Na ceste
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205094/mid_na-ceste-cmW-205094.jpg
4
2228
2228
Kultový román a základný kameň bítnickej literatúry. Kniha, ktorú Jack Kerouac napísal už v roku 1951, ale jej pôvodný, necenzurovaný text nebol v tom čase nikto ochotný uverejniť. Kerouac na knihe pracoval ešte ďalších šesť rokov. Svoj divoký, autentický a spontánny text upravil do všeobecne prijateľnej, no nemenej sugestívnej formy. Román Na ceste spôsobil v Amerike konca päťdesiatych rokov kultúrny výbuch a Jack Kerouac sa stal ikonou novej, spontánnej a odtabuizovanej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Artforum (SK)Originální název:
On the Road, 1957
více info...
Přidat komentář
Nechci se nějak vyčleňovat, ale knížky beatniků nejsou pro každého. Někdo jim přijde na chuť, jiný po pár stránkách "nesmyslů" zaklapne a znova neotevře. Mě osobně baví, možná právě proto, že beatnické životy a myšlení z jejich knížek čiší, a ačkoliv je mnohé spojuje, každý z nich je jedinečný. Zatímco Bukowského zastihla nálepka alkoholika se zálibou v ženách a provokaci, Burroughse lidé považují za milovníka opiátů a gayů, Kerouacovi se nevyhne přízvisko kočovník bez cíle, nejen doslova, ale i v životě.
Nebudu odporovat - tohle je také pravda. Jenže u beatniků nelze koukat jen na to, o čem píšou, ale proč to píšou. Nehledat v jejich činění na světě smysl nebo je měřit podle společnosti. Oni si vytvořili svou vlastní, a jestli do ní chcete prostřednictvím stránek vstoupit, musíte hrát podle jejich pravidel, jejich sociálních norem a zákonů. :-)
Možná, že v jejich knížkách poté uvidíte něco jiného.
Hodně štěstí Na cestě :-)
Kniha na cestě má vyprávět o nekonečných možnostech svobody mladých lidí, kteří se vzbouřili konvencím a konzumu. Cha cha cha. Toto osvobození se týká je bílých mužů, ale ostatní "lidé" v Americe jsou očividně nepodstatní. Ženy nadále zůstávají v domácnosti a trpí s lidmi typu Moriartyho. V knize je krásně vidět, že jim byly dobré jen na sex a na starání o děti. O afroameričanech se autor nezmiňuje příliš lichotivě, navíc je homofobní. Beatnická vzpoura proti konzumu se sestávala z užívání drog, nespoutaného sexu a snahy šokovat slušné upjaté lidi. Sice kritizuje nešvary společnosti, ale nenabízí žádné řešení. Ujíždí po křivolaké cestě, míjí osudy trpících a nešťastných lidí. Nepomáhá, jen ohlušuje a ukájí nízké potřeby a úzkosti. Nic nedává, jen bere a vyprazdňuje. Z knihy jsem měla chvílemi pocity zhnusení, smutku a nudy. Předloha Deana Moriartyho byla něco jako múza beatníků a objevuje se i v dalších dílech. Už jen to poukazuje na špatnost této literatury.
Pro mě osobně to byla kniha plná věcí, o kterých si nechceš číst. Chceš je prožít. Nechceš sedět doma a číst si o stopaři, co jede přes Amér kamsi za svobodou a dobrodružstvím. Na druhou stranu, já to četla v autě během cestování po Itálii. Myslela jsem, že to bude na road trip skvělá volba, ale nebyla. V kontrastu s naší cestou mi byl popis jízdy za holkama celkem málo. Bavilo mě to, jen bych řekla, že ne dost. Jediná věc, kterou jsem si z toho odnesla je, že cestování je fajn. Což ale není nic nového.
What is he aching to do? What are we all aching to do? She didn't know. Nobody could tell. Nobody would ever tell. It was all over.
Jako mladého mě tahle kniha docela nadchla už jen proto, že byla jako by z jiného světa. Nedávno (zhruba po 35 letech) jsem ji zkusil přečíst znovu, ale nadšení se nedostavilo, což dokazuje, jak výrazně se pohled na svět věkem mění. Proto ji ani nehodnotím, dal bych tak 2,5 vycházeje z průměru: v mládí 4 hvězdy, v pokročilém věku s bídou 1.
Stejně jako veliká řeka Mississippi svým nezastavitelným proudem omývá zaprášené tělo Ameriky, dokáže vyprávění Sala Paradise profouknout lidskou duši svěžím větrem. Je to horečnatá zpověď o světě nespoutaných bláznů, kteří jsou neustále poháněni svou neklidnou a nekonečně svobodnou myslí k pohybu a jejichž kroky jsou vedeny neutuchajícími touhami mládí, včele s tím nejlepším představitelem, šílencem Deanem Moriartym. 90 %
Je to prostě jízda umocněná mou nedávnou cestou po Kalifornii. V některých chvílích úplně skvělé (slovní) úlety :) GO!
Kdybych měla někomu vyprávět děj této knihy, tak vlastně nemůžu říct nic jiného, než že je to o přátelích, kteří podnikli různé cesty po Americe a cestou pili, kouřili a užívali si. Zpětně si nevybavím ani kam jeli a kde se co stalo. Ten "horečně chrlený text" podá tolik informací, že se vzájemně slévají a chvilkami jsem si i uvědomila, že čtu, ale nevnímám co.
Ale na druhou stranu, chtěla bych mít tu odvahu vyrazit na druhý konec země s pár dolarama v kapse. Akorát bych si k tomu vybrala za přítele někoho jiného než sebestředného a nevyzrálého Deana.
Je docela snadné říct si po dočtení této road-knihy říct, že to celé bylo o ničem, ale v mém případě šlo o inspirativní četbu. Atmosféra staré dobré těsně poválečné Ameriky neměla chybu. Bezstarostnost Sala, Deana a dalších můžeme na jednu stranu odsoudit (a taky se jim do určité míry vymstila), na druhou stranu je jejich schopnost užívat si a žít jen přítomností něco, co nedovedu a co jim tak trochu skrytě závidím. Svoboda z toho úplně sálá, že bych se taky nejradši na všechno vykašlal a vydal se, je jedno kam, prostě na cestu.
Nebavilo mě to, přečetla jsem jen proto, že jsem paličatá a když si něco umanu, tak to udělám. Omlouvám se všem, komu se kniha líbí, mně prostě nesedla.
P. S. Nicméně když jsem stála na proslulé silnici 66, tak jsem si paradoxně právě na tuhle knihu vzpomněla. Nějak se mi asi proti mé vůli zaryla do kůže...
Inu, sám bych po Kerouacovi asi nikdy nesáhl, nebýt mého kamaráda, který na ni rok nazpět prakticky nedal dopustit a v jednom kole o ni básnil. Upřímně? Ze začátku mě čtení nebavilo a stránkami jsem se doslova prokousával proti své vůli. Následovala část, ve které mi již kniha přišla lepší, ale... Tuhle knihu mám oficiálně rozečtenou necelý rok. Skoro dva měsíce jsem se velmi pomalu dostával do poloviny a dál už to prostě nešlo. Ne, ani o píď. Týdny ubíhaly, já se několikrát pokusil o pokračování ve čtení, avšak naprosto bezpúspěšně. Zhruba tak před týdnem se mi podařilo prolistovat několik málo stránek a nakonec jsem zkusil přejít o velký kus dále - abych zjistil, jestli mi to za to stojí. Ne, nestojí. Tuhle knihu celou asi nikdy nedočtu. Nebo, celou, spíše vcelku, bez přeskakování.
Váhám, jestli jednu či dvě hvězdičky. Pro dvě by asi mohla být má loajalita k přátelům, na druhou stranu, mne to prostě nezaujalo.
Tahle kniha není pro mě. Možná ne teď, možná jindy, možná nikdy...
Takový ten příběh, který člověk touží ve snu zažít, ale reálně už ne. Je to jízda.
Beatnická literatura vážně nebude nic pro mě. Na to, kolik jsem toho o této knize slyšela, jsem čekala něco lepšího.
Volné a nevázané courání sem a tam po Americe by mohl být úžasné - ale chtělo by to výrazně jinou společnost. Co je obdivuhodné na člověku, jehož život se skládá prakticky jen ze sexu, alkoholu, drog, aut, krádeží a pochybných mejdanů, na člověku, pro něhož je odpovědnost cizím slovem a který do tohoto bahna dokáže stáhnout i dost dalších lidí? Popisování toho, kde, jak, s kým a jak dlouho pařili, mě tedy opravdu nebere.
Báječná a dobrodružná knížka Jacka Kerouaca, který se vydává na cestu po Americe a zažívá neuvěřitelná dobrodružství, po boku svého přítele Neala Cassadyho, co by Deana Moriartyho.
Tak jsem se těšil! Ale ono opravdu není na co, po polovině knihy jsem to vzdal, to se nedalo vydržet.
Stálo to mnoho přemáhání knihu dočíst, mnohdy se blížilo čirému zoufalství. Vcelku nezáživné tlachání o jízdě přes státy, o nedostatku peněz, sexu, benzínu, práce... Nějak mi uniká, co je na románu tak úžasné. Třeba na to jednou přijdu.
Děs běs, který se nedá číst. Styl "pásmo" je nepřehledný. Příběh je slabý a nikterak mne nenadchl.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
A tak jsme byli celý život prostě pořád na cestě. On the road, on the road, pořád dál a dál, protože nikdy nemůžeš říct, teď jsem došel na konec, a mohu se vrátit. Kdo se jednou vydá na cestu, může rovnou zapomenout na cíl, protože ten je neurčitý. Cíl vlastně není, neexistuje, nikdo neví, jestli je tady, nebo tam, nikdo neví, jestli vůbec nějaký je. Vždy je kam jít, co objevovat, kam směřovat... A tak jsme prostě celý, celičký, život na cestě. Prostě jen tak. Pořád on the road. A je úplně jedno, že nemáme peníze, že nemáme co jíst... Jsme beznadějně zamilovaní do svobody, do možnosti jít stále dál a dál. A vrátit se zpět je nemožné...
Kniha, ze které dýchá nadšení, touha, láska, beznaděj, život i smrt. A to všechno na cestě...