Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Slavný romantický příběh se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné vyslechne příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Román vyšel poprvé roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell a zprvu nezaznamenal valný úspěch; autorka nedlouho po vydání zemřela. Teprve ve 20. století byl znovu objeven a je považován za stěžejní dílo anglické literatury. Román se dočkal celé řady filmových zpracování – poprvé roku 1939, nejnovější adaptace je z roku 2011.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Po letech jsem se ke knize vrátila a je stále skvělá. Je to klasika, kterou miluji, i když mi některé charaktery přijdou až extrémní. Ale celkové vykreslení a vyznění knihy mě stále uchvacuje.
U této knihy jde vidět, že ne každá kniha z povinné četby je nudná. Příběh byl krásný, poutavý a tajuplný. Jistě se k příběhu ještě dostanu. Nezavrhujte knihy z povinné četby. Dejte jim šanci. Překvapí Vás.
Jedna z nejoblíběnějších knih, plná velké lásky a ještě větší nenávisti. Ke knize se vždy po letech vracím a čtu znova.
Doporučuji také filmové zpracování s Tomem Hardym.
Jako malá jsem byla fascinována filmem. Drsná krajina a příběh, ze kterého šel mráz po zádech a který navzdory té vší nenávisti dobře dopadl. Jako větší jsem se proto rozhodla si přečíst knihu a doteď ji řadím mezi své nejoblíbenější. Kniha se čte sama, není psána zdlouhavě a i po letech dokáží nektěré pasáže zasáhnout tak, jak před lety.
Príbeh takých smutných osudov som už dávno nečítala. Hnev, nenávisť, bolesť prevládali nad láskou. Potláčaná a nenaplnená láska potom prechádzala do porúch psychiky, chorôb a smrti. Napriek tomu považujem knihu za zaujímavú.
Knizku jsem mela na precteni nechanou delsi dobu a konecne se mi hodila do ctenarske vyzvy,tak jsem po ni sahla. Jsem rada, ale musim priznat, ze jsem obcas jen litala ocima a preskakovala nektere pasaze. Spise jsem prahla po pribehu a vylevani myslenek me moc nebralo.
Snad každá postava je tu nějakým způsobem zvrácená, zlá a místy až odporná. Přesto mě kniha pokaždé pohltí a dočítám na jeden nádech.
Román představuje takovou Sodomu – Gomoru, zobecněnou do dvou sídel Větrná hůrka a Drozdov, ve kterých se děje všechno zlo a mystično (očekával jsem, že bude víc akce v místních bažinách a mokřadech).
Asi mi nepřísluší vysmívat se romantickým aspektům knihy, když více než polovina hlavních postav onemocní kašlem, nachlazením nebo tbc a poté zemře v mladém věku. Působí to poměrně nedůvěryhodně, ale poté, co se autorka chvíli po zveřejnění knihy nachladila a zemřela, tak…se budu oficiálně vysmívat jen hlavní vypravěčce,která provází knihou a která nemá nejmenší pud sebezáchovy, nebo sebeúcty a klidně pak na konci knihy odejde sloužit k hlavnímu padouchovi,který se jmenuje….
….Heathcliff (Suchýútes,haha) a který díky svým zlotřilým plánům způsobil mnoho přesunů mezi dvěma sídly, která (vyjma bažin) obstarají veškerý děj. Mimochodem, pokud se dnes revidují některé knihy z hlediska politické korektnosti, tak uvidíme, jak dlouho ještě zůstane Heatcliff „gypsy“.
Smutný příběh dvou rodin plný nenávisti, intrik, nenaplněné lásky. Kniha je pěkně napsaná a dobře se čte.
Tato kniha je prostě skvost své doby, její kouzlo přesahuje i do současnosti. Zajímavé je, že obsahuje svým způsobem prvky snad všech literárních žánrů. Je to červená knihovna křížená s románem sociálním i psychologickým, nechybí určitá detektivní zápletka, náznak thrilleru, pohádky a dokonce prvek sci-fi :)
Přiznám se, že Větrnou hůrku miluju. S chutí jsem si ji teď po delší době přečetla znovu, a opět mi bylo líto, když jsem dočetla na konec. Postava Heathcliffa musí vyvolat emoce snad v každém čtenáři. Škoda jen, že Emily toho nenapsala víc...
Rozporuplná kniha, něco mě na ní zaujalo ale chvílemi jsem měla problém se příběhem prokousat.
Četla jsem ji někdy v 15 letech-naprosto jedním dechem. Pamatuji,že jsem se nemohla dočkat,až přijdu domů ze školy a dočtu ji :D za mě je to klasika,i když Jana Eyerová od Ch.Brontëové mi přišla ještě trochu lepší..
Tohle je snad jediný klasický příběh o lásce, co se mi líbil. Možná je to tím, že není jen tak o lásce, ale hlavně o nenávisti, pomstě, týrání a psychopatství. :D Myslím to tak, když to srovnám s jinými romány té doby typu Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek. Je vidět, že Emča neměla jednoduché dětství, které se jí vymklo z rukou v této až hororové knize, kde se objevuje nejeden cvok. Dokonce to může být soutěž o toho, kdo se stane největším bláznem. A kupodivu vyhrává Heathcliff...
Jedno z vychvalovaných klasických děl. Já vlastně moc nechápu proč. V polovině jsem netušila, o čem chce autorka dál psát. Všechny postavy jsou škodolibé, a aby v tom měl člověk trochu zmatek, pojmenovávají se po sobě navzájem (i když to pořád není takový guláš jako Sto roků samoty od Márqueze). Moje naivní povaha postrádá nějakou většinu času kladnou postavu. Navíc jsem nepochopila, proč se autorka obtěžovala s tou retrospektivní chronologií, která mě akorát vyrušovala vstupy Eleny o tom, že jim stydne čaj. Jsem docela zklamaná.
Už druhý den po dočtení mi vrtá hlavou, proč jsou sestry Brontëovy taková klasika... Větrná hůrka je sice příběh napínavý, ale člověk čte a čte spíše proto, že doufá v brzký konec všeho trápení. Vedle odporného Heathcliffa je druhou hlavní postavou vypravěčka - hospodyně Nely, žena prostá, která to sice myslí vše dobře, ale má na průběhu událostí také svůj podíl. Na Heathcliffa se dá nahlížet z mnoha úhlů pohledu - pedagogického, psychologického, ale taky psychiatrického... A pro mě zůstává otázkou, jestli všechny slečinky té doby byly rozmazlené, povrchní, sobecké a naivní až hloupé kachny - do jedné!
Knížka mě zaujala, ale ke čtení jsem se musela trochu nutit. Postavy (kromě paní,která vypravovala) mi lezly na nervy... Některé části mě bavily méně, některé více. Sem tam se mi pletly postavy, což mě brzdilo při čtení.Každopádně kniha byla celkově dobrá a určitě se k ní ještě někdy vrátím a třeba si čtení užiji ještě více.
Nemůžu říct že se mi kniha líbila, ale ani ne že se mi nelíbila. Chvíli mi trvalo než jsem se do ní začetla, a asi jsem u ni postrádala napětí a nějakou akci. Všechny postavy mi byly protivné. I přes všechny zápory a nechuť kterou jsem během čtení měla, jsem ráda že jsem si ji přečetla, a třeba za pár let se k ní s radostí vrátím a budu z ní mít třeba úplně jiné pocity než teď. :)
Jedná se o zajímavý příběh odehrávající se na počátku 19. stol.. I když se toho na první pohled vlastně moc neděje a příběh se odehrává jen na dvou místech (Větrná hůrka a Drozdov), mistrně vylíčená psychologie postav tomu výrazně dodává "šťávu". A právě tato charakteristika, vhled do uvažování a jednání hlavních hrdinů je kupodivu napsaný velice srozumitelně a svižně, takže i čtenář, který zrovna nevyhledává knihy tohoto typu, se na tom nezadrhne.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
2009 | Na Větrné hůrce |
1944 | Búrlivé výšiny I. |
1944 | Búrlivé výšiny II. |
Ponuré vřesoviště, rodiny plné zlosti a přesto lásky. Zajímavý příběh. Vrátím se k němu zase za nějaký čas.