Vladislav Zadrobílek

D. Ž. Bor · pseudonym

česká, 1932 - 2010

Populární knihy

/ všech 30 knih

Nové komentáře u knih Vladislav Zadrobílek

Zadrhlo za hrdlo Zadrhlo za hrdlo

O mystice, která je bezesporu fundamentem a úhelným kamenem autorovy tvorby, mám pramalé ponětí, přesto mě mnohé jeho básně oslovily. Pracují často s enigmatičností a paradoxem, mnohdy jsou to spíš hádanky či aforismy: KAM CHODÍ SPÁT STÍNY v pravé poledne? Kdoví. Možná, že člověk nikdy nebude mít sdostatek nástrojů, aby se zpětně poznal. Noc je pochopitelná, ale co Poledne? Při pohledu do krajiny, kam stíny vcházejí v tuto hodinu, zešílel Nietzsche. (Peklo? Všechny naše myšlenky jsou sečteny a každý okamžik se opakuje věčně.) D. Ž. Bor věnoval objemnou knihu výkladu Březinova díla, ale v jeho díle vnímám mnohem víc Holana, který kupodivu výslovně zmíněn není, a v zarathustrovském duchu pak i právě Nietzscheho. Explicitně v textech figurují mj. Ladislav Klíma (hned dvakrát), Rimbaud, Valéry, Nestroy, Deml, Reynek a také Váchal (i on dvakrát) či Boudník. Jsou tu i básně-příběhy, jakási mystická podobenství, záznamy či nápovědi tajemné zkušenosti: JE ŠEST RÁNO A PRÁZDNO mezi prsty. Za oknem ptáci, šťastnější kořeny vzduchu, volají: Vstávej, přijdeš pozdě! Ještě rozespalý odpovídám: Nemám čas! Banální fráze skrývají nejvyšší pravdy o stavu duše v těle. Obecně lze říci, že jde o zajímavou, z hlediska zájmu české literární vědy kupodivu zcela okrajovou „poezii s tajemstvím“. Drobnou výtku bych směřoval jen k ediční přípravě (chápu, že to bylo v devadesátkách, ale stejně) – potíže jsou hlavně s nejednoznačnou interpunkcí (někde chybí, jinde přebývá a troufám si říct, že to nemusel být autorský záměr), hranicemi slov, nenáležitými uvozovkami, chybějící kurzívou či neopodstatněnými mezerami navíc před interpunkčními znaménky. Za nejlepší texty pokládám (krom citovaných): vlaštovky věrny pranostice; když někdo někomu řekne; nejpravdivější z toho; hvězdy svým světlem; hnízdo vod; oblohu podpírají stíny). Pozn.: Dovětky v závorce, v Borově poezii velmi hojné, jsou v knize vždy tištěny kurzívou a dva řádky pod básní. JÁ JSEM TO MÍSTO, ve kterém s hrůzou se rovnoběžky protínají. (Čím víc se snažíme pojmenovávat, tím více ztrácíme. To, co ztrácíme, nepojmenujeme nikdy.)... celý text
V_M


Držme se! Vzájemná korespondence z let 1998–2004 Držme se! Vzájemná korespondence z let 1998–2004

Nehodnotím, protože jsem odložil nedočtené, na můj vkus tam bylo až moc ,,šporkování´´ a málo alchymie, ale chápu, že někdo to může mít jinak. Jinak je to moc zajímavé čtení od dvou osobností české (a moravské!) kultury, které určitě stojí za přečtení. Trochu smutné, když člověk ví, jak jejich korespondence skončí, ale to už bych prozrazoval konec.... celý text
tomas1291


Velká denní hudba Velká denní hudba

Hezké
palka452



Symbolika alchymie aneb O kamenu mudrců Symbolika alchymie aneb O kamenu mudrců

kvalitní pojednání
Krabat3


Pýthagorás ze Samu Pýthagorás ze Samu

Jó Pýthagoras, to byl borec. Hned na začátku knížky máme moc pěkně napsaný životopis i s učením, ostatně mezi životem a učením u něj není rozdíl. To další jsou jen jsou jen zlomky, které mi nic neříkají, a něco z politiky, kdo koho v souvislosti s Pýthagorovým učením zabil a jak. Pronásledován snad byl na konci života i sám Pýthagoras. To už tak mezi normálními lidmi bývá, že jeden sjednocený s pravdou ty ostatní nasírá.... celý text
krnoha