• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Vít Pokorný

Na náš pohřeb do smrti nezapomenete

„Knihu jsem začal číst a po pár stranách si říkal "co to sakra je?" Zmatené, nic neříkající povídání jedné hloupé naivní holky psané formou dopisů. Nevím, co tímto dílem autor chtěl říct nebo čemu se chce přiblížit, ale dle.meho mu tahle tvorba slávu nepřinese. Leda tak negativní... PS: mami, tvoji K. jsem strčil společně se spoustou myší do tašky s hadem, aby byl pokoj a už nikdy nic nepsala.“... celý text
— ondras666

---

Na náš pohřeb do smrti nezapomenete

„Vydržela jsem dvacet stránek - ztráta času.“
— kob

---

Ahoj mami

„Poslouchám v rádiu úžasně namluvené Gábinou Osvaldovou a je to celkem zábavné. Samozřejmě žádné intelektuální řeči nečekejte. Této knize asi sluší jen audioverze ;-)“... celý text
— Ivabel

---

---

Ahoj mami

„Ahoj K, Možná jsem jediná, kdo tvou knihu, tvé dopisy matce, přečetl celou a já se u toho i bavila . Někdy je potřeba se začíst do něčích úvah , nahlédnout do cizích myšlenek a bavit se tím, jak je ten druhý naivní ale upřímný. Vždyt je to taková Bridget Jones, normální holka, která pořád řeší , že je sama a je tlustá a hubne a cpe se piškoty, pak má chlapa ale je ženatý . Tohle je relax a chvilková zábava. Gábina Osvaldová je výborná textařka , kolikrát až nechápu jak může něco tak krásného napsat , třeba muziká Johanka , tady je ilustrátorkou a její kresby působí dojmem, že je maluje někdo jen tak bezděky při telefonování.“... celý text
— medlovice

---

Na náš pohřeb do smrti nezapomenete

„Kdyby nebylo té spousty stránek zmatečných dopisů na konci knížky, tak bych tomu aspoň jednu hvězdu dala. Za to, že jsem Vítka „Velrybu“ Pokorného před čtvrtstoletím milovala, asi stejně upřímně, jako jeho hrdinka zbožňuje Bena Cristovao. Dala bych mu tu jednu hvězdičku třeba i za to, že autor stejně jako v jedničce dokáže napodobit neuvěřitelně blbou holku. Jenže ten dopisový závěr jsem prostě nepochopila. Jestli v tom byl nějaký záměr, jakože třeba každý dopis byl parafrází nějakého slavného díla, tak jsem to v tom neobjevila. Spíš mi to přišlo jako (neskutečně zdlouhavé) protahování příběhu. A taky jako, když si autor v průběhu života rozepíše spoustu nápadů a pak si u druhé knížky řekne, že na to kašle, a „zbaví“ se všech rozepsaných námětů jedním vrzem, že je vecpe do knížky jako výplody choré mysli jedné z postav. I celý zbytek knížky je psaný poměrně zápisným, neprostříhaným stylem, ale jako záchodový čtení se to dá přežít. Stejně jako první díl – tam tedy tu jednu ještě dám, ale tady, sorry!“... celý text
— whale77