Na dně
Maxim Gorkij (p)
Nejslavnější drama ruského spisovatele z roku 1902 je vzrušující a zajímavou sondou do života lidí „na dně“ tehdejší ruské společnosti.
Přidat komentář
„Když je práce zábava, tak je život příjemná věc! Když je práce povinnost, tak je život otroctví."
Upřímně... Nečekala jsem, že mě dílo tak nadchne. Myslím, že v něm Gorkij dokonale vykreslil atmosféru té doby. Až z toho šel mráz po zádech.
Dílo mě příliš neoslnilo, podobně jako dříve shlédnutý snímek od A. Kurosawy. Až na několik nádechů filozofie v podobě poutníka mě hra ničím neoslovila.
Gorkij je často označován za "bouřliváka revoluce" a za vedoucí osobnost socialistického realismu, ale pravdou je, že ačkoliv některá jeho díla můžeme chápat jako socialistická (Matka), tak si Maxim Gorkij vždy snažil uchovat humanistické a lidské cítění. Je to vidět i na díle Na dně. Je nám zde předvedeno několik lidí z úplného dna společnosti, kteří už nemají skoro žádnou naději na život. Najednou mezi ně přijde neznámý poutník Luka, který u některých dokáže vzbudit aspoň o nápravu. Později odchází a snaha končí neúspěšně. Nataša se stává nezvěstnou, Vaska Popel končí ve vězení a Herec se oběsí. Ale Lukova památka tu pořád je.
"Copak lidi: Lidí je hodně: Ale člověk je jen jeden!"
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
| 1957 |  Matka |
| 2010 | Na dně |
| 1976 | Pieseň lásky |
| 1974 |  Foma Gordějev |
| 1986 | Makar Čudra / O neopätovanej láske / Mesto Žltého diabla - a iné |
Kdybych věděla dopředu, že hra prakticky nemá žádný děj a jedná se především o vykreslení situace ve společnosti + filozofické úvahy, asi bych se tomu vyhla. Přestože je divadelní hra krátká, jsem ji četla neuvěřitelně dlouho, nerada jsem se k tomu vracela. Kdybych číst nemusela, možná to po prvním jednání vzdám.