Na Knížecí / Horniny / Ubírati se / Opovážení / Z pozůstalosti

24.08.2023

Tak se nám tímto svazkem uzavřelo nebo možná spíš cele otevřelo dílo Karla Šiktance. I když, kdyby se mělo cele otevřít, tak by musely vyjít i ty rané sbírky, které ale autor odsoudil k zapomnění. Chápu, ale na druhou stranu, myslím si, že i ta mladická socíkovská rozjuchanost nějak k tomu dílu tohodle klasika české poezie patří. Že to jsou sbírky v duchu doby, není důvod, proč je nevydat. Naopak, právě proto by se měly znovu vydat a třeba i s kritickým doslovem, který by objasnil autorovy pohnutky k sepsání těchto dobových kšaftů. Ale rozhodnutí autora nelze než respektovat. Jinak tenhle závěrečný svazek je taková ta Šiktancova klasika. Zajímavá je úplně poslední báseň s názvem Konečná. To je zřejmě nechtěný autorův testament.

Takže komplet je uzavřen. Je to zvláštní zjev tenhle Šiktanc. Pěkná slovotvorba o tom žádná, ale upřímně, mě osobně nijak výrazně nezasáhla vlastně žádná jeho báseň. Nejsou tam slabá místa, ale ani nic, co by ve mně nějak víc zarezonovalo. Tak si říkám, že možná osobnost Karla Šiktance byla víc, než jeho poezie. Ale těžko říct, já se s ním nikdy nesetkal, ale znám pár lidí co ano a všichni říkají, že to byl v rozhovoru hodně zajímavý chlapík, který sršel ostrovtipem, a který dokázal ve svých více jak 80 letech přepít i ty nejkurážnější pijany, aniž by to na něm bylo nějak výrazně znát. Tolik legenda.