Na co Alice zapomněla
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365826/na-co-alice-zapomnela-t5U-365826.jpg
4
1799
1799
Když se Alice probere na zemi v posilovně, má na hlavě pořádnou bouli a myslí si, že je jí dvacet devět a čeká první dítě se svým superúžasným manželem Nickem. Jenomže pak se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá neurotička, která nejraději tráví svůj volný čas v posilovně nebo na poradách školního výboru se ženami, jež kdysi nesnášela. Jak se to stalo, že se její život tak radikálně změnil? Proč ji její manžel nenávidí? Co tak hrozného provedla, že s ní její milovaná sestra skoro nemluví? A do toho si není schopná vůbec vzpomenout na svoje tři děti – ne, Alice se najednou vidí jinýma očima a ta nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu stala tím člověkem, kterým bývala?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2015
,
Ikar (ČR)
Originální název:
What Alice Forgot, 2010
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že na mě knížka čekala pár let na seznamu "Chystám se číst" a došla na ni řada až teď. Styl vyprávění i zápletka je typická pro Liane Moriarty.
Příběh byl čtivý a konec mě lehce překvapil, protože do poslední chvíle nevíte, jak to dopadne. 4*
Někdy je zkrátka potřeba, aby se v životě něco stalo, tak jako v případě Alice. Při hodině stepu v tělocvičně utrpěla Alice úraz, úder do hlavy a z paměti se jí vymazalo uplynulých deset let. Na jednu stranu tragédie, na druhou určitá možnost přehodnotit dosavadní život a zamyslet se nad věcmi okolo a třeba potom, po znovunabytí paměti se může život obrátit jiným, lepším směrem. Anebo se také může vrátit do starých kolejí. To je otázka.
(SPOILER)
Velice čtivé, příjemné tempo, přečetla jsem to na jeden zátah. Moc se mi líbí vzpomínky obsažené ve vůních, sama taky vím, jak mocné to dokáže být. Čichnete si ke starému parfému a najednou se na moment přenesete do minulosti. Znám pár lidí, kteří jsou "tak výkonné matky"... a mám radost, že tady to dobře skončilo. Feels good. Člověk si nevyhnutelně klade otázku: jaká jsem byla já sama před deseti lety? A na co všechno jsem zapomněla?
-- "Počáteční zamilovanost je vzrušující a rozjařující. Je lehká a bublavá. Takhle umí milovat každý. Ale láska po třech dětech, po rozchodu a málem i rozvodu, poté co jste si navzájem ublížili a navzájem odpustili, jeden druhého nudili a jeden druhého překvapovali, poté co jste na sobě viděli to nejhorší i to nejlepší – tak takováhle láska je nepopsatelná. Zasluhovala by si svůj vlastní termín."
No to byl teda silný příběh. Její,ale i sestry..nedokážu si představit být na jejím místě...a jak už tu čtenářky píšou, do poslední chvíle nevíte jak to nakonec dopadne..
Kniha se velmi dobře čte, patří k těm pohodovým. Do poslední chvíle nevíte, co se stalo, jak to dopadne s Libby a Nickem. Konec se mi zdál rychle ukoncen, ale i tak doporučuji.
Skvělá kniha! Pro mě zatím nejlepší od Liane. Na začátku jsem měla problém se začíst, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Obzvlášť emotivní pro mě byla linka Elisabeth
Měla jsem svou teorii, jak to všechno skončí, naštěstí se tak nestalo, autorčin konec se mi líbil. Dávám 5/5*
četlo se dobře, téma zajímavé, i já jsem se mimovolně zamyslela nad tím, co se dělo před deseti lety.
(SPOILER) Příběh, který prožívala hlavní hrdinka Alice, mě zpočátku úplně pohltil. Byly tam temnější záchvěvy, tajemství, člověk si říkal, ježiš, co se to té Alici stalo? No a bác! Opět rozplizlých asi 150 posledních stránek. Autorka snad ty konce píše na zakázku, protože to snad ani není jinak možný. Fakt škoda!
Kniha se moc dobře četla. Líbilo se mi, že kniha začíná rovnou dějem a né nějakými kecamy než se dostaneme k tomu podstatnému. Hodně se mi líbilo to, že člověk opravdu až do konce si nebyl jistý jak to vše dopadne.
Zajímavý příběh a téma. Kapitoly, které popisovala Elisabeth za mě byly zbytečné a vznešené úvahy jedné prababičky jsem nečetla vůbec. Možná bych knihu v půlce odložila, ale zajímal mě konec.
Nečekala jsem, že při čtení této knížky budu přemýšlet sama nad sebou. Kde jsem byla před 10 lety? Jaké jsem měla sny a očekávání? Jak moc jsem se změnila?
Alice po ztrátě paměti zjišťuje, že se změnilo úplně všechno. A já se kolikrát přistihla, že musím číst dál, abych odkryla nové a nové vzpomínky Alice.
Od této autorky už jsem četla knížku Manželovo tajemství, která byla vynikající a na konci byl "wow efekt", kdy všechno do sebe zapadne. Tady mi to trochu chybělo, ale i tak byl příběh skvělý.
Jak jsem psala v recenzi u předchozí knihy této autorky Poslední výročí , že dám spisovatelce ještě šanci stalo se a nelitovala jsem.
Paměť někdy umí člověku pořádně zavařit. Hlavně postupně stárnoucí ženě, která zapomene na to, kdo je.
Alice se vzbudí po pádu v posilovně a na nic si nevzpomíná. Ale to by nebylo tak zarážející . Nejen, že neví, kde je , ale může znít jako návštěvník z jiné dimenze. Má oslavit čtyřicátiny, ale žije v domnění, že bude mít třicet a v břiše má dvounohý poklad. Okolnosti a kalendář sice ukazují jiným směrem, ale Alice si myslí své. Aspoň ze začátku. Něco se stalo a Alice musí zjistit pravdu za každou cenu.
Jak moc se může změnit člověk za deset let? Až tak, že nepoznává sám sebe...zajímavý námět i osudy různých postav románu, který určitě stojí za přečtení.
Další skvělá kniha od Moriarty, nikdy nezklame. Příjemné čtení, doporučuji. Jsem si jistá, že nejsem sama, kdo se u toho i dost zamýšlel.
Knihy od tejto autorky sa mi páčia. Neohúria síce, ale sú zaujímavé a čítajú sa veľmi dobre. Nebolo to inak ani pri tomto príbehu.
Skvělá knížka! Skvělá spisovatelka! Zajimavé, napínavé a skvěle propojený příběh celé rodiny. :)
Štítky knihy
manželství ztráta paměti, amnézie
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Dávám 3,5 * a to hlavně díky tomu, že autorka nedokázala více vytěžit z jinak docela dobré zápletky. Začátek se rozjížděl poměrně dobře, četla jsem se zájmem a problémy způsobené ztrátou paměti hlavní hrdinky se vršily. Později jsem ale začala stránky jenom tak očima přelétávat, protože už bylo jasné jak vše dopadne.