Na Větrné hůrce

12.01.2021

Dobrý, měli četbu ve škole a kniha se mi líbila

06.01.2021

Tahle kniha je má nejoblíbenější. Skutečně. Možná to bude tím, že já jsem milovník takové ponuré nálady, nejspíš jsem moc už přeslazená romány z dnešních let a zajímám se o psychologii. Jenže tahle kniha mě donutila zase přemýšlet jinak. Je neuvěřitelné, jak autorka dokázala vykreslit - ne však uspěchaně - povahu a charakter každé jednotlivé postavy. Překvapilo mě, že jsem na knihu takto reagovala. Konec mi naprosto vyrazil dech, já nebyla schopna slova a to mám skutečně velká očekávání od knih a jsem velkým kritikem. Jednoduše tuhle knihu miluju, vracím se k ní a už nikdy nevytěsním z hlavy osudy všech hlavních postav.

14.12.2020

Ideální kniha pro pozvolné neuspěchané čtení. Neuhrane vás to, ale pomalé vyprávění si lze vychutnávat. Konání a odevzdanost svému osudu u většiny postav zdají se být těžko pochopitelné, ale přátelé, jsme nějakých 200 let v čase zpět! Poněkud nadlimitní množství neduživých, předčasně umírajících postav, ale tak už to tenkrát chodilo, vždyť i sama autorka rok po vydání zemřela v mladém věku. Mimochodem sám příběh sester Bronteových je fascinující.

09.12.2020

Z Anglie snad jenom Shakespeare.. Tohle je prostě děs.

03.12.2020

Skvělý čtení. Příběh, postavy - všechno poutavé, zajímavé, originální. Na první pohled oddechovka, ale křeček mi v kolečku běhal jak posedlej - možná hlavně proto, že jsem od knížky měla velký očekávání (vzhledem k tomu, jak je všude zmiňovaná), a snažila jsem se je naplnit a najít v knize tu slibovanou senzaci. Mého očekávání každopádně dostála.

21.11.2020

Děsivé..ale zaujímavé...oplatí sa venovať pozornosť.

10.11.2020

Tento román se krásně četl, byla to taková oddechovka, ale pěkný a zároveň smutný příběh.

09.11.2020

Kniha není pro každého. Ale myslím, že lidi, kteří mají rádi příběhy z dob dávno minulých, tohle ocení. Mám pár výtek, ale mně se líbila ponurá atmosféra... A takové skvělé, vtipné a přitom reálné dialogy se už málo vidí. Neskutečně jsem se u nich bavila! Příběh se bude líbit těm, kteří mají rádi "pomalé" příběhy, o šílené lásce až za hrob. Proti současným autorům nic nemám a myslím, že se mezi nimi najdou i tací, kteří umí výborně psát, ale takovou velkou lásku už napsat neumí. A nemyslím jen toto dílo. Klasická díla v sobě mají něco skutečného, kdy ještě autoři nepsali s vidinou bestselleru, ale protože svým dílem světu cosi potřebovali sdělit.

09.11.2020

Na můj vkus mi v tom chyběla "čtivost." Dlouze se to táhlo. Ale podotýkám, že je to jenom můj osobní názor.

Na čtení teto knihy jsem se velice těšila. Bohužel, ma očekávání byla az příliš vysoká. Do knihy jsem se nedokazala zacist, osudy hrdinu se me nikterak nedotykaly a tak jsem to po 2 měsících marne snahy musela odložit. Knihu jsem nedocetla a neplanuji se k ni vracet.

06.11.2020

Toto je jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Protože v ní najdete vše, co hledáte. Vypráví totiž o velké bezmezné lásce, kamarádství, pýše, utrpení, nenávisti a smrti. Určitě si jí ještě někdy přečtu. Doporučuji.

24.10.2020

Čekala jsem od toho víc. Je to tak trochu slátanina, postavy jednají iracionálně, všichni jsou pořád na pokraji smrti a to málo zajímavý, co mělo potenciál, zůstalo jen jako náznak. Už se k té knížce nevrátím.

19.10.2020

Tuhle knihu přidávám na seznam mých nějoblíbenějších a nejlepších, jaké jsem kdy četla. Kniha měla hrozně zvláštní atmosféru. Našla jsem v ní snad úplně všechno. Romantiku, zouflaství, pocit viny, strach, zamilovanost. Dvě postavy, plné zničující lásky. Bezchybné líčení anglické přírody. Úžasné vyprávění Nelly a Lockwooda byla jen třešínka na dortu a čtení Větrné hůrky jsem si neskutečně užila. Mistrovský kousek.

15.10.2020

Uf. O tomhle díle jsem toho slyšela hodně a ano, asi jsem měla určitá očekávání, ale absolutně jsem nečekala, že dostanu tohle. Bála jsem se, že to snad ani nedočtu, ale jak se v půlce přidala nová postava, tak už se to dalo daleko líp. Ovšem: Co proboha všichni vidí na Heathcliffovi?

Tuhle otázku jsem v hlavě převalovala po celou dobu čtení. Pokud bych měla vybrat ta největší zlatíčka celého díla, tak je to Edgar Linton a Hareton Earnshaw. Ale Heathcliff? Tohle má být člověk, o němž vám někdo řekne, že je „krásný, jak ji miluje"? Na tom nebylo romantickýho absolutně nic! On byl hnusný na Catherine, ona hnusná na něj, a co předváděl potom - vždyť to je tak příšerný člověk. Když jsem dočetla Pýchu a předsudek, moc jsem nechápala, proč všichni berou za největší ideál Darcyho, ale po tomhle je Darcy romantik největšího kalibru. Pardon. Ale Heathcliff není romantik a je všemi strašně zidealizovaný.

09.10.2020

Miluju pomalé čtení příběhů, které hezky plynou, ale nerozpliznou se. Autorka skutečně dokázala vybudovat atmosféru, kterou vnímám i teď, skoro rok po dočtení. Skvěle vykreslené postavy i prostření, prostě mistrovské dílo.

07.10.2020

Kniha ve mně vyvolávala poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem jsem sympatizovala s některými postavami, na druhou jsem chápala, proč se jiní chovají, jak se chovají. Je neuvěřitelné, jak velký vliv má na člověka jeho okolí. Poněkud těžký kus, ale četlo se to dobře.

15.09.2020

Hodnotím s odstupem, protože to ve mně potřebovalo uzrát. Film jsem neviděla, ale obsah jsem znala. A musím říct, že jsem čekala něco jako Pýchu a Předsudek, o to to bylo větší překvapení. Je to velmi sýrový příběh o lásce, zradě, nenávisti a lidských vlastnostech, ač už dobrých či špatných. Psán dosti realistickou formou, která vtáhne do děje i na toulky místní krajinou.

15.09.2020

Britská klasika je moje slabina. Na tom se prostě nedá najít nic negativního. Ta atmosféra, která vás obklopí je neuvěřitelná a život mezi Hůrkou a Drozdovem se stane i vaším příběhem. Moc krásné, moc smutné.

03.09.2020

Knížku jsem našla v knižním dědictví po své babičce nar. v roce 1914, takže jsem ji musela přečíst. Navíc téměř každá autorka současné červené knihovny se k dílu s úctou obrací a vzpomíná Headclifa. Tudiz jsem měla velké očekávání. Ohromil mne úžasný cit autorky pro popis krajiny - úplně jsem to tam viděla. Taky oceňuji dobrý konec. Nelíbily se mi obrázky a dej mi připadá takový psychologicky trosku kostrbaty, ale třeba to tenkrát tak chodilo...