Na Větrné hůrce

08.03.2020

Temný příběh, s ještě temnějšími postavami.
Doporučuji číst za tmavých podzimních večerů, při svitu lampy, kdy za okny kvílí meluzína a u nohou vám spí černý kocour. Prostě takové to typické anglické počasí. Když už melodrama, tak se vším všudy!
Díky této knize pochopíte, proč někteří nenávidí lidi. A anglické romány.

02.03.2020

Tenhle literární počin by mohl být dokonalý. Kdyby ovšem neměl jednu fatální chybu: Ukecanost. A to tak velkou, že když jsem zkusila přečíst jednu větu ze začátku stránky a pak až poslední větu na té samé stránce, vůbec o nic jsem nepřišla. Jiank nemůžu mu ovšem upřít místy zajímavý a někdy trochu komplikovaný děj, krásně ponurou atmosféru a tak barvité popisy krajiny, že člověku se zdá, jakoby po celou dobu společně s hrdiny rejdil po skotských blatech. Takhle ovšem nemůžu jinak a hodnotím jen jako průměr. A ještě jednu poznámku si neodpustím: Myslím že asi nejsem jediná komu ani jeden z hlavních hrdinů nepřirostl k srdci. :D

27.02.2020

To je srdcovka srdcovek. Za mě je 5 hvězdiček málo. Můžu číst stokrát a vždy mi něco dá.

22.02.2020

Na svou dobu velmi, ale to velmi výživná kniha. Každá z postav by mohla soutěžit v Maratonu Psychoušů a kontumačně jej vyhrát. Nemohu dát míň než 5 odporně pokřivených * (jakkoliv za některé romantické výlevy bych * ubíral, naštěstí každý takový výlev byl vykoupen něčím sadistickým).

Mé dvě následující poznámky se týkají zdejších komentářů:
1. Všem těm, kteří se pozastavují nad krátkou životností hrdinů, či nad negativností postav/příběhu, doporučuji si něco nastudovat o pozadí autorky. Žila v skutečně větrné vesnici, jejímž problémem byla navíc pitná voda, která byla soustavně obohacována o vitamíny a minerály ze zdejšího hřbitova. Dejte si dvě a dvě dohromady a přestaňte se divit, že někde, kde se lidé často nedožili ani třicítky, vzniklo takhle chmurné dílo. A když k tomu přimícháte i Bronteovic bratra, který byl věčně pod obraz, skoro podpálil tuším zdejší školu (a asi stál modelem pro Hindleyho Earnshawa), získáte přibližnou představu.

2. Velmi mne udivuje počet zdejších komentářů, které se zastávají Heathcliffa. Copak je až tak vysoké procento (hlavně) dam, které dokážou skoro líbat ruku, která je mlátí?? Heathcliff nebyl žádný rozervaný romantický hrdina, ale normálně sadistický, agresivní, nevybitý, majetnický a manipulativní zmrd. Jedinou chybu spatřuju u otce Earnshawa, že v něm vytvořil pocit, že má zadnici ze zlata. Vlohy pro násilí ale chlapec již bezpochyby měl v sobě, a určitě by se projevily, a to dřív nebo později. Díky Hindleymu se projevily dřív. Je tedy opravdu překvapující, že se najde tolik lidí, kteří ospravedlňují to, že měl vliv na smrt velkého počtu lidí, vliv na druhou generaci konfliktu, která s původem celého problému měla málo společného (které navíc velice pokazil start do života) a také vliv na mínění zdejších lidí.

31.01.2020

Tato kniha je podle mě jednou z nejslavnějších. Zmínky o ní slyším ve filmech, seriálech, dalších knihách.. všude. Tak jsem si ji musela přečíst také. Mrzí mě (jakožto milovníka románů z této doby), že jsem si v knize nenašla to všechno dobré, co jsem o ní slyšela... Chápu problémy té doby, krásu a surovost prostředí, ve kterém se příběh odehrává i lásku která mezi postavami vzniká.. Ale! Jedinou postavou, která mi v tom všem byla trochu sympatická (jelikož se projevovala nejméně) byl pan Lockwood. Zbytek byl buď rozmazlené děti, jejichž světlejší chvilky nedokázaly zastínit to, jací doopravdy jsou, chudáci rodiče nebo drbny služebné. Za mě velice těžké čtení.

10.01.2020

Bohužel knihu nedočtenou odkládám. Postavy ani děj mě nijak nezaujaly, měla jsem pocit, že se na začátku rozpoutala zvláštně komicky-dramatická hádka, která ještě pokračovala na poslední stránce, kterou jsem otočila.. Většinou se kousknu a knihy i navzdory nudě dočítám, ale zde je to pro mne opravdu ztráta času, který bych chtěla věnovat lepším kouskům.

04.01.2020

Čteno několikrát, moje srdcovka. Krásný, poetický jazyk (a to i v překladu, i když originál je originál) a postavy, na které se nedá zapomenout.

03.01.2020

"Tam grimmovsky se ladí poetika, mysteriózní vlna anglického venkova, rozeznívají se mytologické akordy hororové melancholie, hřmí sirény msty "montecristovské." Srdce ochořelo láskou tvou, zneuctěnou, potlačovanou. Větrná hůrka jako osudový chrám, dýka svírající vášně zlomeného srdce. Démonický mág charismatu Heathcliff jest oděn do všech vrstev žíznivé, opatrné, rozervané, zničující, lásky /z/klamané. Touží, hoří, miluje. Žárlí, nenávidí, prochází bouřlivými výšinami, bloudivými, dunivými ozvěnami, žárem doteků pýchy, hněvem z odmítnutí. Sloupává plátky spalující uhrančivosti, kde zbyl jen popel nitra, zášť neopětovaných citů. Životy pozemské vyhasly. Nechť smrt přinese "omlazení," oproštění od lidských neduhů. Ať magie citů na vřesovišti zanechá memento klidu a slib vyslovený přetrvá ve svatyni věčné lásky.

02.01.2020

Knihu jsem četla spíše ze zvědavosti a také proto, že mě vy škole nějak minula. Příběh je skvělý. Dost se divím, jak mě bavila kniha plná psychopatů, kteří se celou dobu jenom hádají a ubližují si. V budoucnu si ji jistě znovu ráda přečtu.

21.12.2019

Tuhle knihu jsem četla asi pětkrát a i když v dospělosti mě postavy Kateřiny a Heathcliffa lehce iritovaly svým jednáním (čte se to jinak v 15letech, kdy je jeden ještě patetickej romantik a jinak v 36, kdy už máte nějaký životní postoj), musím říct, že je to moje nejmilovanější kniha a bude mě pořád dojímat.

Postavy knihy jsou obětmi i tyrany a to jak k sobě tak k ostatním. To člověka nutí k zamyšlení nad linií dobra a zla. Jenže tomuhle se věnují i jiné knihy a dělají to i lépe. Na Větrné Hůrce jde znát, že to psala žena, jde znát romantismus a jistá poetika slohu. Bohužel mě odpuzovali všechny postavy skrz své citové výlevy typu "líbej mě, ale neukazuj mi oči".
Už Dostojevskij mě svým melodramatem sere.

30.11.2019

Téda, autorka se dost rozjela, až je mi tím sympatičtější, než její sestra Charlotte. Od Any jsem ještě nic nečetla. Ale ze zvědavosti to určitě udělám.

Příběh plný temnoty a intrik, hrdinové šílení a nesympatičtí. Ale vlastně tím pádem zajímaví :).

26.11.2019

Čekala jsem romanťárnu a ono to bylo plné nenávisti a pomsty. Vůbec mi to ale nevadilo, jelikož mám takové příběhy raději, než ty růžové romantické.
Postavy byly nesympatické, ano, ale ono to vlastně tak mělo být. Heathcliff je opravdu téma k diskuzi, chápu, jak se asi musel cítit, opravňuje ho to ale k tomu, co dělal?
Kateřiny byly nesympatické obě, ani jednu, ani druhou jsem neměla ráda, nesoucítila jsem s nimi a ostatní byli kandidáti na Bohnice. Ale jak jsem řekla, ono to tak mělo být a do příběhu to sedělo.

10.11.2019

Za mě je to tedy fantastická knížka. Je opravdu povedená, jen škoda, že ji nemáme v seznamu povinné četby.

09.11.2019

Kniha mě tak pohltila, že jsem ji přečetla přes noc.

30.10.2019

Pustila jsem se do četby anglického originálu. Angličtina to sice lehká nebyla, ale dalo se to. Nicméně jsem se v příběhu lehce ztrácela a z toho důvodu jsem to i v polovině vzdala. Příběh mě nezaujal, Catherine mi přišla jako rozmazlený děcko, který fňuká, když nedostane, co chce. Heathcliffova postava mě sice zaujala více, ale žádné terno to také nebylo. Čekala jsem trochu větší emocionální smršť mezi Catherine a Heathcliffem, nedočkala jsem se. Dva pyšní lidé, co si nedokážou pořádně přiznat, co cítí a pak je na to pozdě. Za mě tedy, omlouvám se, ale ne...

29.09.2019

Ani nevím, proč jsem si tuhle knížku nepřečetla už dřív, měla jsem ji doma už před několika lety, ale pak jsem ji nějak odsunula do pozadí a řada na ni přišla až teď. Vždycky jsem si myslela, že to bude nějaká romantická slaďárna a ono ne - je to příběh plný nenávisti a pomsty. Postavy mi byly nesympatické, Heathcliffa jsem doslova nenáviděla a absolutně jsem s ním nedokázala soucítit (ano, život k němu byl krutý, jeho životní láska dala přednost penězům před ním, ale i tak v něm prostě vidím hajzla). Ostatní postavy mi taky lezly na nervy, jen Nelly měla zdravý rozum. To ale knize vůbec neubírá na kráse, postavy vždy nemusí být jen hodné, ani v životě nepotkáme jen hodné lidi. Právě negativní charaktery postav dělají knihu takovou jaká je, a proto je tolik oblíbená. Mně se líbila.

29.08.2019

Pro mě jedna z nejúžasnějších knih, které kdy byly napsány! Co se týká sympatií, rozhodně mi byla sympatická Nelly, Katy a ano chvílemi i Heathcliff. Navzdory tomu, jak pomstychtivý a nelítostný byl, jsem s ním soucítila. Všechno dělal ze zoufalé lásky ke Katy... Nelly se mi líbila jako vypravěčka, protože jako chůva na Větrné hůrce byla přímou pozorovatelkou okolního dění. Kromě nádherného, srdceryvného příběhu musím vyzdvihnout také vedlejší postavy (Katina dcera, Hindley s Francis, Edgar a Isabella...). Všechno to zkrátka působilo velice přirozeně a reálně. Nemůžu vynechat ani úchvatnou krajinu, v níž se příběh odehrává, a onen náznak tajemna, který na mě dýchal po celou knížku. Často jsem si kladla otázku, proč se Katy provdala za Edgara a zlomila srdce sobě i Heatcliffovi. Ano, bez tohoto rozhodnutí by jejich láska nebyla tak tragická, ale někdy by se mi líbilo, kdyby spolu žili šťastně až do smrti. Nemám vůbec co románu vytknout, pro mě je to zkrátka skvost a právě díky němu jsem si sestry Brontëovy zamilovala. Možná jen vysoký počet úmrtí, ale to zas dodává příběhu na atmosféře, která byla občas až mrazivá.

28.08.2019

Osobně se divím, že spousta lidí vnímá skoro všechny postavy tak negativně. Já neříkám, Miss sympatie by nevyhrály, ale přeci jen je to autorčin záměr a poskytne nám v knize i všechny důvody proto, proč ty postavy takové jsou. Já cítím jen soucit a lítost, že kvůli postavení, jeden člověk zničí život celé rodině. Přitom by stačilo tak málo a mohli být všichni spokojení, ale to by byla úplně jiná kniha a život není jen o tom hezkém, ale také o tom smutném/špatném, a už záleží jen na vás, jestli se necháte semlít anebo budete bojovat za trochu štěstí. Takže je dobře, že jsou knihy, kde se hrdinové nechají semlít a vy se můžete poučit a říci si, tohle teda ne, takhle to já nechci...