Na prahu ráje

18.06.2023

Hlavní postava neví co se sebou. To je asi celkový dojem z knihy.

21.11.2022

F. S. Fitzgeralda mám rád, ale tahle knížka mě zprvu zdaleka tak nechytila jako Gatsby, Něžná je noc nebo jeho povídky. Přitom je psaná pestrým, elegantním, svižným a vtipným stylem, jímž autor prokazuje, že už na počátku své literární kariéry uměl excelentně psát. Kupříkladu jeho schopnost charakterizovat i ty nejzanedbatelnější postavy je obdivuhodná. Snad to bylo hlavním hrdinou, který mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci, snad tím velmi vzdáleným prostředím, ve kterém se děj odehrává, či – pro mou generaci i pro mě osobně – bagatelními problémy, které hrdina řešil. Nicméně spolu se zráním hlavního hrdiny a změnami jeho zájmů a hodnot se zvyšovalo i moje zaujetí knihou a nakonec mi bylo líto, že už osudy a myšlenky hlavního hrdiny (a v nich do značné míry i osudy a myšlenky samotného spisovatele) nemůžu sledovat dále.

08.01.2022

Geniální.

03.01.2022

Přečteno, ale nějak jsem se tím nemohla prokousat.

08.12.2020

Jak já se na tuhle knížku těšila a jak jsem pak byla zklamaná. Je znát, že je to Scottova prvotina. Dočíst ji do konce byl pro mě vskutku čtenářský výkon, kdy jsem zápasila s tím, že knihu zahodím a už ji neotevřu. Hlavní hrdina ve mně budil pocit, že by potřeboval pořádně proplesknout, aby se probral a začal se sebou dělat něco pořádného. Nevím, prostě mi to nesedlo, čekala jsem něco jiného, i když jsem vlastně nic nečekala. Ale jak může člověk nic nečekat, když má za sebou Velkého Gatsbyho a mnou milovanou Něžná je noc? Zkrátka to byl jiný Fitzgerald.

26.10.2020

Rozsáhlý příběh, skvěle napsaný, trochu mi vadí jeho závěrečná levicovost, ale za přečtení rozhodně stojí.

31.08.2020

Kniha zachycuje studijní léta mladého člověka, který hledá sám sebe a neví si rady se svými někdy rozporuplnými pohledy a názory na život kolem. Není to lehké čtení, ale vidím v něm, upřímnou výpověď budoucího spisovatele i jeho postoje ovlivněné přáteli, láskou, náboženstvím a válečným děním, i když ke své přímé účasti v první světové válce se autor v knize omezuje jen v několika málo větách.

04.06.2020

Obávám se, že nejsem momentálně knihu schopna příliš ocenit. Ať už kvůli nízkému věku, nedostatečnému vzdělání nebo velmi nerozvinutému smyslu pro cynismus. Co se mi ale strašně líbí, je, jak F. Scott Fitzgerald vždy nejprve popisuje ten bezstarostný život plný zábav, alkoholu a lásek se zaujetím, vášní a (hej, on tenhle život přece musel zbožňovat) a ke konci ho vlastně celý zkritizuje a nechá hlavní postavu samotnou. A přitom knihu napsal ještě před svatbou se Zeldou - před tou největší párty svého života. Ten kluk podle mě tušil, co ho čeká.

22.09.2019

Všichni jsme tak trochu pokrytci. Fitzgerald to dobře věděl. Ve věku 16 let bych knihu ocenila nejvíce.

03.08.2019

kniha o dospívání, vývoji ve všech směrech života a hlavně nabývání osobnosti egocentrika který svou pózou nahradil možnost pro vývoj vlastní osobnosti. Kniha, kterou by si měl přečíst určitě každý. Minimálně každý egocentrik.

29.12.2018

Fitzgeraldova parciálně autobiografická prvotina točící se kolem dospívání a studenstských let jistého Amoryho Blaina, jeho blízkých, jeho prvních, dalších a osudových lásek, ale především kolem jeho ega. A ještě jednou kolem jeho ega. Vyprávění o těch dlouhých letních provoněných nocích, kdy se studenti ze zbohatlických rodin poflakovali Princetonskou univerzitou, bez obav z budoucnosti, bez konkrétních vyhlídek do života, s postupnou ztrátou iluzí, nechutí o cokoli usilovat a tíhnutím k socialismu jako jediné možnosti dostat se bez vlastního přičinění vzhůru ve společenském žebříčku.
Zajímavý vhled do života určité skupiny lidí jedné éry, svým způsobem ale i zbytečný a jaksi bezobsažný. Přesto ale psaný tím kouzelným Fitzgeraldovým stylem, ač ne zcela dotaženým.

"Časná luna zalila oblouky staveb bledou modří a pavučinové předivo měsíčních paprsků protkával nějaký nápěv, nápěv nesoucí se nocí s náznakem nesmírného smutku, nekonečně pomíjivý, nekonečně tesklivý."

15.10.2018

Autobiografická kniha z mládí autora, která se nečte zrovna snadno, zvláště první částí jsem se musela prokousat. FSF sám sebe popisuje jako egocentrika a v tom duchu se nese celá kniha. On situace a vše, co chce čtenáři sdělit , jen nepopisuje, ale široce, až básnicky košatě opisuje a tento styl se projevuje i v ostatních jeho knihách, které jsem četla.

16.06.2018

První část se mi jevila jako výtvor někoho, kdo má nesporně talent a zájem napsat knihu, ale nemá zatím tak docela o čem.
Druhá část knihy mi přišla výrazně lepší a už více podobná tomu, jak FSF znám z pozdější tvorby.
Ale i tak se u mně žádné nadšení nekonalo.
Sice se tam našlo pár zajímavých myšlenek, to určitě ano, ale přišlo mi to celé poněkud neuspořádané a občas jen "jalově intelektuálské". Asi by mě to víc oslovilo ve dvaceti, dnes už jsem někde jinde a také už mi asi prošly rukama lepší knihy o dozrávání, univerzitním životě, prvních láskách nebo deziluzi.
Krom toho, potkat Amoryho v reálu, úplně sympatický by mi se svou sebestředností nebyl.
PS: četla jsem jako elektronické vydání od nakladatelství JHuslík a tak špatný komerční ebook jsem ještě neviděla. Plno překlepů. Tomuto nakladatelství se příště budu snažit vyhnout.

10.03.2015

Při četbě této knihy jsem si vzpomenul na Šaldovo pojednání o básnících, pravých nositelích ohně. Ano, kniha je nedokonalá, ale nikoli nedostatkem talentu, ale právě naopak, jeho nadbytkem. Slova a obrazy se tu nervně valí vpřed, jakoby autor nezvládal zkrotit příval inspirace. Dokonalé knihy píšou řemeslníci, takhle píšou bytostní umělci.

Nechce se mi hodnotit autobiografii kterou napsal o svých studijních letech, protože mi nepřijde zrovna vkusné hodnotit život člověka počtem hvězdiček. Každé své motto vyjádřil Fitzgerald v každé své knize kterou napsal a že rád sem tam něco přepálil a zároveň rád udusával plyne ze všech jeho děl. Nedokázal se často pořádně vyjádřit a často se vyjádřil až nehorázně. Vždy chtěl něco významného říct a někdy se stalo že si to sakra nechal na konci pro sebe.