému, který mi ji na svém koncertě doporučil a jsem mu za to velmi vděčný.
Ze začátku jsem si říkal, že se tato kniha ničím neliší od ostatních, avšak jakmile se člověk na něj naváže, splyne s ním a nechá se unášet proudem a rytmem jeho myšlenek, stane se něco magického. Přirovnal bych to k jazzovému jamu s mistrem. Ze začátku si nejste jisti, zda je to správná tónina, chytáte se do rytmu a moc se neúčastníte, ale pak se to rozjede v něco neskutečného, v nezapomenutelný zážitek.
Taky musím říct, že kniha má jistou nekalou vlastnost. Nakazí vás. Po přečtení jsem se málem sbalil a vyrazil pěšky a autostopem do Španělska a myslím, že kdyby mě moji jistě prozíraví rodiče nepřemluvili jít na zkoušky a následně na vysokou, byl bych vyrazil asi okamžitě. :)
A cožpak nevíš, že bůh je medvídek Pú? Myslím na Deana Moriartyho.
Knihu jsem četl před lety a byl jsem uchvácen životem, jež vykresloval. Vzbuzovala ve mě pocity, dát si batoh na záda a vyrazit "na cestu" Myslím, že teď už by mě tato kniha zase tak moc nezasáhla, tak jako tenkrát, nicméně pořád ve mě vzbuzuje krásné nostalgické vzpomínky a jsem velice rád, že se mi tenkrát dostala do rukou.
V dospívání jsem byla nadšená, užívala jsem si popisů bouřlivého života a chtěla něco podobného taky zažít. Nyní si myslím, že bych knížku ani nedočetla. Mám ji zařazenou v množině knih, které se musí číst v určitém věku a pak už ne. Ale stejně není radno přede mnou Na cestě kritizovat!
Na cestě je taková zvláštní kniha, která i přes to, že je plná akce, občas (vlastně často) působí až nudně. Od knihy jako takové jsem čekal víc. Román je sice čtivý, přesto se ale nedá číst dlouho (ano, vím, že tady se mnou nebude mnoho čtenářů souhlasit), problémem totiž je, že se celých 318 stran odehrávají dokola ty samé scény, jen se mění okolí a postavy. Což je časem až unavující. V tomto případě je počet strach, řekl bych na obtíž. Zkrácením na polovinu by to mohlo být opravdu dynamické nahlédnutí do života Kerouaca a generace beatníků. Ale chápu, že se Jack snažil vylíčit co možná nejvíc zážitků ze své úžasné cesty.
Na druhou stranu, knize se nedá upřít ta atmosféra a vynikající postava Dean Moriarty (Neal Cassady, který se stal předlohou pro tolik postav). A pokud má člověk rád beat generation a za postavy si dosadí skutečná jména, pak kniha dostane úplně nový rozměr.
Na cestě. Jak se pustíte do čtení jste na cestě, chcete být na cestě. Chcete si nezávázně užívat a žít jako hrdinové knihy, jako Kerouac. Chcete křepčit v zakouřených podnicích na jazz, který vám vyrve srdce z těla, chcete se zpocení milovat upřostřed polí pod širým nebem, chcete se hnát po nekonečném pásu asfaltu až někam do nikam a chcete o tom všem filozofovat unášeni omamnými látkami. Tahle kniha je jízda a vy se chcete taky vézt.
Celou dobu jsem si říkala, že ústřední postavou tohoto citově rozervaného, po svobodě toužícího a nejistotou hlavních hrdinů kypícího veledíla je Sal Paradise... že Dean je zvláštním antihrdinou, který tvoří jeho o dost rozervanější protějšek, kterýžto nevydrží sedět na jednom místě, jeho duše i tělo ho táhnou sem a tam napříč Amerikou bez zjevných příčin... je zvláštní, jak ve mně poslední slova knihy vzbudila pocit mystifikace, když jsem si uvědomila, že jsem se vlastně celou dobu snažila přijít na kloub vnímání samotného Moriartyho, který dává celému ději zvláštní, někdy bych řekla až matoucí spád. Hledá svého otce, nebo hledá sám sebe? Hledá dobrodružství, nebo hledá jistotu (samozřejmě vždy v klíně jiné ženy)? Chce pracovat a vydělávat na výživné, nebo na sex a drogy? Je to prostě Dean, jezdí si sem a tam, tváří se jako Prorok, jako nejlepší přítel, jako nejvyšší "vstřebavatel" lidských pocitů, emocí, vjemů... Nevím, zda jsem v Deanovi našla zalíbení, anebo mi způsobil pocit hořkosti v žaludku... je to sketa, a zároveň miluje Sala, miluje Camilu, miluje Inez... pro mne antihrdina, který je sám sobě tak trochu zkázou. Ano, Sal je důležitý, ale stejně jsem vždycky čekala, kdy se zase po určité chvilce objeví Dean a jeho šílená zběsilost.
Spíše než děj mě mnohdy zaujalo to, že Kerouac psal svůj částečně autobiografický román především z pocitového hlediska, že o děj ve své podstatě ani tolik ve finále nejde, možná proto bych dílo nedoporučila lidem, kteří v knize hledají akci, nějaký spád, zápletku, protože o tom "Na cestě" není, je to o lidské duši prahnoucí po svobodě, nečekejte nic víc, nic míň, a právě proto je tato kniha tak ojedinělá a krásná... Ano, život je cesta, ale v utrpení hledej člověka.
Naprosto nezajímavý děj, často jsem si říkal, o čem že to vlastně je?
Cestování tam a sem a sem a tam ... nic čeho by se dalo chytit. Kniha postrádá dějovou linii, klidně byste mohli začít číst v polovině a o nic byste nepřišli. Ve své době možná revolta, pro dnešní dobu však nepochopitelná.
Sem tam mi to prišlo dosť naivné a detinské ale väčšina bola fakt dobrá a hluchých miest málo, pretože aj v nudnejších pasážach bol nejaký metaforický zmysel. Ale tak TO asi musí byť, v knižke ako v živote že veci sa menia, a nemôžu byť postavy a dej názorovo stále rovnaké a vyrovnané. Najskôr som si myslel že z knižky sa bude dať vyčítať aj čo to z vtedajších spoločenských pomerov, ale Jack je prosto moc veľký blázon aby si lámal hlavu nad časom, nejakým včerajškom, zajtrajškom,a tobôž nie konvenciou. Najlepšie na knižke je jej pestrosť a napätie, nikdy totiž neviete či za rohom čaká niečo "obyčajné" alebo naopak, niečo "neobyčajné". Páni ale určite mali pre mňa neobyčajnú energiu. Chcem tým povedať (a TO na knižke najviac kvitujem) že precestovať Ameriku je jedna vec ale ten časoví rámec tej knižky, respektíve tých ciest je ... bezstarostný. Beat je pre mňa viera v TO že niekto tam hore dáva na nás pozor, a nič zlé sa nemôže stať. Videl som aj film a bola v ňom jedna myšlienka ktorá sa v knihe nenachádza (inak film bol divný a pozliepaný) a TO že Sal sa už nechce stýkať s ľuďmi, najmä pseudointelektuálmi, ktorí neustále hľadajú rôzne tézy a výhovorky, či už praktické, filozofické, duchovné, evolučné... prečo sú ľudia negatívne zmýšľajúci. A TOTO je pre mňa hlavná črta beat generation, neustále snaženie sa o pozitívne myslenie. A nielen preto si myslím že knižka určite má čo povedať každému.
Cesta je cíl. Poprvé jsem to četl ještě v prváku na střední a byl jsem krapet zklamaný, čekal jsem víc. Pak přišla léta divokých pitek, festivalů, stopování a já tu knihu najednou žral...
užasná kniha zaujala mě jak žádná jiná jen jsem začala číst a začetla se a neodtrhla se je to jedina kniha kterou jsem tak rychle dočetla pač jsem chtěla vědět co se bude dít dál jen doporučuji na čtení pač já tu knihu miluju:)))
Někomu vadí, že Kerouac popisuje cestu jako itinerář z navigace a pak spousta alkoholu a drog. Já si ale myslím, že o tomhle kniha není. Je o neuvěřitelné schopnosti prožívat naplno přítomný okamžik a nekazit si ho obavami z budoucnosti. Když píše o tom, jak Dean vnímá jazz, tak je to něco - jak to napsat - asi je to prostě to jeho nepopsatelné TO. Hrdinové příběhu nacházejí krásu a ryzí život v těch nejvšednějších věcech a to bychom si měli z četby Na cestě odnést.
Tahle kniha se mi líbila, byla zajímavá a hlavní hrdina mi byl sympatický. A navíc, zpívá o ní Raine Maida :).
80% Sice mě trochu překvapil Jackův styl - když je všechno v troubě nechám si poslat peníze od tetičky - ale vyprávění je to jinak celkem zajímavé.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Palčivá bolest osamění autora, se kterým procestuji Ameriku, kontrastující s lhostejností horkých letních dnů, to je to, co mě pár let zpátky nutilo číst tu knihu každé léto. To, že se to odehrávalo na pozadí bouřlivých a vášnivých 40./50. let v Americe, tomu přidávalo drajf, který pro mě ale byl spíš leit motiv, než hlavní důvod ke hltání této knihy.