Na hraně koule přehled

11.11.2024

Od doby kdy jsem přečetl tuto knihu do doby, kdy píšu tento komentář uplynul bezmála měsíc. Ale aspoň jsem si mohl urovnat myšlenky a vlastně toto dílo takzvaně přijmout do hlavy. A taky si uvědomit jak je naše doba uspěchaná a jak Zuzana dokázala Eliščiny životní trable vložit do příběhu, který se opravdu dobře četl. Nejednou mě to připomnělo mé dětství, mé problémy, řešitelnost či neřešitelnost mých životních situací.A Zuzana se podle mého s příběhem v knize opravdu dobře poprala, výsledek je skvělý. Vložené pasáže Esther jsem bral jako odlehčení před dalšími kapitolami s Eliškou.
Z hlavního příběhu čišila syrovost , otevřenost a tíha samotného bytí a vlastně i života jako takového.
Je až s podivem jak tato mladá spisovatelka popsala a přiblížila čtenáři život Elišky. Zajímalo by mě kolik čtenářů se plně či částečně ztotožnilo s jejím příběhem.
Nedávám úplně plný počet hvězdiček jen z toho důvodu, abych spisovatelku ponoukl k její další tvorbě a motivaci
Zuzko palec nahoru,jen tak dál

31.08.2023

Když jsem se před necelými třemi lety stala maminkou, staly se pro mě zažité vzorce výchovy a chování v naší společnosti tématem, které řeším dennodenně. Jejich uvědomování si je těžké a přetínání ještě těžší. Kniha Na hraně koule vám ty nejzažranější a nejtypičtější "chyby ve výchově" (pro ty, kteří to chtějí dělat jinak) servíruje černé na bílém jako na stříbrném podnose a slouží jako zrcadlo, jelikož i když to chcete "dělat jinak", často vám ten zažitý vzorec zkrátka zformuluje nějakou větu směrem k vlastnímu dítěti, za kterou se pak tlučete do hlavy.
Při čtení knihy obdivuji schopnost autorky v člověku vzbudit úplně celou škálu emocí od totálního štěstí, radosti z maličkostí, přes překvapení, údiv, strach, bolest až po vztek a totální opovržení. Ovšem fakt, že mi jakožto vrstevnici autorky přijde mnoho situací povědomých z mého vlastního života, dává tušit, že inspirace pro příhody hlavní hrdinky Elišky mohla přijít z jejích vlastních vzpomínek nebo z blízkého okolí, což je na prožitku při četbě knihy znát.
Ze začátku jsem si musela chvíli zvykat na styl vyprávění, časté vracení se ve vzpomínkách a do toho ještě druhou dějovou linku, ale po několika kapitolách jsem si zvykla a bylo vlastně příjemné, že musím u čtení dávat pozor a být neustále ve střehu, abych se neztrácela v čase. Na závěr jsem byla velice ráda, že jsem měla po ruce už i druhý díl a mohla hned navázat čtením knihy Nultý rozměr života, jelikož s ní čtenář teprve pozná hloubku celého příběhu.