Na mušce lovce
Albrecht Wacker
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250688/bmid_na-musce-lovce-250688.jpg
4
272
272
Po mimořádném úspěchu českého vydání vzpomínek sovětského odstřelovačského esa Vasilije Zajceva přichází kniha, která nabízí podobně strhující pohled na boje na východní frontě, avšak tentokrát z perspektivy jednoho z nejlepších odstřelovačů německé armády, Josefa "Seppa" Allerbergera (1924-2010). Tento rodák ze Štýrska se v roce 1942 dobrovolně přihlásil do wehrmachtu a nejprve byl vycvičen jako střelec z kulometu. Se snajperským řemeslem se začal seznamovat po svém zranění v létě 1943. Během následujících tvrdých ústupových bojů se záhy stal druhým nejúspěšnějším odstřelovačem německé armády a posléze jedním z mála řadových vojáků, kteří byli vyznamenáni Rytířským křížem Železného kříže. Pro české čtenáře je tato nesmlouvavě otevřená a místy drastická memoárová publikace, kterou zpracoval německý odborník na historii odstřelovačství Albrecht Wacker, pozoruhodná tím, že strastiplná bojová cesta Seppa Allerbergera v závěru války krátce přivedla i na naše území.... celý text
Přidat komentář
Tentokráte půjdu proti proudu, za mě literární slabota, kniha mě za chvíli přestala bavit. Sepp Allerberger si nepsal žádný deník a promluvil až po 50 letech. Po takové době zbude jen pár fotografií, medaile a v paměti několik historek. Wacker proto vypravování doplnil krvavými scénami, výklady o zbraních a okořenil neustále se opakujícími hláškami typu "hlava pukla jak přezrálý meloun", "klokotající krev" nebo "vojáci jsou na pokraji fyzických sil". Literárního Seppa obdařil takřka nadpřirozeným uměním střelby; opakovaně zachraňuje svojí jednotku, postřílí sovětské důstojníky, vyřídí oddíl odstřelovačů nebo zlikviduje 7 transportérů z 12. Na Slovensku dokonce odrovná celou rotu Rusů. Bylo to tak nevěrohodné, že i překladatel V. Cinke připojil poznámku, že je těžké rozlišit, co jsou skutečné zážitky a co literární invence A.Wackera. Osudy skutečného Seppa Allerbergera by si zasloužily lepšího spisovatele.
Knizku som precital jednym dychom. Neskutocne, za aku hranicu clovek dokaze ist. Dal by som to ako povinne citanie ludom, ktori tuzia po vojne miesto vyjednavania.
Desivé a kruté, no taká bola vojna. Odporúčam prečítať každému kto má rád knihy s tematikou druhej svetovej vojny.
Válka v přímém přenosu, dokumentární detaily, ryzí krutost, deformace normálního života. Při čtení podobných knih si stále kladu otázku: Proč?
95 % (zatím 249 hodnocení s průměrem 89 %).
P.S.
Proč si to ti válkuchtiví politici nevyřeší mezi sebou? Proč nejdou sami do první linie?
Sláva? Peníze? Víra? Ideologie? Národ? Šílenství? Fanatismus? Imaginární čára zvaná hranice, často kdysi nesmyslně načrtnutá?
Německé tanky před Moskvou, za tři a půl roku sovětské tanky v rozbombardovaném Berlíně. (Před tím Napoleon s armádou 675 000 mužů ve spálené Moskvě, z nich přežilo 10 000 bojeschopných, když za rok Rusové obsadili Paříž). Snad se to nebude opakovat, snad někdo dostane rozum, tentokrát by to s prémiovým závěrečným velkolepým ohňostrojem neřízené řetězové reakce dopadlo mnohem hůř.
Napínavá kniha až do samého konce, i když vzhledem k tomu, že jde o vzpomínky, asi neodpovídá až tak realitě, ale je spíše jen náhledem na válku z Allerbergerovy strany. Nicméně svoji vypovídací hodnotu tato kniha prostě má a za přečtení stojí.
Místy hodně drsné vyprávění o zážitcích německého vojáka ze střetů 2. světové války. Je fajn, že vyprávění je oproštěno od propagandy, je to výhradně popis bojových situací. Co mě ale dostalo, je záznam různých zvěrstev, ať už ze strany příslušníků SS či RA. Popisy jsou natolik silné, že si mě kniha hodně přitáhla, ale v rámci duševní hygieny jsem musel konat alespoň nevelké přestávky. Až si říkám, že různým "zvěstům" by měla být povinně ordinována separace, aby nemohli očkovat celé národy. Neboť historie se ráda opakuje.
Velmi zajímavá výpověď německého elitního vojáka, odstřelovače a pohled z druhé strany na druhou světovou válku. Válka postihla mnoho lidí různými způsoby a proto je tak zrůdná a neomluvitelná. Oceňuji, že zde není zbytečný patos a propaganda.
Naprosto strhující příběh čerstvě dospělého elitního snipera-samouka Josefa Allerbergera zachycuje syrovost a brutalitu války na východní frontě, zrůdnosti páchané některými jednotkami Rudé armády, popisy bojových situací, odstřelovačské taktiky, zbraně a některé vybavení a mnohé další. Kniha je psána jak formou deníku, tak vyprávěním s čistými fakty. Nečekejte žádnou politickou (anti)propagandu, tohle vás vtáhne na bojiště a nepustí.
No teda..... moc silná knížka. Tady vidíme pohled někoho, kdo stal na té druhé straně. Mohl něco vynechat, něco přikreslit, kdo ví, ale ve mě tato kniha zanechala moc hluboký dojem
Zneklidňující a detailní.
Vůbec nevadí, ke které straně autor, i hrdina příběhu patřili.
Popisy mi atmosféra na bojištích připomněla dění v "Na západní frontě klid." Jak by ne. Jedna, nebo druhá válka, konce vypadaly dost podobně.
Vyprávění se nevyhnulo několika konkrétním příběhům jednak jeho kamarádů, i civilistů, které "cestou" potkávali.
Nechyběly technické popisy jednotlivých zbraní a různé info týkající se výstroje, výzbroje, vybavení a nejrůznějších vychytávek.
Ale už se těším, až si takové věci budu číst spíš v rámci fikce.
Hodně dobrá válečná kniha. Občas mě už otravovaly identické naturalistické pasáže, furt dokola, ale ono to tak vlastně stejně bylo.
Na mušce lovce - zatím nejlepší kniha na téma válka co jsem četl. Hnusná, nechutná, zarážející. Už jsem četl hodně o druhé světové válce, ale takto vylíčit život vojáka na frontě? Klobouk dolů. Měla by to být povinná četba. Nedokážu posoudit jak se to blíží realitě, ale realita podle mě bude ještě horší. Zde jde především o příběh německého odstřelovače Josefa „Seppa“ Allerbergera a jeho popis událostí. Moc se s tím nepáře, spíše se v tom vyžívá a popisuje i každodenní život nebo běžné lidské potřeby. Silná káva ale probudí vás a ukáže válku jak jste jí neviděli.
Fascinující čtení řadového vojáka , vždyť i mezi Němci byli slušní lidé kteří umírali díky hlouposti mocných, bylo to velmi zajímavé čtení, škoda, že mezi mladými není moc čtenářů téhle literatury, třeba by získali alespoň trochu povědomí o tom, jakou hrůzu zmar dokáže rozpoutat idiot
Syrové, šokující, bez obalu... Tak bych asi nejlépe charakterizoval tuto knihu vzpomínek německého odstřelovače "Seppa" Allerbergera. Určitě jsem nečekal román pro dívky, ale některé výjevy byly moc i na mě. Bohužel ale i takové scény a krutosti do válečného běsnění patří. Několikrát jsem se přistihl, jak Seppovi fandím, aby vyvázl z boje bez zranění, abych si vzápětí uvědomil, že to byl vlastně on a tisíce příslušníků jeho národa, kteří to běsnění rozpoutali, byli vetřelci na cizím území a měli to být oni, kdo měli (a nakonec také byli) být poraženi a vyhnáni zpět na svoje území. V každém případě je dobré se dozvědět, jak prožívali válečná léta obyčejní vojáci, zejména tehdy, kdy už byla porážka Wehrmachtu nevyhnutelná.
Memoáry Josefa "Seppa" Allebergera se vůbec nezabývají nějakým moralizováním nebo obhajováním režimu na jehož straně bojoval. Jako sotva odrostlý mladík prostě narukoval, tak jako všichni ostatní. Trochu ho vycvičili a šup s ním na východní frontu. Protože střelec kulometu je vždycky první na ráně, rozhodne se, že změní svůj osud a stane se odstřelovačem.
Kniha je plná brutálních hrůz, které na účastníky čekají v každé válce. Obsahuje asi nejsyrovější a nejdrsnější popis života obyčejných pěšáků a to bez zbytečného romantizování a hrdninství. Je to tíživé svědectví strašné doby, která semlela a poznamenala celé generace.
Drsné čtení. Nemůžu říct že by se mí kniha vysloveně "líbila", ale jsem rád že jsem na ni narazil. Je to totiž podle mě jeden z nejsyrovějších popisů života frontového vojáka. Života plného hnusného a bolestného umírání, života který se scvrkne na dvě možnosti - zabíjej nebo budeš se svými kamarády zabit ty sám. Života který všechny zúčastněné vrhá do světa odlištěného a pudového násilí, života který z vojáka udělá jen pokálenou smrdutou hroudu masa kterou při každé příležitosti roztrhá tříštivá střela na kusy kostí, vlákniny a krvavé kaše.
Sepp měl tu "smůlu", že na východní frontu přišel v době kdy německá ofenzíva ztroskotala a tak se víceméně celou dobu podílel hlavně na obranných a ústupových bojích směrem zpátky na západ. Nikdy se tak nedozvíme, jak by vypadal jeho popis bojů z prvních měsíců války, kdy Němci páchali na civilním obyvatelstvu stejná zvěrstva jako o pár let později Sověti. Ani to by ale asi nezměnilo hlavní poselství knihy, která je hrůzným připomenutím válečné reality...
Josef „Sepp“ Alterberg je fakt řízek; místo aby se jednu třetinu svých memoárů kál, tak prostě řekne, že zabíjení propadl, místo aby třetinu další rezervoval hanění režimu, tak jej prostě zmíní jako holý fakt. A tak mu zbylo dost místa na to, aby se mohl věnovat skutečně zevrubnému a syrovému popisu (alespoň tak soudím na základě svých expertních znalostí, nabytých při střelbě ze zákeřně sabotované vzduchovky na pouti) veškerých náležitostí (taktika, technika a celkový vhled do každodenní reality vojáka) svého „řemesla“. A to řemesla náramně řeznického; jasně, válečné paměti obecně lkají nad „hrůzami války“...přičemž se pak ale, co do formy a obsahu, od toho slovního úzu raději moc nevzdalují; pokud možno jenom čísla a hlavně se neumazat...no, u Josky tohle nehrozí; popisnost brutality zde, bez jakékoli nadsázky, dosahuje úrovně splatter-punku. Ovšem bez cool hlášek a umocněné bezútěšnou skutečností děje. Tahle olověná třešínka se vám postará o slušný průvan hlavy, a víte co? Když vám pak na konci strejda Sepp suše poví, že zabíjení lidí trvale zničilo i něco v něm samém a jak je pak bez této chybějící části sebe sama těžké, ne-li nemožné se vůbec k žití vrátit, tak je to pro mě ve své prosté nahotě silnější zjevení, než tuna jalového moralizování.
Původně jsem uvažoval o hvězdě dolů za jistý patos a „nedokumentární příběhovost“; mám ale pocit, že obojí, spíš, než aby by jí to uškodilo, její výpovědní hodnotu podtrhlo (jak říkám, většina válečných pamětí se nějaké osobní zainteresovanosti bojí jak čert kříže, což vede k výčtu faktů a čísel a ve výsledku i zcela kontraproduktivnímu dráždění masožravé zvídavosti; jak to doopravdy chutná?...no, tady se vám tataráku dostane vrchovatě). A hvězdu nesundám ani za oslavu „vojácké tvrdosti“, kterou mezi řádky nejde necítit; mám totiž pocit, že Sepp, a nejen on, takový funkční postoj, alespoň zčasti, zaujmout musel; když se není čeho chytit, protože se spolu s vámi třese i celá zem, tak se asi musíte zbláznit, aby jste se nezbláznili.
5 neomaleně krutých *****
Na knihu jsem narazil v komentářích knihy o Zajcevovi (Deník odstřelovače) - tímto děkuji recenzentům za doporučení. I proto budu tak trochu porovnávat...
Příběh o Seppovi je oproti Zajcevovi vyprávěn trochu kostrbatěji (nojo, žádní propagandisté text nevyladili), ale na čitelnost knihy to až takový vliv nemělo. Dokonce myslím, že měl příběh větší vypovídající hodnotu o skutečném dění na frontě než slinty okolo Zajceva (nijak se tím nesnažím shodit jeho příběh a nesporné hrdinství) - jen prostě Sepp stál na jiné straně barikády. Co na knize musím vyzdvihnout je převaha pojmů nad dojmy (zatímco Zajcev byl spíše o těch "dojmech"). Včetně vysvětlivek a fotografií...
Nicméně mě v knize "zaujala" jedna věta (ať už ji vyslovil kdokoliv jakkoliv, smysl sdělení to nemění): "Válku vedeme, abychom zajistili mír pro Němce žijící na území cizích států". Safra, kde já něco podobného nedávno zaslechl...