Na frontu
Bill Mauldin
Willy a Joe - dva američtí pěšáci, kteří jako obyčejná "ucha" prošli a prožili evropské tažení US Army za 2.světové války, získali už na stránkách válečných vojenských novin Stars and Stripes nesmírnou popularitu. Neboť jejich autor, kreslíř Bill Mauldin nastavil humorné i satirické zrcadlo válečného života z pohledu prostého vojáka, nesoucího největší břímě útrap. A tak po téměř padesátileté přestávce seznamujeme s Willym a Joem českého čtenáře k 46. výročí osvobození Československa rádi i my.... celý text
Přidat komentář
Úžasné kreslené vtipy , samozřejmě hlášky jako " taky bych se rád postavil a trochu vyspal".
Velice odlehčené vyprávění od amerického vojáka na italské frontě za 2. sv. války. S úžasným smyslem pro humor nás autor seznamuje s běžnými potřebami a starostmi vojáka: jak si sehnat jídlo, jak si ohřát vodu na kafe, jaké je to krásné, být čistý a suchý.... Svou knihu doprovází i kreslenými vtipy, prostě zážitky frontového vojáka ale jinak: bez akcí, nelidského vraždění a smrti.
Takový předchůdce seriálu M*A*S*H, jen z druhé světové války a psaný a kreslený. Spousta satirických vtipů rozesměje ještě dnes, a ty, které nejsou tak úplně k popukání, jsou alespoň roztomilé.
Jedná se o autobiografii, kde autor shromáždil své vzpomínky na II. světovou válku. Hlavní hrdiny Willyho a Joea doprovází na stránkách knihy vlastními ilustracemi. Ty zobrazují běžné problémy, s kterými se pěšák musel vypořádat.
Kniha mi pomohla alespoň částečně pochopit pocity amerických vojáků, kteří byli nuceni bojovat v II. SV.
Známé "Kdo nezažil, nepochopí" by se dalo překlopit do "Kdo nečetl, nepochopí".
Autor zažil na vlastní kůži druhou světovou válku a do časopisu Stars and Stripes dodával kreslené vtipy, které bezprostředně humornou formou ilustrovaly frontový život. Soubor těchto vtipů vydal i knižně, a jelikož spoustu těch vtipů lze pochopit pouze tehdy, když známe okolnosti za jakých byly nakresleny, přidal k nim vysvětlující rozsáhlý text. Bez tohoto textu by spoustu těch vtipů člověk, který nezažil frontové boje, vůbec nepochopil. Obojí dohromady (vtipy i ten text) pokládám za asi nejlepší komplexní soubor informací o běžném životě frontového vojáka. Jak je psáno v předmluvě - když se nad těmi vtipy jen trochu zamyslíme, přestaneme se jim smát. Jen okrajově uvádím, že roky vydání českého překladu jsou typické: 1947 a 1991. Je to jedna z knih, které doporučuji si sehnat a mít ji v knihovně (na internetovém antikvariátě je toho plno). Když mám pocit, že moje problémy mi poněkud přerůstají přes hlavu, vezmu si tu knihu a říkám si neblbni, je ti dobře, že nejsi odborníkem na zvuky přilétajících dělostřeleckých granátů (vtip, kdy Willy si bezmyšlenkovitě rozepíná a zapíná zip, Joe se tiskne co nejvíce k zemi a u toho text: "Všiml sis Joe jak ta zdrhovadla legračně bzučej?").