Na hraně koule
Zuzana Svěží
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487538/bmid_na-hrane-koule-nl8-487538.JPG
5
24
24
Humorem, ironií a nadsázkou protkaný sociálně psychologický román poukazující na chyby společnosti, kterých se z pozice autorit dopouští na mladém, vyvíjejícím se jedinci. Příběh je psán z pohledu dítěte, později adolescenta, pro věrohodnější podání a možnost hlubšího vcítění se do jeho myšlení, prožitků a emocí. Dospívající Eliška má, stejně jako mnozí v jejím věku, dojem, že už zažila všechno a nemá co ztratit. Přitom netuší, že jí život skutečně naservíroval mnohé, a ještě o něco víc… Jsem začínající, avšak duší celoživotní spisovatelka. Momentálně sdílím domácnost se svým manželem, dvěma pejsky, třemi dětmi, čtrnácti mravenci, deseti kameny a několika květinami. Od narození vnímám život z jiného úhlu pohledu, mám široké spektrum zájmů a ráda objevuji nové věci. Většinu času trávím se svou početnou rodinou, vedle níž se věnuji seberozvoji, sportu, hudbě, umění, a především poradenství zaměřenému na budování porozumění dětem; zejména skrze komunikační metodu přirozené hygieny miminek.... celý text
Přidat komentář
Knizka se mi moc libila. Precetla jsem ji na jeden zatah, nebyly tam zadne nudne pasaze. Dej knizky je velice zajimave udelany, vypravi pribeh jedne slecny, strida se minulost s pritomnosti. Pri cteni jsem se bavila, je psana humornou formou. Po precteni jsem se nad pribehem dlouze zamyslela..moc jsem se tesila na pokracovani a toho jsem se take dockala a stalo za to.
Knihu Na hraně koule jsem přečetla jedním dechem. Doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy s přesahem. Příběh malé holčičky a později mladé dívky, prokládaný dalším neméně zajímavým příběhem dvou lidí, muže a ženy, bojujícím o holý život, je kombinací, která mě často vedla k zamyšlení nad dětstvím, kouzelným dětským a zranitelným teenagerovským pohledem na svět i šrámy, které my dospělí můžeme na dětské dušičce zanechat, ale i mužsko-ženským principem a životem jako takovým. Těším se na další díl.
Když jsem otevřela tuto knihu, věděla jsem, že jsem žánrově mimo své komfortní a béžné čtení. Ale po tak dlouhé době, co mi knížka ležela na poličce nepřečtená, jsem se přece jen rozhodla pokračovat.
Knížka s vámi hýbá, stejně jako emoce s puberťákem, což je dobře. Kladně hodnotím i kvalitní autorčin literární projev, což je v aktuálním českém rybníčku taky něco nestadartního. Jediné, co už mě místy lehce iritovalo, bylo nadužívání slovo jiná, ale myslím, že to částečně souviselo s nedávným dočtením Divoké říše, kde se naopak nevyskytovalo slovo, které nebylo využíváno nebývale četně.
Takže i když mimo žánr, vlastně přijemné překvapení. I když asi to nebude knížka, ke které se vrátím, ale myslím, že i tak předala, co měla.
Druhou půlku knihy jsem vzala jedním dechem. Nechtěla bych být nijak zaujatá. Ale… Perfektní! To mě hodně ohromilo. Žádná klasická předvídatelná kniha. Ze začátku hodně náročná, do té půlky jsem to kousala těžce, dva děje, u toho aktuálnějšího návraty do minulosti a zase do reality, hodně složité pro pracující matku, která nemá čas to stáhnout na jeden dech. Ale jak jsem začala chápat ten styl knihy, tak jsem pochopila i začátek. Můžu říct, že je málo knih s takovýmto stylem. A ty, které měly podobnou linku, nebyly rozhodně tak dobré. Gratuluju. Toto, pokud bude mít dobrou reklamu, bude hodně prodávaná kniha. Po dočtení musí každý chtít další.
Na první vydanou knihu, Zuzi, si myslím, že se můžeš zařadit rovnou k Tučkové s jejími Žítkovskými bohyněmi. A to pro mě byla nejlepší kniha současnosti. A pokud tvoje druhá kniha bude taky taková, tak nemáš soupeře.
Nemáme mnoho mladých začínajících autorek, které se prosadí v literatuře tak vynikajícím způsobem jako Zuzana Svěží. Příběh Elišky vybízí k tomu, že si čtenář myslí, že jde o autobiografii. Spisovatelka to vyvrací. Příběh by se mohl stát /zvláště v dnešní době/ každému mladému člověku. Příběh osamocení, uzavírání se do sebe, přemýšlení o tom, co člověka v životě čeká. Také ukazuje, jak důležitou roli v životě dítěte a dospívajícího člověka hraje rodina. To se pak podepíše na všech vztazích. Zkušenost s rodiči si přinášíme do dospělosti. Kniha mě nezklamala. Je čtivá, jazyk velmi vytříbený. Nedočkavě čekám na další pokračování příběhu.
Knihu hodnotím nejvyšším počtem bodů - pět hvězdiček.
Pavla
Při čtení knížky Na hraně koule se mi vystřídala celá škála emocí - zasmála jsem se, ale sem tam si i poplakala. Ze začátku jsem úplně nerozuměla tomu, proč jsou v knize dva prolínající se příběhy, ale zvykla jsem si a nakonec mi to přišlo moc fajn. Víc mě oslovil příběh Elišky než Theodora a Estrelly, ale i u toho mi občas ukápla slza. Historka o pěstování kaktusu mi připomíná můj vlastní první pokus o vypěstování kaktusu a Eliščina brigáda v obchodě byla skvělá. Jelikož sama v tomto oboru pracuji, autorka mi úplně mluvila z duše. Je to skvělé čtení, už mám přečteno dvakrát a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Možná si knihu mezitím přečtu ještě potřetí.
Předem mého hodnocení knihy musím předeslat, že jsem ji četl dvakrát s odstupem jednoho roku.
Po prvním přečtení jsem z toho moc chytrý nebyl. Až po druhém přečtení jsem pochopil, že ta knížka vlastně není vůbec smutná, že i přes všechny ústrky, které zažívá hlavní hrdinka ať už od vlastní rodiny, spolužáků, učitelů nebo kolegů v práci, každá špatná zkušenost ji posiluje a posunuje v životě dál. Je dobré si uvědomit, že z většiny špatných věcí si člověk opravdu dovede odnést i něco pozitivního. Kniha má trošku otevřený konec tak netrpělivě čekám na pokračování.
Mnohé knihy čtu hodně dlouho, protože si čas hledám, ale tuto jsem zvládla bleskurychle a na posledních řádcích mě mrzelo, že nemám v ruce druhý díl.... Pěkně napsáno. Je to milé, čtivé, autorka je velmi šikovná a já za tuto knihu děkuji!
Dočetla jsem tuhle knihu. Jedním slovem "síla". Mísí se ve mně všechny ty pocity, které ve mě kniha vyvolala. Každopádně klobouk dolů, četla jsem ji a nemohla jsem přestat. S napětím a zvědavostí jsem čekala, co ještě přijde. Byla jsem stále víc zabraná do příběhu a zároveň šokovaná tím, co přicházelo. Myslím, že je to skutečný úspěch napsat něco takového. A teď to půjdu rozdýchat.
Příběh dětství a dospívání, kdy se Eliška mění v Elu a my sledujeme její strastiplnou cestu k poznání. Ela nás svým vyprávěním a vzpomínkami seznamuje se svou rodinou. Její vztahy s matkou a sestrou nejsou zrovna ideální. Pro mě byla matka negativní postavou, která se chová na facku a některé situace jsou až neuvěřitelné. Říkáte si proč? Co ji vede k tomu, aby si vybíjela vztek na své dceři. Také ve škole to Ela nemá lehké, ostatním se zdá odlišná a ze strany spolužáků a některých učitelů snáší ústrky a posměch. Jsou to situace ze života a mnozí z nás si vzpomenou, že něco podobného zažili. Není tu ale nouze o humorné situace spojené s dospíváním a i Ela má ventil, pár dobrých přátel a možná i ochránce. Ve vzpomínkách na své dětství doufá v něco konečně lepšího a odkrývá nejedno tajemství.
Epické vyprávění dotváří vložené kapitoly dvou dávných bytostí, Theodora a Estrelly, hledajících souznění s přírodou. Snaha o odlišení se od jedinců svého druhu jim přináší nečekané poznání.
Kniha se mi hodně líbila, Elišku jsem měla v hlavě a v některých situacích mi byla podobná. Zvažovala jsem čtyři nebo pět, ale protože mě opravdu nečekaně zaujala tak hodnotím plně.
Dovolím si trochu reagovat na příspěvek přede mnou. Určitě se to může stát a stává se to. Popravdě jsem celou dobu uvažovala a stále ještě uvažuji zdá se nejedná o autobiografický příběh.
Eliška to neměla jednoduché a bylo mi ji líto a nemám žádné pochopení pro rodiče ani její okolí.
Kniha je velmi dobře napsaná autorka umí skvěle použít jazyk. Nekřičí na nás slohová práce jak to často bývá. Ale bohužel mě kniha nedokázala úplně lehce vtáhnout do děje, čtení je dost náročné, chce to dost soustředění a rozhodně si u knihy neodpočinete.
Trochu mě mrzí otevřený konec.
Souběžný příběh o pravěkých lidech mě nebavil a po čase jsem tyto kapitoly jen přelétla pohledem, abych zhruba zjistila zda se tam neodehrává něco zajímavého.
Sečteno a podtrženo knížka mě nenutila ke čtení, několikrát jsem ji odložila než jsem ji dokázala dočíst. Styl jakým je napsána není úplně pro mě.
Inspirativní, provokativní až pobuřující, dojemná, naučná, duchovní i nohama pevně na zemi. Taková je tato kniha a Eliščin příběh. Možná, že se to dalo očekávat již podle názvu. Inspirativní, protože dává někdy až drsným způsobem najevo, jak se chováme ke společensky slabším, podřízeným, či hierarchicky níže postaveným osobám naší společnosti. A takhle tedy ne! Pobuřující, jelikož zajisté nastane chvíle, kdy si řeknete “Tak to je blbost, tohle se přece nemůže stát.” Ale co když ano? Mám brečet? Mám se smát? Co si o tom mám myslet? Jak to myslela autorka? A možná, že při prvních takových situacích se zasmějete (třebaže jen té ironii a absurdnosti) a časem vás i rozpláče… Dojemná, protože Eliščin příběh vás vtáhne do děje a po nějaké době čtení si řeknete “Dost, to už stačí, nechte ji být!” a v tu chvíli zjistíte, jak moc Elišce držíte pěsti. Naučná bude, když budete číst mezi řádky, když se oprostíte od toho, zda se to může stát či nikoliv, když se prostě zamyslíte nad tím, co si odnést, kdyby se to opravdu stalo. Duchovní je přesah knihy, styl, jakým je kniha psaná (a myslím podání spíše než samotný obsah) a zjevné vnitřní vyřešení mnoha situací, přijetí určitých myšlenek a přístupů k životu, k přírodě, zemi a snad i k vesmíru. A nohama pevně na zemi… je vlastně celá. Ať už byla taková či onaká, přečetl jsem ji “jedním dechem”, četla se sama.
Na hraně koule
Když jsem se před necelými třemi lety stala maminkou, staly se pro mě zažité vzorce výchovy a chování v naší společnosti tématem, které řeším dennodenně. Jejich uvědomování si je těžké a přetínání ještě těžší. Kniha Na hraně koule vám ty nejzažranější a nejtypičtější "chyby ve výchově" (pro ty, kteří to chtějí dělat jinak) servíruje černé na bílém jako na stříbrném podnose a slouží jako zrcadlo, jelikož i když to chcete "dělat jinak", často vám ten zažitý vzorec zkrátka zformuluje nějakou větu směrem k vlastnímu dítěti, za kterou se pak tlučete do hlavy.
Při čtení knihy obdivuji schopnost autorky v člověku vzbudit úplně celou škálu emocí od totálního štěstí, radosti z maličkostí, přes překvapení, údiv, strach, bolest až po vztek a totální opovržení. Ovšem fakt, že mi jakožto vrstevnici autorky přijde mnoho situací povědomých z mého vlastního života, dává tušit, že inspirace pro příhody hlavní hrdinky Elišky mohla přijít z jejích vlastních vzpomínek nebo z blízkého okolí, což je na prožitku při četbě knihy znát.
Ze začátku jsem si musela chvíli zvykat na styl vyprávění, časté vracení se ve vzpomínkách a do toho ještě druhou dějovou linku, ale po několika kapitolách jsem si zvykla a bylo vlastně příjemné, že musím u čtení dávat pozor a být neustále ve střehu, abych se neztrácela v čase. Na závěr jsem byla velice ráda, že jsem měla po ruce už i druhý díl a mohla hned navázat čtením knihy Nultý rozměr života, jelikož s ní čtenář teprve pozná hloubku celého příběhu.