Na náš pohřeb do smrti nezapomenete
Vít Pokorný
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33115/na-nas-pohreb-do-smrti-nezapomenete-33115.jpg
1
8
8
Jedná se o volné pokračování velmi úspěšně prodávaného titulu Ahoj mami, který pojednává o krkolomných životních eskapádách slečny K. Kniha je určena především pro dívky a ženy od 15 let a pro muže od 18 let, zde je limitem opožděná duševní vyspělost samců. Knihu opět doplňují humorné ilustrace Gabriely Osvaldové Hrdinka knihy slečna K. touží po všem, po čem touží všichni ostatní, ale stále se jí to všechno nějak komplikuje. Největší komplikací je ale ona sama. Kniha popisuje strhující jízdu po horské dráze úvah nad nejběžnějšími věcmi, které ale pohledem slečny K. mohou nabývat megaidiotských rozměrů. To celé je podáváno ve formě dopisů velmi živé dcery své velmi mrtvé matce. Nepřehlédnutelnou součástí příběhu je i její střetnutí s reálnými postavami českého showbyznysu. Humor /mnohdy velmi černý/, osciluje na hranici tragikomedie a logopedického cvičení. Ilustrátorka knihy Gabriela Osvaldová o knížce říká: „Tak jako Božena Němcová sbírala po chaloupkách skvosty lidové slovesnosti, aby neupadly v zapomnění, sbíral Vítek Pokorný v úplně jiných chaloupkách banality, aby z nich vytvořil skvost. “... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem začal číst a po pár stranách si říkal "co to sakra je?"
Zmatené, nic neříkající povídání jedné hloupé naivní holky psané formou dopisů. Nevím, co tímto dílem autor chtěl říct nebo čemu se chce přiblížit, ale dle.meho mu tahle tvorba slávu nepřinese. Leda tak negativní...
PS: mami, tvoji K. jsem strčil společně se spoustou myší do tašky s hadem, aby byl pokoj a už nikdy nic nepsala.
Kdyby nebylo té spousty stránek zmatečných dopisů na konci knížky, tak bych tomu aspoň jednu hvězdu dala. Za to, že jsem Vítka „Velrybu“ Pokorného před čtvrtstoletím milovala, asi stejně upřímně, jako jeho hrdinka zbožňuje Bena Cristovao.
Dala bych mu tu jednu hvězdičku třeba i za to, že autor stejně jako v jedničce dokáže napodobit neuvěřitelně blbou holku.
Jenže ten dopisový závěr jsem prostě nepochopila. Jestli v tom byl nějaký záměr, jakože třeba každý dopis byl parafrází nějakého slavného díla, tak jsem to v tom neobjevila. Spíš mi to přišlo jako (neskutečně zdlouhavé) protahování příběhu. A taky jako, když si autor v průběhu života rozepíše spoustu nápadů a pak si u druhé knížky řekne, že na to kašle, a „zbaví“ se všech rozepsaných námětů jedním vrzem, že je vecpe do knížky jako výplody choré mysli jedné z postav.
I celý zbytek knížky je psaný poměrně zápisným, neprostříhaným stylem, ale jako záchodový čtení se to dá přežít. Stejně jako první díl – tam tedy tu jednu ještě dám, ale tady, sorry!
Když nemám co číst, přečtu i telefonní seznam, ale toto vážně nešlo! Ani v Maďarsku, kde nerozumím ani slovo a měla bych být vděčná, že mám co číst. Nepřečetla jsem ji, opravdu to nešlo.
To se nedá ani s litrem vodky v žíle!
Sice mě ničí ničit knihy ale asi jí použiji na podpal táboráku, aby byla aspoň k něčemu dobrá.
Inu, ptákovina...
Předchozí knížka Ahoj mami byla nenáročná úsměvná pohoda na odpoledne k vodě....
Toto dílko mě ovšem vůbec nezaujalo...
Velmi úspěšného prvního dílu?? To kde jako??
Děs, bliju ještě teď.