Na věrnosti
Tana French
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151133/bmid_na-vernosti-PrG-151133.jpeg
4
494
494
Dublinské oddělení vražd série
< 3. díl >
I ve svém třetím románu Tara Frenchová dokládá své mistrovství psychologické detektivky. Kniha „Na Věrnosti“ byla v roce 2010 zařazena mezi deset nejúspěšnějších titulů roku deníku The New York Times. Život Franka Mackeyho změnil v devatenácti letech jediný rozhodující okamžik. Jeho dívka Rosie Dalyová, s kterou měli v úmyslu společně utéct do Londýna, nepřišla na smluvené místo srazu v uličce Na věrnosti. Od té chvíle o ní Frank neslyšel. Po dvaceti letech Frank stále žije v Dublinu a pracuje u policie na oddělení tajných operací. Se svou rodinou zpřetrhal veškeré vazby. Jednoho dne mu však zavolá sestra, že se našel Rosiin kufr… Návrat do uliček dětství a dospívání vrhá Franka zpět do minulosti, vyvolává temné polozapomenuté vzpomínky, v jejichž spleti hledá stopy, aby rozluštil případ, který ovlivnil jeho celý dosavadní život. „V celém životě záleží jen na pár okamžicích. Měl jsem kliku. Já totiž jednomu z těch svých okamžiků pohlédl přímo do tváře a poznal ho.“... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Faithful Place, 2010
více info...
Přidat komentář
U Tany French se mi líbí dobrá psychologie postav - je to mnohem víc než obyčejná detektivka. Je to spíš román šmrncnutý zločinem. Jen možná by mezi postavami mohlo být trochu méně machrujících "drsňáků" :)
Pro mě nejlepší kniha T. French (prozatím). Po Podobě, která byla trochu zmatená, nejasná a dloouhá, konečně knížka, kterou jsem přečetla rychlostí blesku - a taky jsem se na chvilky s ní těšila. Zajímavá zápletka, popisy nejsou dlouhé a hlavně i finální rozuzlení je originální, napínavé a prostě super :).
Velká spokojenost. Při každé koupi knihy od této spisovatelky čekám něco zajímavého a vždy to tam je.
Detektivka, ve které pátrání po vrahovi není to úplně nejpodstatnější. Čtenář poznává prostředí, které mu současné bestsellery tak často nenabízejí - sociálně vyloučenou lokalitu irského hlavního města, a to hned ve dvou časových rovinách - v polovině 80. let minulého století a o více než dvacet let později, kdy se protagonista příběhu vrací, aby vypátral, co se tehdy ve skutečnosti stalo. Oproti knize Dokonalá podoba tentokrát autorce věřím snad úplně všechno. Precizně vykreslenou beznaděj mladých lidí, vyrůstajících v rodinách, kde je násilí a alkoholismus na denním pořádku. Snahu detektiva vyrovnat se s osobním traumatem starým dvaadvacet let, jeho nechuť vrátit se do míst a k lidem, které na prahu dospělosti opustil. Jeho touhu vytvořit harmonický vztah s dcerou, pokusit se znovu najít společnou řeč s bývalou manželkou. Za nejsilnější místa příběhu považuji posledních zhruba sto stránek. Vrah je známý, otec a detektiv svádí ve Frankovi vnitřní boj. Krásně nostalgickou vzpomínku si autorka schovala na úplný závěr knihy - Frank si vybavuje jeden letní den, kdy mu bylo šestnáct .... Ach ano, to se tehdy (nejen v knihách) děly věci!
Asi by bylo nejlepší, kdybych spisovatelce hned z kraje vysmekl poklonu. Málokdy se stane, že třetí kniha z cyklu překoná kvalitativně obě předchozí. O to víc, když Podoba tolik selhala v překombinovanosti.
Co mě na románu Na věrnosti asi nejvíc sebralo, je skvěle zvládnutá sonda do nitra obyčejné irské familie. Chudá rodina s pěti dětmi a otcem alkoholikem, to je moje. Člověk se hned cítí jako doma a má vícero možností ztotožnit se s hrdiny, než by měl v prostředí americké smetánky s třemi služkami a jedním řidičem.
Zápletka samotná je příjemně nekomplikovaná a přitom nápaditá. Tana Frenchová nehraje na překvapivá odhalení, ale spíše na psychologii zločinu samotného. Jeho příčiny a následky. Což se podepisuje především na posledních šedesáti stránkách, kdy je vrah znám a zbývá ho už jen konfrontovat. Přesto mě autorka bez problémů udržela v pozornosti do posledního řádku a nenechala vydechnout. V jejím světě totiž nic není tak úplně jednoduché a rozhodně nic není úplně černobílé.
Vynikající knížka, která určitě stojí za přečtení, pokud máte rádi severské psychologické detektivky. Ke konci se mi zdálo, že kniha přestává mít spád, ale autorka to na dalších stranách vyvrátila a s chutí jsem ji dočetla. :-) Sarkazmus Franka Mackeyho měl také své kouzlo. :-)
Jak už jsem se zmínil jinde, padla mi do ruky Na věrnosti Tany French a tentokrát mi nějak obzvlášť sedla (byla už 3 její knihou). Tana se mi obecně dobře čte – je to možná mou jakousi umanutostí na Iry (nevím proč, v Irsku jsem nikdy nebyl, jediné irské slovo, které znám je „Slainté!“). Asi nějaké zatoulané geny. No nic. Na věrnosti jsem ale kupodivu nevnímal jako detektivku. Ano, je tam detektivní zápletka, jsou tam patřičně zakomponovány i mrtvoly, jedna současná, jedna 20 let stará. Zdá se mi to ale podružné, jen jakási úlitba čtenáři. Spíš je to ale jakási (takřka sociologická) sonda do irské duše a povahy lidiček odstrčených na okraj společnosti. Asi tak jsem to alespoň já vnímal a tentokrát mi ani nevadila jisté míra rozvláčnosti, kterou zpravidla Taně vyčítám. Prostě jsem si docela početl a vám přeji totéž.
Už mnohokrát bylo řečeno, že kniha má být čtena v určité době, v určitém věku, atd., atp.
Kdybych byl nějaký vyznavač astrologie, začal bych nejspíš tvrdit, že i za jisté konstelace hvězd – jistě na tom ale možná něco bude – proto má smysl se k některým knihám vracet a testovat, jestli už nepřišla jejich chvíle (pochopitelně ne ke všem, které jste v životě pohodili znechuceně do kouta – jenom k těm některým, vyvoleným).
Myšlenkové pochody Francise mě občas přiváděly v úžas, ale líbilo se mi, že Dělovka Kennedy tu byl za pitomce a z Šestnáctky šel úplně mrazivý strach, takže mně se to líbilo.
Bohužel jen tři hvězdy. Příběh mi připomínal jednu hodně nataženou epizodu ze seriálu Odložené případy, což nemyslím úplně ve zlém, jen prostě nic originálního. Pokud chtěla autorka spíše než thriller napsat něco jako sociologickou studii irské nižší třídy, tak mě moc nepřesvědčila ani v tomhle ohledu. Abych byla konkrétnější, musela bych spoilerovat. Ale připadalo mi, že tak spíše klouže po povrchu, na druhou stranu je kniha dost rozvleklá... Jediné, proč jsem ji dočetla, byla zvědavost a taky čtivý styl. Hlavní hrdina mi dost lezl na nervy :)
Sociálně vyloučená lokalita, rozvedený a vnitřně rozervaný detektiv s rodinnými spory, po 20 letech nalezené tělo mladé dívky. Na první pohled si čtenář řekne: další detektivka. Přes nespornou, ale poměrně nevýraznou detektivní zápletku jde ale spíš o sociální román, který čtenáře pohrouží hlouběji do společenského bahna Irska, o kterém, pravda, u nás v české kotlině mnoho nevíme a tak nám o něm může autorka navyprávět ledacos. Postavy jsou zajímavě napsané, nešustí papírem a rozhodně nejsou černobílé. Kniha trpí trochu rozplizlým koncem - detektivní zápletka je vyřešena asi ve třech čtvrtinách knihy a zápletka rodinná trochu vyšumí doprázdna. Jako zástupci mužské populace mne trochu iritovalo příliš ženské uvažování titulní mužské postavy. Popíjejícího zkrachovalce umí prostě lépe napsat Nesbo. Přes všechny neduhy knihy dávám 4/5.
Plně souhlasím s tím, co napsal Lamanai, nemám k jeho příspěvku vlastně co dodat jen to, že jsem to nečetla v originále:-) a že já už Ztracený přístav četla.
Jinak souhlas, souhlas, souhlas stran jeho hodnocení knihy Na Věrnosti.
Přečetla jsem tuto knihu jako druhou, musím říct, že se mi líbila víc, než V lesích. Nejde jen o to, kdo je vrah a kdy jej čtenář odhalí. Silný příběh , dobře vykreslená sociální i národnostní mentalita, umocněná použitím jazykových prostředků . Doporučuji!
Ztracený přístav jsem právě dočetla, další dobře napsaná kniha, ale příběh mě tak nezaujal. Pokud je matka opravdu tak milující a oddaná, těžko uvěřím, že ze strachu z posměchu a opovržení dokáže udělat takovou věc a neřešit problémy jinak.
Tak tady se přiznám, že mě Tana malinko zklamala, po Ztraceném přístavu a V lesích jsem asi měla moc nadsazená očekávání, tak jedna hvězda pryč, ale jinak dobré. Ta atmosféra a podivná aura, kterou mají romány Frenchové, tu nechybí, což celou knihu dost zachraňuje.
Po přečtení Ztraceného přístavu jsem se těšila na další bombu od této autorky. Nezklamala mě, kniha je dobrá, ale dávám o hvězdu méně než u přístavu.
Vraha jsem si tipla ještě v první polovině knihy, bylo skoro jasné, kdo to byl. :-)
Byla jsem i trochu překvapená, jak je zde popisován Dělovka, kterého jsem si oblíbila v minulé knížce.
A přidávám se k Efče - "Ježkovy voči" a "Přisámbohu" už mi šlo docela na nervy. :-))
Moje další kniha od Tany bude V lesích, doufám, že nebudu zklamaná.
Přečetla jsem jedním dechem. Zatím nejlepší knížka od této autorky. Moc se mi to líbilo.
S Frenchovou to mám hodně zvláštně posazené. Někdy mi vadí děj přitažený za vlasy (Podoba). Skvělou V lesích mi zkazila nedořešenost jednoho z případů. Váhal jsem, zda se do Na Věrnosti vůbec pustit. Nakonec jsem neodolal a jsem rád. Tři hvězdy dávám jen proto, že spíš celou dobu tušíte, kdo je pachatel a bráníte se přijmout, že by to bylo tak jednoduché. Občas se Frenchová v rodinných sporech příliš vyžívá a asi ve dvou pasážích mi to tedy drhlo. Ale na druhou stranu - úžasný jazyk (četl jsem v angličtině), nádherný cynický humor, jako obvykle skvěle vystavěná atmosféra a moc hezká sociologická studie nejen Frankovy rodiny, ale vůbec celé jedné části irské společnosti. Takže - výborně jsem se bavil a neuspokojen jsem zůstal spíše z pohledu čtenáře detektivky, tam to zůstalo někde v půli cesty. A do Ztraceného přístavu jdu zas, protože mě zajímá autorčin jazyk a styl vyprávění mě baví.
Tak jsem se této knihy obával,že mě nezaujme ale byl jsem mile překvapen. Tato kniha se mi líbila více jako V lesích od této autorky.
Na věrnosti u mě hodně konkuruje Podobě. Obě dvě knihy mě zaujaly podobně hodně. Nemohla jsem se od nich od trhnout.:)
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Irsko krimi pátrání v minulosti zmizení lidí
Autorovy další knížky
| 2010 |  V lesích |
| 2012 | Na Věrnosti |
| 2013 | Ztracený přístav |
| 2015 | Místo pro tajnosti |
| 2017 |  Vetřelec |
Hezká, příjemně ubíhající kniha. Psychologie postav byla krásně rozebraná, člověk se s hlavními hrdiny dobře sžil. Na to, že děj nebyl ani moc krvavý, ani nijak moc komplikovaný, se mi toto obsáhlé dílo četlo moc dobře, nenudila jsem se a neměla tendenci některé pasáže překskakovat. Moc často se mi nestává, že bych z knížek čerpala zásadní moudra a citáty, ale u téhle jsem se často přistihla, že některé věty čtu několikrát právě z důvodu, jak hlubokou pravdu v nich vidím. Tato kniha od Tany French jistě nebyla moje poslední.