Na rovinu
Miroslav Vacek
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115962/bmid_na-rovinu-Ayb-115962.jpg
4
7
7
BEZ STUDU A BEZ PŘÍKRAS slovo autora: tuto knihu věnuji všem vojákům Československé lidové armády, kteří poctivě a obětavě sloužili své zemi, a všem občanům, kteří nás a naši armádu měli rádi.
Přidat komentář
Kniha armádního generála je věnovaná všem vojákům tudíž se domnívám, že i mně. Sloužil jsem na západním okruhu a prošel jsem si několikrát zimním i letním cvičením na Doupově, zimní střelby na Šumavě a jako záložák pak i cvičení na Libavě. Byly okamžiky, na které je dobré zapomenout, ale těch dobrých bylo naprostá většina, a na ty se nezapomíná. Dobrá parta, nadělali jsme se lumpáren, ale poctivě jsme si vojnu odpracovali jako mechanici v dílnách i na cvičeních.
Věřím člověku jako je Miroslav Vacek, čestnému a rovnému. V knize popsal vojenský život tak, jaký jsem ho zažil já i moji „spolubojovníci“.
Jako pro vojenského fandu byla pro mě kniha velice zajímavé čtení, popisující každodenní reálie v ČSLA z pohledu vysokého důstojníka, a to nejen ty obyčejné, vojenské, ale i ty zákulisní, tu "vysokou hru". Generál Vacek jako voják byl podle mého názoru člověk na svém místě, odborně na výši, a má můj respekt. Sympatické na knize pro mě také je, že byť je autor přesvědčený komunista, čímž se nijak netají, nejedná o nějakou komunistickou propagandu, v každém případě je zřejmé, že na prvním místě u něj byla vždy armáda a až potom strana. Velmi zajímavé jsou i závěrečné pasáže o autorově působení jako ministra obrany a jeho zamyšleních nad vývojem polistopadové politiky, zejména rezortu obrany, hlavně v kontextu s dnešním stavem, kdy se na ministerstvu obrany střídají lidé, kteří v životě neměli s armádou nic společného.
pohledy "poražených" vojevůdců mají své kouzlo. Známe generály bez vojska, gen. Macek byl generálem bez války ( nepočítáme-li celosvětovou válku nervů, známou též jako studená válka ). Kniha je psána velice jednoduše a jelikož mne podobná témata zajímají, přečetl jsem ji celkem rychle. Kladně hodnotím autorovu snahu dát prostor i svým odpůrcům a kritikům ( byť se jim pochopitelně i brání ), ale mne nejvíce zaujaly dobové ( k datu vydání ) reálie tuzemské politické scény první poloviny let devadesátých
Tak tohle nevím jak hodnotit, to by spíš hodnotili ty lidé, kteří byli v armádě tj.( vojáci z povolání, branci, odvedenci- doufám, že to píšu správně. ). Pro ženský nezáživné čtení. Ačkoliv coby žena se divím jakým ohromným majetkem disponovala ČSLA.
Vcelku zaujimave pasaze zo zivota v CSLA sa striedaju s nezivnymi pojednavajucimi o praci na satbe. Posledna kapitola knihy je venovana politickym zmenam a ich dopadoch na armadu po roku 1989 je akymsi doplnenim ci pokracovanim predoslej knihy "Proc bych mel mlcet"
Zaverecna priloha obsahuje okrem fotiek tiez niekolko dopisov, ktore vyjadruju autorovi podporu ale aj take ktore ho kritizuju a odsudzuju. Tie rucne pisane je vcelku narocne rozlustit.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Proč bych měl mlčet |
| 2004 | Generál studené války |
| 1994 | Na rovinu |
| 1999 |  Rozsoudí nás čas aneb život není na povel |
| 2002 | Úsměvy v barvě khaki |
Mám tyhle socialistický srdcaře rád... kdo je rovnej, byl rovnej i za rudochů, jen ho byla škoda, protože odevzdával svoje schopnosti a energii nesmyslnému systému... je dobré tyto věci číst aby se lépe chápalo a ještě lépe vyhnulo podobným pomýlenostem do budoucna.. i když tento způsob psaní je opravdu trochu jednodušší... ale zase si na nic nehraje...