Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36409/bmid_na-vetrne-hurce-ywl-36409.png
4
4947
4947
Historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Svou velikostí, zobrazením lidských citů a dokonalostí bývá srovnáván s díly Shakespearovými.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Hodnotím s odstupem, protože to ve mně potřebovalo uzrát. Film jsem neviděla, ale obsah jsem znala. A musím říct, že jsem čekala něco jako Pýchu a Předsudek, o to to bylo větší překvapení. Je to velmi sýrový příběh o lásce, zradě, nenávisti a lidských vlastnostech, ač už dobrých či špatných. Psán dosti realistickou formou, která vtáhne do děje i na toulky místní krajinou.
Britská klasika je moje slabina. Na tom se prostě nedá najít nic negativního. Ta atmosféra, která vás obklopí je neuvěřitelná a život mezi Hůrkou a Drozdovem se stane i vaším příběhem. Moc krásné, moc smutné.
Knížku jsem našla v knižním dědictví po své babičce nar. v roce 1914, takže jsem ji musela přečíst. Navíc téměř každá autorka současné červené knihovny se k dílu s úctou obrací a vzpomíná Headclifa. Tudiz jsem měla velké očekávání. Ohromil mne úžasný cit autorky pro popis krajiny - úplně jsem to tam viděla. Taky oceňuji dobrý konec. Nelíbily se mi obrázky a dej mi připadá takový psychologicky trosku kostrbaty, ale třeba to tenkrát tak chodilo...
Nejsem úplný zastánce klasických knih a tak jsem se bála jestli tuhle knihu vůbec přelouskám. Ale musím říct, že navzdory mému očekávání, mě kniha opravdu bavila a líbila se mi a myslím, že bych si ji i někdy přečetla znovu.
Já jsem to dokázala! Měsíc mi trvalo než jsem knihu přečetla. Moc dobře se mi nečetla. Jsem ráda, že to mám za sebou. Několikrát jsem knihu chtěla odložit a přesunout do políčka nedočtených. Byla by to první má letos nedočtená kniha. Příběh jako takový je nadčasový, to se mu nedá upřít, ale ten jazyk, kterým je kniha napsána mě neoslovil, jsem už zvyklá na něco modernějšího.
Krásná kniha, která se velmi dobře četla. Příběh byl zajímavý.
Po přečtení knihy jsem si řekla, že je kniha plná psychopatů. Ale ráda si ji někdy přečtu znovu.
Krásný příběh se vším, co k románům patří. Nesmrtelná láska, zuřivá touha, ponížení, pýcha i pomsta.
Ne zcela typická romantická literatura. Podle jednoho citátu může z velké nenaplněné lásky být pouze velká nenávist, a to můžeme sledovat v této knize. Heathcliff si řekl, že když nemůže být šťastný on, nebude šťastný nikdo jiný, a zasvětil svůj život nenávisti a pomstě vůči lidem ve svém okolí. Poučením pro nás může být, že mu to nepřineslo uspokojení. Děj je dosti popisný, ale díky vybranému jazyku se čte docela dobře. Na rozdíl od některých jiných děl romantické literatury nejsou charaktery postav vyjádřeny pouze v kladných superlativech, naopak se zdůrazňuje jejich zbabělost/povýšenost/vulgárnost/zuřivost apod., což je alespoň realističtější. Ponurá atmosféra skotských vřesovišť je úžasná.
Mě se kniha líbila zase něco trochu jiného než co se běžně dostane v každém knihkupectví.V knize je láska,zrada no vlastně téměř vše naco si vzpomenete,žene vás to číst dál a dál.
Jak?! Jak se vám povede napsat každou postavu tak, aby byla příjemná asi jako rozhovor s Okam… ehm totiž... s nepříjemným politikem? Chápu, že se to podaří u jedné, či dvou postav, ale u všech? Vážně? Snažím se vzpomenout na jednu jedinou příjemnou postavu a napadá mě nakonec jedna. Pan Liton, ten měl alespoň úroveň (občas). Josefa a jeho hlášky nepočítám.
Ale jinak? Jinak to byla lepší kniha, než jsem čekal. Pravda, chování a emocionální pohyby většiny postav byly logické, asi jako kdyby je psal pan Kafka a ona „láska“ – a vyberte si kterýkoliv z případů – byla také poněkud zvláštní, ale budiž.
Knize nejde odepřít bravurní um, se kterým vás vtáhne do děje a hlavně pak do velice atmosferické krajiny kolem Větrné Hůrky a Drozdova. Příběh je temný, okolí je temné a temné počasí knize nepřidává. Přihoďte k tomu spoustu – jak jinak – temných postav a získáte knihu, která vás na ty dva dny velice dobře zabaví, i přes to, že nad postavami budete sténat.
Po dočtení Jakuba Fatalisty jsem byl poněkud nervózní při zjištění, že kniha je vlastně vyprávěním staré služebné, ale ona na rozdíl od Jakuba neměla neukojitelnou touhu příběh trhat a přerušovat, takže to bylo také příjemné. Autorka navíc psala krásným jazykem, sem tam nějaká archaická forma, nějaká zvláštní věta… A to bylo velice příjemné.
No prostě se jedná o velice atmosferickou knihu, kterou vzato kolem a kolem asi mohu doporučit, sám se k ní však již nejspíš nevrátím. Popis občasného chování žen byl na mě až moc realistický, až moc bolestivý…
P.s. v komentáři níže je zmiňováno slovo „pochmurný“. Ano, to sedí dokonale.
P.p.s. Ohledně kladnosti, nebo zápornosti postav. Někdo zde zmiňoval, že "žádná nebyla zcela kladná". To není přesné vyjádření. Já bych řekl, že: "některé nebyly úplně záporné".
Pochmurné četbě Větrné hůrky jsem se dlouho vyhýbala. Ale větry nad mokřady přinášejí tolik tajemství, lásky a nenávisti, že se kniha skoro nedala odložit. Opravdu to člověka vtáhne do děje. A to i přesto, že jsou zde téměř samí antihrdinové. Pyšní, sprostí a zatrpklí. Jako čtenář toužíte znát proč. A tak čtete a zapadáte více a více do bezútěšného a hořkého příběhu tří rodin spjatých osudem.
Za mě je Větrná hůrka právem mou další oblíbenou klasikou. Velmi ráda ji budu doporučovat dál a rozhodně jsem knihu nečetla naposledy.
Něco tajemného a neidentifikovatelného mě neustále tlačilo dopředu, i když jsem se někdy ocitla v uzlu jmen, ze kterého jsem se nedokázala jen tak vymotat. Zajímavé dílo, vskutku...
Věděla jsem, že romantismus v literatuře nebude úplně to pravé ořechové pro mě, ale chtěla jsem to přeci jen zkusit, abych to mohla říct s jistotou. Teď už tedy můžu.
Uznávám, že tento román musel ve své době vyvolat rozporuplné reakce, natož když ho napsala žena, která, si kvůli tomu musela nechat mužský pseudonym. Toto dílo je jedinečné, ale se svou tajemnou krásou čeká na jiného čtenáře, než jsem já.
Mnohem lepší než Jane Eyre od autorčiny sestry. Žádný happy end a dokonale ctnostná hlavní hrdinka, zato těžko snesitelné, ale vášnivé, uvěřitelné postavy, vzájemné trýznění, nenaplněná touha. Prostě pravá romantická depka. Takto jsem na střední pochopila, co znamená romantická literatura. Žádný idylický kýč.
Knihu mi před lety doporučila moje starší sestra, která ji doslova milovala. I já jsem si tedy knihu přečetla, ale její nadšení jsem sdílet nedokázala. A i když u většiny jiných knih se shodneme, u této se náš vkus rozchází.
Rozhodla jsem se nečekat na důchod :), a už teď se vrátit k pár knihám, které mě před pár lety hodně oslovily.
Na Větrné hůrce, klasika všech klasik, a pokud bych měla jen vzpomínat na dojmy z první četby, nešetřila bych chválou ani hvězdičkami. Ovšem, také bych nikdy nevěřila, že se mi za ta léta až tak moc změnil vkus. Bože, jak mě byly všechny postavy nesympatické a protivné!
Kniha pro mne zůstane i nadále pro své nesporné kvality v knihách, které doporučuji k přečtení. Autorka skvěle propracovala charaktery postav. Postav protivných, namyšlených, pyšných a zraněných, které mě svým, pro dnešní dobu těžko pochopitelným chováním doháněly málem k šílenství. Lásku, nešťastnou, zničující, komplikovanou a až za hrob. No a krajinu, po které bych se chtěla někdy projít.
Příběh je skvělý, ale bude pro další čtenáře čím dál víc složitý a nepochopitelný. Autorka opravdu žila v jiné době a mladší čtenáři uvyklí sociálním sítím už těžko pochopí složité a mnohdy nepochopitelné chování a uvažování hlavních hrdinů.
Říká se, že nikdy nevstoupíš do stejné řeky. Já se o to pokusila a řeka už opravdu nebyla stejná.
Pár soukromých postřehů:
Hareton, chlapec, který si v této knize získal mé srdce a kterému jsem celou dobu fandila ;).
Josef, ten bídák byl po celou dobu pořád stejně protivný, ale ty jeho nadávky mě fakt bavily ;).
Jedna z nejlepších knih své doby. Žádná z postav nebyla vlastně zcela kladná a přesto jsem si je všechny oblíbila.
Strasne dlouho jsem mela tuhle knizku rozectenou. Ne a ne se do ni zacist, az ted s odstupem casu jsem ji konecne prisla na"chut" . Je to -na me, docela drsna knizka, trochu az strasidelna chvilkama ale pribeh je vazne zajimavy. Driv mi vadily nektere pasaze, ktere me trochu desily. Hlavni hrdina je opravdu zvraceny ale nakonec me pribeh tak pohltil ze mi je lito ze jsem knizku uz docetla ????
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Kniha ve mně vyvolávala poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem jsem sympatizovala s některými postavami, na druhou jsem chápala, proč se jiní chovají, jak se chovají. Je neuvěřitelné, jak velký vliv má na člověka jeho okolí. Poněkud těžký kus, ale četlo se to dobře.