Na prahu vznešena

17.12.2012

Tento výborný exkurs do mystické doby rudolfinské mi připravil jednu málem pernou chvilku: protože je titul tištěn velkými písmeny, trvalo mi mnoho let (jsem na tom tedy značně nelichotivě v porovnání s elfos a knihou Prométheus, viz.), než jsem přišel na to, že to není zvolání Na Prahu! (a la Na Bělehrad!), ale že se jedná o práh. Ovšem bylo to zmatení půvabné, hodné majestátnosti Rudolfovy!

Výpisek (začátek knihy): „Rudolf II. nezapálil Řím; netančil jako Caligula před svými dvořany; nevyznamenal košatou lípu za to, že ho uchránila při cestě z Brandýsa do Prahy před zuřivou bouří; nedal, tak jako svrchovaný císař Čchin Š'chuang Ti, vykácet les a pomalovat olysalý vrchol vzpurné hory za to, že dovolila větru rozhoupat jeho císařskou lodici; nerozdával za zásluhy poukázky na požár; nedal vystavět proti hladu zubatou zed; jenom jedinkrát zděšeně prchal chodbami pražského hradu a vykřikoval, že má záda vpředu a břicho vzadu.“