Na tahu je trpaslík
Bohumila Hermannová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407527/bmid_na-tahu-je-trpaslik-ggL-407527.png
3
10
10
Těžištěm autobiografického románu je plejáda příhod, průšvihů, mrzutostí i drobných radostí, které provázely profesní život učitelky ve třídách, sborovnách i jinde v průběhu posledních desetiletí 20. století. Příběhy mnohých postav, jejich osobní starosti i často až tragikomická malichernost problémů, s nimiž se musejí v práci potýkat, vede autorku k názoru, že naše osudy nebývají vždy v rukou duchovních obrů, naopak že až příliš často je "na tahu trpaslík". (Zdroj: MLP)... celý text
Přidat komentář
Autorka orámovala svou krátkou prózu poradou, na které si přehrává v hlavě roky ve školství před listopadem a po něm, vybavuje si pár příhod ze své praxe a dost trefně charakterizuje různé typy učitelů. K podstatě školského systému „tehdy a teď“ není příliš tolerantní, stejně tak k nadřízeným, kteří ze školy dokáží udělat místo plné buzerace žáků i těch učitelů, kteří tuhle práci chtějí dělat nějak normálně (a mezi které se samozřejmě počítá). V těchto úvahách je výstižná a uvěřitelná, občas i sympaticky nekorektní. Jakmile se ale pustí do dialogů, jako by se najednou rozpomněla, že je učitelka - a ty přece, kromě toho, že nechodí na záchod, používají knižní spisovnost i se svými kolegy, se kterými si léta tykají („Zemřel jí otec.“), a ani ona sama si v rozhovoru se žáky neodpustí učitelské pindy („Máte hlavy jen na čepici.“). A zdánlivě dobrý nápad s rámcem porady se ukáže jako dost otravný: do reality se vrací vždycky tím, že pumpuje kolegyni o informace, o čem se zrovna jedná, a ta jí celkem dlouze odpovídá i přes promluvu někoho z kolegů či samotného ředitele. Kdo jste někdy seděl na jakékoliv poradě s účastí pouhých pár desítek lidí, víte, že je nemožné vypnout zcela, zvlášť když se jedná o vás, a že si slušný člověk nedovolí mluvit souběžně s někým jiným, natož s nadřízeným, i kdyby si to on svým idiotstvím zasloužil.
Nudné, ubrečené, nezáživné. A být studentem pedagogiky, tak utíkám ze školy jak nejrychleji mohu.
Kniha není dlouhá, dějově je vsazená do jedné pedagogické rady, které je autorka přítomná a kde také vzpomíná na nejrůznější příběhy ze své školni praxe. Líbí se mi autorčin styl psaní. Je to napsané svižně a jasně. A navíc vtipně.
Začátek a atmosféra na nekonečné pedagogické radě mě hodně pobavila a kdo někdy pracoval ve škole, určitě objeví podobnost zcela náhodnou s nějakou kolegyní či kolegou a samozřejmě i se studenty. Bohužel se jedná jen o řadu příhod propojených děním na poradě a všechno to s koncem porady skončí také, aniž by došlo k nějakému posunu, katarzi... Což, když tak o tom přemýšlím, je vlastně taky docela realistické. Přes dlouhá jednání v podstatě stále o tomtéž se nakonec ani v reálném školním životě (často) nic nevyřeší. ;)
Celkem hodnotím třemi a půl hvězdami.