Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169331/bmid_na-vetrne-hurce-hgG-169331.jpg
4
4856
4856
Slavný romantický příběh se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné vyslechne příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Román vyšel poprvé roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell a zprvu nezaznamenal valný úspěch; autorka nedlouho po vydání zemřela. Teprve ve 20. století byl znovu objeven a je považován za stěžejní dílo anglické literatury. Román se dočkal celé řady filmových zpracování – poprvé roku 1939, nejnovější adaptace je z roku 2011.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Na můj vkus mi v tom chyběla "čtivost." Dlouze se to táhlo. Ale podotýkám, že je to jenom můj osobní názor.
Na čtení teto knihy jsem se velice těšila. Bohužel, ma očekávání byla az příliš vysoká. Do knihy jsem se nedokazala zacist, osudy hrdinu se me nikterak nedotykaly a tak jsem to po 2 měsících marne snahy musela odložit. Knihu jsem nedocetla a neplanuji se k ni vracet.
Toto je jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Protože v ní najdete vše, co hledáte. Vypráví totiž o velké bezmezné lásce, kamarádství, pýše, utrpení, nenávisti a smrti. Určitě si jí ještě někdy přečtu. Doporučuji.
Čekala jsem od toho víc. Je to tak trochu slátanina, postavy jednají iracionálně, všichni jsou pořád na pokraji smrti a to málo zajímavý, co mělo potenciál, zůstalo jen jako náznak. Už se k té knížce nevrátím.
Tuhle knihu přidávám na seznam mých nějoblíbenějších a nejlepších, jaké jsem kdy četla. Kniha měla hrozně zvláštní atmosféru. Našla jsem v ní snad úplně všechno. Romantiku, zouflaství, pocit viny, strach, zamilovanost. Dvě postavy, plné zničující lásky. Bezchybné líčení anglické přírody. Úžasné vyprávění Nelly a Lockwooda byla jen třešínka na dortu a čtení Větrné hůrky jsem si neskutečně užila. Mistrovský kousek.
Uf. O tomhle díle jsem toho slyšela hodně a ano, asi jsem měla určitá očekávání, ale absolutně jsem nečekala, že dostanu tohle. Bála jsem se, že to snad ani nedočtu, ale jak se v půlce přidala nová postava, tak už se to dalo daleko líp. Ovšem: Co proboha všichni vidí na Heathcliffovi?
Tuhle otázku jsem v hlavě převalovala po celou dobu čtení. Pokud bych měla vybrat ta největší zlatíčka celého díla, tak je to Edgar Linton a Hareton Earnshaw. Ale Heathcliff? Tohle má být člověk, o němž vám někdo řekne, že je „krásný, jak ji miluje"? Na tom nebylo romantickýho absolutně nic! On byl hnusný na Catherine, ona hnusná na něj, a co předváděl potom - vždyť to je tak příšerný člověk. Když jsem dočetla Pýchu a předsudek, moc jsem nechápala, proč všichni berou za největší ideál Darcyho, ale po tomhle je Darcy romantik největšího kalibru. Pardon. Ale Heathcliff není romantik a je všemi strašně zidealizovaný.
Miluju pomalé čtení příběhů, které hezky plynou, ale nerozpliznou se. Autorka skutečně dokázala vybudovat atmosféru, kterou vnímám i teď, skoro rok po dočtení. Skvěle vykreslené postavy i prostření, prostě mistrovské dílo.
Kniha ve mně vyvolávala poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem jsem sympatizovala s některými postavami, na druhou jsem chápala, proč se jiní chovají, jak se chovají. Je neuvěřitelné, jak velký vliv má na člověka jeho okolí. Poněkud těžký kus, ale četlo se to dobře.
Hodnotím s odstupem, protože to ve mně potřebovalo uzrát. Film jsem neviděla, ale obsah jsem znala. A musím říct, že jsem čekala něco jako Pýchu a Předsudek, o to to bylo větší překvapení. Je to velmi sýrový příběh o lásce, zradě, nenávisti a lidských vlastnostech, ač už dobrých či špatných. Psán dosti realistickou formou, která vtáhne do děje i na toulky místní krajinou.
Britská klasika je moje slabina. Na tom se prostě nedá najít nic negativního. Ta atmosféra, která vás obklopí je neuvěřitelná a život mezi Hůrkou a Drozdovem se stane i vaším příběhem. Moc krásné, moc smutné.
Knížku jsem našla v knižním dědictví po své babičce nar. v roce 1914, takže jsem ji musela přečíst. Navíc téměř každá autorka současné červené knihovny se k dílu s úctou obrací a vzpomíná Headclifa. Tudiz jsem měla velké očekávání. Ohromil mne úžasný cit autorky pro popis krajiny - úplně jsem to tam viděla. Taky oceňuji dobrý konec. Nelíbily se mi obrázky a dej mi připadá takový psychologicky trosku kostrbaty, ale třeba to tenkrát tak chodilo...
Nejsem úplný zastánce klasických knih a tak jsem se bála jestli tuhle knihu vůbec přelouskám. Ale musím říct, že navzdory mému očekávání, mě kniha opravdu bavila a líbila se mi a myslím, že bych si ji i někdy přečetla znovu.
Já jsem to dokázala! Měsíc mi trvalo než jsem knihu přečetla. Moc dobře se mi nečetla. Jsem ráda, že to mám za sebou. Několikrát jsem knihu chtěla odložit a přesunout do políčka nedočtených. Byla by to první má letos nedočtená kniha. Příběh jako takový je nadčasový, to se mu nedá upřít, ale ten jazyk, kterým je kniha napsána mě neoslovil, jsem už zvyklá na něco modernějšího.
Krásná kniha, která se velmi dobře četla. Příběh byl zajímavý.
Po přečtení knihy jsem si řekla, že je kniha plná psychopatů. Ale ráda si ji někdy přečtu znovu.
Krásný příběh se vším, co k románům patří. Nesmrtelná láska, zuřivá touha, ponížení, pýcha i pomsta.
Ne zcela typická romantická literatura. Podle jednoho citátu může z velké nenaplněné lásky být pouze velká nenávist, a to můžeme sledovat v této knize. Heathcliff si řekl, že když nemůže být šťastný on, nebude šťastný nikdo jiný, a zasvětil svůj život nenávisti a pomstě vůči lidem ve svém okolí. Poučením pro nás může být, že mu to nepřineslo uspokojení. Děj je dosti popisný, ale díky vybranému jazyku se čte docela dobře. Na rozdíl od některých jiných děl romantické literatury nejsou charaktery postav vyjádřeny pouze v kladných superlativech, naopak se zdůrazňuje jejich zbabělost/povýšenost/vulgárnost/zuřivost apod., což je alespoň realističtější. Ponurá atmosféra skotských vřesovišť je úžasná.
Mě se kniha líbila zase něco trochu jiného než co se běžně dostane v každém knihkupectví.V knize je láska,zrada no vlastně téměř vše naco si vzpomenete,žene vás to číst dál a dál.
Jak?! Jak se vám povede napsat každou postavu tak, aby byla příjemná asi jako rozhovor s Okam… ehm totiž... s nepříjemným politikem? Chápu, že se to podaří u jedné, či dvou postav, ale u všech? Vážně? Snažím se vzpomenout na jednu jedinou příjemnou postavu a napadá mě nakonec jedna. Pan Liton, ten měl alespoň úroveň (občas). Josefa a jeho hlášky nepočítám.
Ale jinak? Jinak to byla lepší kniha, než jsem čekal. Pravda, chování a emocionální pohyby většiny postav byly logické, asi jako kdyby je psal pan Kafka a ona „láska“ – a vyberte si kterýkoliv z případů – byla také poněkud zvláštní, ale budiž.
Knize nejde odepřít bravurní um, se kterým vás vtáhne do děje a hlavně pak do velice atmosferické krajiny kolem Větrné Hůrky a Drozdova. Příběh je temný, okolí je temné a temné počasí knize nepřidává. Přihoďte k tomu spoustu – jak jinak – temných postav a získáte knihu, která vás na ty dva dny velice dobře zabaví, i přes to, že nad postavami budete sténat.
Po dočtení Jakuba Fatalisty jsem byl poněkud nervózní při zjištění, že kniha je vlastně vyprávěním staré služebné, ale ona na rozdíl od Jakuba neměla neukojitelnou touhu příběh trhat a přerušovat, takže to bylo také příjemné. Autorka navíc psala krásným jazykem, sem tam nějaká archaická forma, nějaká zvláštní věta… A to bylo velice příjemné.
No prostě se jedná o velice atmosferickou knihu, kterou vzato kolem a kolem asi mohu doporučit, sám se k ní však již nejspíš nevrátím. Popis občasného chování žen byl na mě až moc realistický, až moc bolestivý…
P.s. v komentáři níže je zmiňováno slovo „pochmurný“. Ano, to sedí dokonale.
P.p.s. Ohledně kladnosti, nebo zápornosti postav. Někdo zde zmiňoval, že "žádná nebyla zcela kladná". To není přesné vyjádření. Já bych řekl, že: "některé nebyly úplně záporné".
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Kniha není pro každého. Ale myslím, že lidi, kteří mají rádi příběhy z dob dávno minulých, tohle ocení. Mám pár výtek, ale mně se líbila ponurá atmosféra... A takové skvělé, vtipné a přitom reálné dialogy se už málo vidí. Neskutečně jsem se u nich bavila! Příběh se bude líbit těm, kteří mají rádi "pomalé" příběhy, o šílené lásce až za hrob. Proti současným autorům nic nemám a myslím, že se mezi nimi najdou i tací, kteří umí výborně psát, ale takovou velkou lásku už napsat neumí. A nemyslím jen toto dílo. Klasická díla v sobě mají něco skutečného, kdy ještě autoři nepsali s vidinou bestselleru, ale protože svým dílem světu cosi potřebovali sdělit.