Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36409/bmid_na-vetrne-hurce-ywl-36409.png
4
4737
4737
Historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Svou velikostí, zobrazením lidských citů a dokonalostí bývá srovnáván s díly Shakespearovými.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Wuthering Heights , 1847
více info...
Přidat komentář
Něco tajemného a neidentifikovatelného mě neustále tlačilo dopředu, i když jsem se někdy ocitla v uzlu jmen, ze kterého jsem se nedokázala jen tak vymotat. Zajímavé dílo, vskutku...
Věděla jsem, že romantismus v literatuře nebude úplně to pravé ořechové pro mě, ale chtěla jsem to přeci jen zkusit, abych to mohla říct s jistotou. Teď už tedy můžu.
Uznávám, že tento román musel ve své době vyvolat rozporuplné reakce, natož když ho napsala žena, která, si kvůli tomu musela nechat mužský pseudonym. Toto dílo je jedinečné, ale se svou tajemnou krásou čeká na jiného čtenáře, než jsem já.
Mnohem lepší než Jane Eyre od autorčiny sestry. Žádný happy end a dokonale ctnostná hlavní hrdinka, zato těžko snesitelné, ale vášnivé, uvěřitelné postavy, vzájemné trýznění, nenaplněná touha. Prostě pravá romantická depka. Takto jsem na střední pochopila, co znamená romantická literatura. Žádný idylický kýč.
Knihu mi před lety doporučila moje starší sestra, která ji doslova milovala. I já jsem si tedy knihu přečetla, ale její nadšení jsem sdílet nedokázala. A i když u většiny jiných knih se shodneme, u této se náš vkus rozchází.
Rozhodla jsem se nečekat na důchod :), a už teď se vrátit k pár knihám, které mě před pár lety hodně oslovily.
Na Větrné hůrce, klasika všech klasik, a pokud bych měla jen vzpomínat na dojmy z první četby, nešetřila bych chválou ani hvězdičkami. Ovšem, také bych nikdy nevěřila, že se mi za ta léta až tak moc změnil vkus. Bože, jak mě byly všechny postavy nesympatické a protivné!
Kniha pro mne zůstane i nadále pro své nesporné kvality v knihách, které doporučuji k přečtení. Autorka skvěle propracovala charaktery postav. Postav protivných, namyšlených, pyšných a zraněných, které mě svým, pro dnešní dobu těžko pochopitelným chováním doháněly málem k šílenství. Lásku, nešťastnou, zničující, komplikovanou a až za hrob. No a krajinu, po které bych se chtěla někdy projít.
Příběh je skvělý, ale bude pro další čtenáře čím dál víc složitý a nepochopitelný. Autorka opravdu žila v jiné době a mladší čtenáři uvyklí sociálním sítím už těžko pochopí složité a mnohdy nepochopitelné chování a uvažování hlavních hrdinů.
Říká se, že nikdy nevstoupíš do stejné řeky. Já se o to pokusila a řeka už opravdu nebyla stejná.
Pár soukromých postřehů:
Hareton, chlapec, který si v této knize získal mé srdce a kterému jsem celou dobu fandila ;).
Josef, ten bídák byl po celou dobu pořád stejně protivný, ale ty jeho nadávky mě fakt bavily ;).
Jedna z nejlepších knih své doby. Žádná z postav nebyla vlastně zcela kladná a přesto jsem si je všechny oblíbila.
Jeden z mála románů, kde se mi protivily snad všechny postavy, jejich jednání a pohnutky. Takže mi bylo celkem jedno, jak to s nimi dopadne. Nehledě na ústrky a neradostné dětství by Heathcliff potřeboval občas nakopat a jeho Kateřina studenou sprchu. Přesto nemůžu na knihu zanevřít kvůli popisům krásné přírody blat a čtivému slohu autorky.
Strasne dlouho jsem mela tuhle knizku rozectenou. Ne a ne se do ni zacist, az ted s odstupem casu jsem ji konecne prisla na"chut" . Je to -na me, docela drsna knizka, trochu az strasidelna chvilkama ale pribeh je vazne zajimavy. Driv mi vadily nektere pasaze, ktere me trochu desily. Hlavni hrdina je opravdu zvraceny ale nakonec me pribeh tak pohltil ze mi je lito ze jsem knizku uz docetla ????
Četla jsem již na gymnáziu doslova jedním dechem. Moc se mi líbila temná atmosféra celého příběhu, komplikované vztahy, kam až může člověka dovést nenávist a jak složitá může být láska ...
Kniha mi byla kdysi doporučena a nevěděl jsem do čeho jdu.Nelituji.Moc pěkná kniha.Film ani zdaleka nenavodí pocity obrazotvornosti z knihy.Světová klasika
„Stačí dobré srdce, a budeš krásný, kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc, než kdyby byl od přírody nehezký."
Kniha byla skvělá, přesně tak jak jsem čekala. Ze začátku se mi hůře četla, za chvilku jsem si zvykla a vše šlo jako po másle.
Věřím, že tato kniha a tento styl není pro každého. Já si brzy osvojím každý styl psaní, toť má výhoda.
Příběh skvělý, jen nešťastný. Všechny postavy jsem nesnášela až na Haretona (toho jsem si oblíbila hned), zároveň jsem je zbožňovala. Možná by to byl jiný příběh, kdyby postavy vedl někdo jiný. A kdyby je vedl někdo jiný, možná by to nebyl stejný Heathcliff, stejná Kateřina,.... a to by nám všem chybělo. Jejich chování vytvářelo charakter postav a takhle je všichni milují. Heathcliff je zlý, arogantní, sobecký a hlavně ďábelský!! a jen proto, že nezískal tu dívku. A kvůli tomu, to všechno vznilko.
Knihu jsem četla poprvé, a nevím, zda ještě někdy budu. Ale jen z toho důvodu, že je ta kniha tak smutná až mě bolí srdce.
Mě se kniha moc líbila,příběh je tajemný,plný emocí,nenávisti,ale i lásky.Nenajdete tam úplně kladnou postavu,ale přemýšlíte přoč takoví jsou... .
Tahle knížka si mě nezískala. Docela jsem se na ni těšila, protože ji všichni vychvalovaly a četla jsem na ni i retelling, který byl skvělý. Bohužel mi nesedl styl psaní a četla se mi těžce. Příběh pro mě nebyl nic nového a většinu knihy jsem se nudila. Jsem ráda, že jsem si ji jednou přečetla, ale znovu už ne.
Dokonalé! Skvělé charaktery postav, pochmurná atmosféra, jedinečné vztahy, láska, nenávist,..
Knihu jsem četla před lety spíše ze zvědavosti, proč jsou z ní někteří čtenáři, tak nadšení. Mne kniha nijak extra neoslovila. Četla se mi ztěžka, vše bylo ponuré, jako to v té době bylo asi normální. Ale bohužel wau efekt jsem z ní neměla. Zkusím si ji přečíst i teď, s odstupem času a třeba se mi názor změní.
Román Búrlivé výšiny si buď zamilujete, alebo naopak vás dokáže poriadne deprimovať o čom svedčia aj nižšie uvedené komentáre.
Čítala som ho už viackrát a stále ho vnímam rovnako aj po tomto poslednom prečítaní.
Osobne tento román hodnotím ako veľkolepé literárne dielo, ktoré ukrutným až depresívnym spôsobom odhaľuje silu a podstatu lásky.
Veď iba láska dokáže ušľachtilú dušu zmeniť vplyvom okolností na netvora bez kúska citu, alebo naopak temnú a na prvý pohľad bezcharakternú bytosť môže láska pretvoriť na lepšieho človeka.
Najviac oceňujem, ako sa podarilo autorke zachytiť pochmúrnu a tajomnú atmosféru, ktorá čitateľa neustále drží v napätí a očakávaní ešte temnejších dejových zvratov...
Až zrazu sa na konci začína cez temnotu rozjasňovať niečo žiarivo čisté a krásne v podobe lásky dvoch potomkov jej zatratencov.
Příběh plný emocí, zahalující vše temnou a sžírající mlhou z okolních blat, která zlem a nenávistí otrávila snad všechny postavy v této knize. Tragický příběh.
Já tento příběh nemohu nemilovat. Zamilovala jsem se do něj už na střední, kde jsem si zoufale přála, abych mohla o Větrné hůrce povídat u maturity - tolik bych toho nakecala! Tohle přání se mi sice nesplnilo, ale samotný román už má nezaměnitelné místo v mém srdci! Nyní jsem se k němu po několika letech vrátila a nebyla jsem zklamaná. Trochu jsem se bála, že další roky mého života a nová míra vyspělosti mi nakonec ukážou, že příběh není zase takový skvost, ale mé obavy byly zcela liché! Zamilovala jsem se do příběhu snad ještě víc!
Ano, pro někoho to může být příliš popisné, příliš ukecané, protože jedna postava ze sebe dokáže vyloudit monolog klidně i na tři strany, ale já to jako mínus nevnímám. Popisy krajiny byly tak živé, že má láska k anglické přírodě při prvním čtení ještě vzrostla a přes svou ponurost a melancholické dojmy je to pro mě zkrátka to nejkrásnější místo na světě. Už jen kvůli té krajině stojí za to se do příběhu ponořit.
Co se postav týče, každá byla jedinečná. Nahlížením do jejich myslí se mi zdálo, že se více přibližuji samotné Emily a ze slov její sestry, jež si uzurpovala dvě předmluvy ve vydání, které jsem četla, jsem pochopila smýšlení, povahu a křehké nitro autorky a během čtení jsem si všechny tyto aspekty ještě více uvědomovala. Žádná postava není stejná jako předešlá. Z původně oblíbené paní Deanové jsem přesedlala na Haretona, z něhož se vyklubala má nejmilejší postava. I přes svou hrubost, kdy rostl jako dříví v lese, v sobě dokázal díky mladé Cathy najít špetku citu a tu poté živit a získat zpět hrdost, jaká mu jako Earnshawovi náleží. Přestože mě nikdy nepřestane fascinovat milující, spalující a zároveň nenávistný vztah mezi Catherine a Heathcliffem, stejně fascinujícím se pro mě stal vztah Cathy a Haretona. Myslím, že sám Heathcliff je postava, která snad nemá v literatuře obdoby. Komplikovaná, drsná, zapšklá, pomstychtivá, přesto milující, ovšem tak brutálně a nelítostně, až se sama láska přetaví ve spalující nenávist. Přesto snad nakonec jeho život skončil šťastně, když se setkal se ženou, již tolik miloval i nenáviděl zároveň. Dokázala bych o něm mluvit snad věčnost.
Kniha je samotnou esencí temné melancholie zasazené do příhodné krajiny a samotný příběh by se snad ani nemohl odehrávat jinde. K autorce chovám hluboký a upřímný obdiv. V mysli křehké ženy se zrodil příběh tak brutální a temný, který, byť byl jediný, dokázal chytnout za srdce spoustu generací.
Mně tato kniha připadala naprosto odlišná od všech těch klasických příběhů (romantických). Prvne jsem čekala nějakou starodavnou romantiku, kterou si přečtu jen abych věděla, proc je to tak oblíbené. Nakonec mě to ale dostalo. Ty postavy jsou tak neuvěřitelně vykreslené (každá postava má svoje vlastní propracované vlastnosti). Snad všechny postavy stojí za povšimnutí (i samotná chůva). Samozrejmě Heathcliff je velice diskutabilní postava (mě osobně připadá, že kdyby v dětství zažil jiné zacházení, nestal by se takovým jakym se stal - což ho samozrejme neomlouvá ). Moji nejoblíbenější postavou je Hareton, který dokázal přes neuvěřitelně těžké dětství a přes hnusné chování Katky, ji odpustit a dát ji novou šanci (dcera Katky je milionkrát lepší než její matka, i když taky je to pěkně rozmazleny spratek).
Je tu psáno plno komentářů o tom , jak jsou všichni psychopati, ale řekla bych, že v dnešní době takových najdeme plno (i horších), ale pretvarka je daleko větší (plus kdo vidi pod pokličku domácnosti). Samozrejmě je jiná doba, takže i jiné příběhy (avšak s podobnými vlastnostmi-předsudky, přetvářky, sobectví...).
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Pochmurné četbě Větrné hůrky jsem se dlouho vyhýbala. Ale větry nad mokřady přinášejí tolik tajemství, lásky a nenávisti, že se kniha skoro nedala odložit. Opravdu to člověka vtáhne do děje. A to i přesto, že jsou zde téměř samí antihrdinové. Pyšní, sprostí a zatrpklí. Jako čtenář toužíte znát proč. A tak čtete a zapadáte více a více do bezútěšného a hořkého příběhu tří rodin spjatých osudem.
Za mě je Větrná hůrka právem mou další oblíbenou klasikou. Velmi ráda ji budu doporučovat dál a rozhodně jsem knihu nečetla naposledy.