Na plný plyn
Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440420/bmid_na-plny-plyn-I68-440420.jpg
4
127
127
V této mistrovské sbírce třinácti krátkých napínavých povídek Joe Hill rozebírá tematiku nikdy nekončících bojů, které musí lidé svádět. Součástí knihy je i povídka „Ve vysoké trávě“, jedna ze dvou povídek, které Hill napsal společně se svým otcem Stephenem Kingem a která se stala základem pro děsivý celovečerní film natočený pro Netflix.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2020 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Full Throttle, 2019
více info...
Přidat komentář
S každou další povídkou si myslíte, že už nemůže být líp, ale ono je. Třebaže horor není z žánrů, které bych nějak programově vyhledával, a zbožštění S. Kinga mě úspěšně minulo, tohle jsem si (možná právě proto) neskutečně užil. A byznysvlka a vražedné býlí chci domů.
Joe Hill svého otce nezapře a je dost znát, že je jím ovlivněn, protože jeho styl je hodně podobný, rozhodně to ale nevadí. Na plný plyn je solidní sbírka povídek, jejichž kvalita je nevyrovnaná a dle mého je druhá polovina mnohem silnější než ta první. Všechny mají ale znepokojivou a někdy až snovou atmosféru, která je typicky kingovská. K těm nejlepším určitě patří Pozdní návraty, která Stephena Kinga připomíná úplně nejvíc, Ve vysoké trávě, která je úplně někde jinde než hloupá netflixovská adaptace a je pořádně znepokojivá a Propouštíme vás, která pro změnu popisuje jeden let z pohledu několika pasažérů, což je osvěžující, pořád neotřelé a i díky tomu vynikne pointa. Zbytek povídek je buď nevýrazný (třeba první Jízdu jsem vzal na milost až po doslovu autora, kdy odhalil, že je to pocta Duelu od Matthesona), zapomenutelný nebo zvláštní (k těm nejdivnějším se řadí Záleží mi jen na tobě a U stříbrných vod jezera Champlain), ocenit se pak musí dvě povídky, které si pohrávají s velmi specifikou formou (Ďábel na schodech a Tweetování z cirkusu mrtvých, která by asi fungovala o něco lépe, kdyby byla psaná klasicky). Ve výsledku je tak i přes rozpačitý rozjezd Na plný plyn slušná sbírka povídek, která nakonec dosáhne na nadprůměr, většina čtenářů se ale bude vracet spíš k jednotlivým povídkám než celku jako takovému. 70 %
Ráda bych se podělila o svou malou recenzi na Na plný plyn kterou jsem nedávno dočetla. Král to není ale sakra, tenhle syn se povedl! Musím říct že z některých povídek jsem doslova nadšená! Připomíná mi spíš Bachmana než Kinga, nebojí se trhat hlavy dětem a znásilňovat těhotný. Syrový a brutální povídky!
∆ Jízda 8/10- možná vykradačka jiných děl ale krásně odsýpá a není tam žádná přehnaná omáčka, takovej chlapskej pokec
∆ Temný kolotoč 8/10 - tohle přesně by se stalo naší partě kdyby jsme si dali pár piv na kolotoči. Super!
∆ Stanice Wolverton 9/10 - osudu neutečeš a je úplně jedno jaký šílenosti ti chystá
∆ U stříbrných vod jezera Champlain 10/10 - to je to co Kingovi umí, dětská duše, naivita, ten dětský svět ...tohle nemá chybu.
∆ Faun 6/10 - opět trošku vykradačka, nějak zvlášť mě nenadchla
∆ Pozdní návraty 8/10 - bod navíc za ten úžasný dopis :)
∆ Záleží mi jen na tobě 8/10 - tohle by se mi líbilo jako teenagerovské scifi někde na Netflixu
∆ Palec 6/10 - nic moc pro mě, realistické ale pro mě málo propracované
∆ Ďábel na schodech 7/10 - to mě bavilo, tuhle formu jsem četla naposledy na střední v čítance takže jsem si to fakt užila :)
∆ Tweetovani z cirkusu mrtvých 7/10 - rozhodně inspirativní dílo, odpustila bych si to Grrrrrrrrrr a Usjhahskenrh ale jinak super :)
∆ Mateřídouška 7/10 - obrovský potenciál který tak trochu zahltily zbytečné šílenosti, škoda, námět byl úžasný a moc mě bavil!
∆ Ve vysoké trávě 10/10 - po shlédnutí filmu jsem to absolutně nepochopila a Hilla opět v seznamu posunula hlouběji, povídka je ale úplně jiná liga! To byla jízda, ve finále mě překvapila tím jak je docela krátká ale je tam všechno! A je fakt drsná ... Tohle doporučuju a s filmem se to rozhodně nedá srovnat!!
∆ Propouštíme vás 10/10 za mě nejlepší nakonec .... Reálná hrůza, ve stínu dnešních událostí můžu jen doporučit jako čtení pro návrat z dovolené :D
Jsem z Hilla nadšená, doplnila jsem sbírku a už teď se těším až zítra začnu s Černým telefonem :)
Na tuto knihu jsem se moc těšila, chtěla jsem si ji koupit, nakonec jsem ji sehnala v knihovně. Povídky mě vůbec nezklamaly, je vidět, že Joe strávil velkou část života vedle "krále hororu". :-)
Je poznat, že jablko nepadlo daleko od stromu. Všechny povídky jsou vyrovnané, s napětím, překvapením a spousta má i dobré nebo mrazivé pointy. Tohle prostě jede na plný plyn.
Knihu jsem jsi půjčil hlavně kvůli povídce "Ve vysoké trávě", kterou jsem viděl zfilmovanou.
Netušil jsem, že se jedná o rodinnou spisovatelskou štafetu a čeká mě jízda plná krutých fantazií. Na výsost jsem se bavil a některé témata povídek bych s chutí četl jako celou knihu.
Potatil se nám pěkně, ten Joe Hill a řeknu Vám, že mám zálusk i na další jeho počiny.
Tohle mě hodně bavilo. Oproti Bobymu obrovské zlepšení. Táta musí mít radost. A ty dvě povídky, co napsali spolu jsou snem každého fanouška.
Som rád, že žijem vo svete, v ktorom Joe Hill píše. Ale to ešte neznamená, že budem Na plný plyn hodnotiť nadpriemerne. S o čo väčším záujmom som si totiž k nemu sadal, o to otrávenejšie a unudenejšie som s ním končil. Ku koncu som mal niektoré poviedky doslova problém dočítať do konca. Joe je syn svojho otca, to sa nezaprie: so všetkým dobrým aj zlým, čo k tomu patrí. Nevadí mi, že si občas neodpustí politický komentár; som zvyknutý od jeho otca. Viac mi vadí, že sa (rovnako, ako jeho otec) rád počúva, čo miestami prerastá do sebaukájania. Zrazu sa pristihnete pri tom, že sa to úžasne číta, ale že to nesúvisí s príbehom. Ďalej mi vadilo, že niektoré poviedky som mal fakt veľký problém dočítať. Dva kusy zo zbierky Joe napísal s otcom. Páči sa mi, že od neho odkukal chuť na záverečné poznámky. Menej sa mi páčilo, že pri niektorých zjavne nemal čo povedať (majú „až“ jednu vetu). Naopak, úvodné slovo je super. Pojednáva o tom, aké to bolo mať za otca najslávnejšieho hororového spisovateľa na svete. Určite nad Joeom nelámem palicu. Naopak, myslím si, verím, som presvedčený o jeho veľkom autorskom potenciáli. Zatiaľ ale ako keby (česť výnimkám) nenašiel svoj vnútorný hlas. Chce vystúpiť z otcovho tieňa (a v tomto mu fakt nezávidím, bude to nadľudský výkon), ale zatiaľ to proste ešte nie je ono.
Joe Hill je můj oblíbený spisovatel a zatím nebyla kniha, která by mě zklamala a jeho Zámek a klíč považuji za mistrovské dílo.
I tato sbírka povídek mě potěšila, protože většina opravdu stála za to. Obdivuji spisovatele, kteří na tak krátkém formátu dokáží vypointovat příběh a Joe Hill to opravdu umí. A jeho fantazie je bezedná a různorodost námětů překvapující. Od vyloženě hororových kusů, kterých je většina, přes thrillerové náměty, po barvitou fantasy klasického formátu nebo problematiku časových smyček.
Nejvíc mě oslovil Temný kolotoč, Faun, Pozdní návraty a Záleží mi jen na tobě.
Těším se zase někdy příště.
Tuhle knihu je hodně težké hodnotit, protože povídky jsou kvalitativně velice nevyrovnané. Některé mi připadaly vyloženě špatné (Stanice Wolverton, U stříbrných..., Záleží mi jen na tobě, Ďábel na schodech), jiné průměrné (Jízda, Palec, Mateřídouška, Ve vysoké trávě) a některé opravdu vydařené (Temný kolotoč, Faun, Pozdní návraty, Tweetování..., Propouštíme vás). Ty vydařené mi hodně připomínaly kingovskou poetiku, o čemž autor i v úvodu píše. A nemyslím, že je to špatně. Vlastně nakonec je fajn, že až nás Mistr hororu jednou opustí, což je bohužel nevyhnutelné, zůstane tu někdo, kdo bude v jeho duchu psát dál a v jehož knížkách se budou objevovat motivy, místa i postavy z Kingových knížek.
Tak na tohle jsem připravená nebyla. Řekne se - sbírka 13 povídek, jenže mi nikdo neřek, že v téměř každé se budou kuchat lidské vnitřnosti. S kingovskou barvitostí.
Sbírka třinácti povídek, přičemž dvě jsou psané ve spolupráci s tatíkem Kingem.
Líbilo se mi: Faun, Záleží mi jen na tobě, Temný kolotoč, Pozdní návraty, Mateřídouška
Zbytek byl pro mě buď neutrál, nebo meh...
Sice to tedy matematicky neodpovídá, ale hodnotím 4*, protože výše vypsané povídky se mi líbily moc :)
Tuhle knihu vezmu ve zkratce, protože jsem jí opravdu přelouskal Na plný plyn. Povídky mají nápad, jsou originální a opravdu dobře napsané. Některé chytnou za srdce, z jiných Vám půjde mráz po zádech. Silnější povídky střídají ty slabší, kterých je tu však pomálu. Jak jsem již zmiňoval u předchozích autorových knih, Hilla i jeho otce jsem si v poslední době velmi oblíbil a Na plný plyn rozhodně nebyla zklamáním.
4/5
V textu mohou být SPOILERY, Hillovy povídky doporučuji číst zcela nepřipravenému čtenáři, který netuší, oč půjde.
Kingovská krev se prostě nezapře. Výborný úvod: A kdo je váš otec? Za pět hvězd.
Které povídky na mě zapůsobily nejvíc?
Jízda, ani tak ne pro povídku samu, ale proto, že navazuje na Spielbergův geniální film ze sedmdesátých let Duel – viz již výše zmíněný autorův Úvod. Tenkrát jako mladí jsme z něj byli nadšení, ale dnešní mladá generace o něm možná ani neslyšela. Jen jeden trochu podstatný rozdíl: V Hillově povídce je hybatelem zla šofér, ve Spielbergově filmu, svým způsobem, samotný náklaďák…
Temný kolotoč – představa zdivočelých koní z kolotoče byla pro mě z celé knihy vlastně nejděsivější. Zlo, které hrozí, je pro mě v příběhu působivější, než vlastní katastrofa…
Stanice Wolverton – Možná jsem si z povídky vzala něco jiného, než bylo záměrem, ale představa oblečených mluvících vlků, cestujících vlakem první i druhou třídou, je pro mě úžasnou absurditou a jen naznačený konec mi vyhovuje víc, než doslovné kruťárny některých dalších povídek.
Faun – Jedna z těch, které pošimrají u srdce. A právě v době, když jsem ji četla, mě ohromila zpráva o dovozu tygrů, kteří měli být loveni v otevřené české krajině. V té chvíli mě napadlo, že zase taková fantasmagorie vlastně ta povídka není… Kolikpak asi zaplatil budoucí lovec za ulovení tygra volně běhajícího v českém lese?
Pozdní návraty – Asi nejlepší, dojemná a pro mě skoro typicky kingovská, tady jsem otce asi vycítila nejvíc, respektive tu notu, kterou mám u Kinga nejraději.
Záleží mi na tobě – Konec chytil hodně za srdce, pro mě, kupodivu, asi nejsmutnější vyznění…
Tweetování z cirkusu mrtvých – pozitivně překvapilo. Twiterové vyjadřování povrchní puberťačky vystihuje až překvapivě působivě obrat znuděné holky na facky k zoufalému pochopení katastrofy a pochmurném konci.
Ostatní povídky mě tolik nechytly, možná ohromila hodně hrůzostrašná Mateřídouška, nejsem si ale jistá, zda v dobrém, či zlém, tu ale beru spíš jako hrůzný sen, plný děsivých můr, ze kterého se ale lze probudit.
Překvapivě mě neoslovila snad nejvýš hodnocená, Ve vysoké trávě. Pro mě už moc přehnané, s popisy krutostí, které si já už prostě neužiju.
Hill byl pro mě vždycky trochu bé tým. I proto jsem neskutečně šťastnej za tenhle TOUCHDOWN. Na plný plyn je nádherně pestrá sbírka. 'Temný kolotoč' tne do živého nostalgickým životem teenagerů v kouzelném lunaparku. 'Faun' je zase netradičním fantasy příběhem o lovcích s poctivou pointou. 'Propouštíme vás' si bere na paškál apokalypsu. 'Stanice Wolverton' pak antropomorfní variaci na britský venkov. A takové 'Pozdní návraty'? Ty jsou poctou starým knihovnám a jasně nejlepší povídkou celé sbírky. Povídky se čtou samy. Jsou zkušeně napsané, uspokojivě zakončené (krom slabšího - a žádný div že i nejstaršího - 'Palce'), mají trefné poznámky autora (to miluju) a oproti Hillově povídkový knížce 'Bobby Conroy vstává z mrtvých' jsou celkově nebe a dudy. Pokud jste Hilla v minulosti prozívali, tomuhle dejte šanci. Fakt.
Sbírka povídek, kde si každý vybere a každý asi bude mít některé za slabší kousky. U mě určitě zvítězily Pozdní návraty a Ve vysoké trávě. Ale četl jsem to hrozně dlouho a v některých jsem se opravdu zaseknul. Napříkald hned v první Jízda, která mi přišla jedna ze tří nejslabších. Takže za mě reálně 3,5 hvězdy, ale sundavám na 3.
Nechala jsem si povídky chvíli v hlavě uležet, abych zjistila, že pouze jednu jedinou si musím oživit nalistováním. Průměr mého hodnocení je asi 4,4 hvězdy, knížce jako celku dávám jednoznačně 5.
Některé mě zneklidnily svou uvěřitelností: Palec, Jízda a Propouštíme vás; poslední je i závěrečnou povídkou celé sbírky a je mi z ní divně doteď.
Mezi nejlepší patří ty se zneklidňující fantastickou podstatou: Stanice Wolverton, Temný kolotoč a Faun.
Nejmilejší, s motivem cestování v čase, jsou Pozdní návraty.
Prý pocta Bradburymu, rozumím: U stříbrných vod jezera Champlain, s dětskými hrdiny (stejně jako otec zachycuje jejich postavy kouzelně).
Klasické hororové „přírodní“ (jak si je já, horory neodkojená, představuji, berte to označení s rezervou), jedna psaná s otcem, jedna asi pod jeho vlivem: Mateřídouška a Ve vysoké trávě; obě strašidelné a hnusné tím příjemnějším způsobem.
Klasická hororová a zombie, ty já fuj! nevyhledávám, ale působivá je: Tweetování z Cirkusu mrtvých.
Formální experiment, u kterého jsem musela dolovat podstatu: Ďábel na schodech; ta jediná, která mi z hlavy rychle vypadla.
Moje jednička, která pojmu „lidskost“ odebírá prapůvodní podstatu a nahrazuje ji jinou: Záleží mi jen na tobě.
A předmluva, jež dokládá nejen autorův spisovatelský talent, ale i smysl pro humor a pointu. Možná by mohl najet i na jinou tvůrčí kolej než jenom tuhle očekávatelnou (?).
Celkově: moje třetí knížka od Joea Hilla = do třetice všeho (víc než) dobrého.
Štítky knihy
Část díla
- Ďábel na schodech 2009
- Faun 2019
- Jízda 2009
- Mateřídouška 2019
- Palec 2012
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
Žádná povídka mě nevystřelila z trenek, jak se říká. Joe Hill se sakra snaží, ale není to úplně ono.