Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95551/bmid_na-vetrne-hurce-wK6-95551.png
4
4797
4797
Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst paní Deanové, služebné, poznává příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Příběh mapuje osudy nejen Heathcliffa a jeho milované dívky Kateřiny, ale i jejich blízkých.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Naše vojskoOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla poprvé jako náctiletá, tehdy mne příliš neoslovila, vůbec "červená" knihovna (i když zde atypická) nikdy nebyly mým oblíbeným žánrem. Paradoxně s věkem mne Hůrka zaujala víc než tvorba sestry Charlotte, zvláště s ohledem na větší uvěřitelnost příběhu i atmosféru vřesovišť. Ani postavy dnes nevnímám veskrze tak negativně a černobíle, jak by lákalo člověka v mládí, ale nějak čtu víc mezi řádky... a těžko někoho soudit, většina lidských osudů je spíš výsledkem okolností, v nichž se lidé ocitají, prostředí, do něhož se bez vlastní vůle narodili, popř. genů, které si nevybrali, tedy spíš si kladu otázku - mohlo to být vůbec jinak?
K této knize jsem se dostal víceméně ze zvědavosti. V různých knihách jsem narazil na zmínku a také byla jako povinná četba ve škole. Mně tento příběh moc neoslovil. Láska se změní v nenávist a vede až k násilnostem na nevinné účastníky. Ještě že ten konec připomínal pohádku, kde zlo končí a přichází dobro.
Na Větrné hůrce jsem začala číst vlastně kvůli odkazům, které na ni byly v jiných knihách. Na knize, která je oblíbená už takřka jedno a půl století, přece musí něco být, ne? No, popravdě je to složitější.
Paní Deanová, což je jediná zcela kladná postava, vypráví o vzájemně propletených osudech bandy zlých a v zásadě špatných lidí, kteří si vzájemně ničí životy, ale kteří by zlí být nemuseli, kdyby... Jenže oni prostě dobří nejsou a tím to hasne. Osobně pevně (a naivně) věřím, že o tom, kdo jsme, rozhodujeme především my sami. Možná proto se tak bráním představě "chudáka Heatcliffa". Jistě, vím, čím se argumentuje. Láska. Ale co dál? Není schopnost milovat trochu málo v kontextu jeho zbylých činů?
Lidé, a ženy zvlášť, milují nepochopené romantické hrdiny a jistou poetickou tragičnost zrovna tak. Heatcliff jakožto literární typ má nesporně něco do sebe. Jako člověk už však nikoliv. Některé věci prostě omluvitelné nejsou, i když mu v dětství křivdili. Chci tím sdělit zhruba toto: znát něčí pohnutky nutně neznamená odpustit mu amorální chování.
Ale abych jen nekritizovala - skvělé střídání vypravěčů, pěkně zvládnuté vtáhnutí čtenáře do obstojného děje, dobré a neobtěžující popisy - celkově spokojenost (kromě násilného happyendu, který je v celém pochmurném románu jako pěst na oko).
Moje oblíbená klasika- velké emoce, hluboké city a rozervanost postav. Zajímavý a .-kupodivu fungující koktejl. Strašně se mi líbí prostředí Anglie mezi 16. a 19. stoletím.
Některé věci člověk ocení až v dospělosti...u mě je to tato kniha. Do příběhu jsem se úplně vžila a byla jsem zděšená a zároveň napjatá, znechucená i překvapená....těch pocitů bylo....výborné...shrnula bych to asi takto: hodila bych na všechny (krom Nelly) deku a v ruce pálku....
Kniha Na Větrné hůrce je příběhem, který si buď zamilujete jako celek nebo se přikloníte k názoru, že Heatcliff nebyl nikým jiným, než sobeckým, zahořklým surovcem. Pak už nebudete mít chuť se ke knize víc vracet. O shlédnutí filmového zpracování nemluvě...
Když na chvíli zavřete oči, ocitne se na severu Anglie. Příroda je tam divoká a každé roční období jí propůjčuje nezaměnitelnou krásu. Jaro je slunečné, léto horké, podzim deštivý a zima mrazivá.
Pan Earnshaw přiváží z Liverpoolu malého, opuštěného snědého chlapce, který se rázem stává trnem v oku oběma jeho dětem - Catherine a Hindleymu. Heatcliff, tak jej totiž pojmenuje, je však velmi tvrdý a každá rána ho činí ještě tvrdším.
Ve chvíli, kdy Earnshaw umírá, je Hindley manželem křehké Frances a Heatcliff Catherininým oblíbencem. Tráví s ním veškerý svůj volný čas způsobem, který je v rozporu s dobrým vychováním mladé dámy i společenskou etiketou. Catherine s Heatcliffem však na nic z toho nedbají. A pouto mezi nimi je den ode dne stále silnější...
Přítrž všemu, co spolu oba mladí lidé do určitého okamžiku sdílejí, učiní sňatek Catherine a mladého, pohledného Edgara Lintona. Ještě před tím však dívka vyjeví služebné Nelly tajemství, ukrývající se hluboko v jejím srdci. Heatcliff je v té době oběma ženám nablízku, uslyší však jen část sdělení, které ho svým způsobem nesmírně raní. Ihned poté odchází.
Svůj návrat uskuteční až za dlouhé tři roky, a poté dostane sled událostí neuvěřitelný spád...
Popravdě musím říct, že si mě tento román zcela získal. Stejně tak postava Heatcliffa. Po celou dobu čtení jsem přemýšlela nad tím, zda může člověk díky nenaplněné lásce tolik zahořknout a cítit touhu po pomstě i ve chvíli, kdy jeho vlastní dítě umírá. Uvnitř sám sebe však musel být i velmi, velmi nešťastný. Roky ponižování a ústrků si vybraly svou daň a učinily z Heatcliffa člověka sobeckého, tvrdého, bezcitného a surového. I přes všechny zápory, jimiž se jeho postava vyznačuje, si však dokázal zcela získat moje srdce.
Příběh je ucelený, dobře zpracovaný a čtivě napsaný. Umožní vám toulat se, snít, milovat i nenávidět. Pokud máte chuť sáhnout po klasickém díle, kniha Na Větrné hůrce bude určitě tou pravou volbou.
I tato kniha si mě našla skrz povinnou četbu. A nelituji stráveným časem s příběhem o velké lásce, vášni, pomstě a zlobě.
Heatcliffem jsem byla okouzlena i zděšena, jak autorka bravurně vykreslila jeho charakter. V tak šarmantním, okouzlujícím muži, kolik se vejde zla a nenávisti. Kateřina zase mě otravovala svou nesympatičností a protivností.
Jinak co musím vyzdvihnout, je popis krajiny, okolí sídel, která na mě doléhala svou depresí a chmurností.
Ale nakonec se v i tomto smutném a podmanivém příběhu, našel dobrý konec pro postavy, které si to zasloužily.
Tak to už se mi dlouho při čtení knihy nestalo, fakt. Aby mi byly všechny postavy tak nesympatické, že bych -jak je psáno v komentáři někoho z dřívějška- Heatcliffa nejraději přetáhla lopatou a všechny ostatní vzala páskem... Tolik sebestřednosti, sobeckosti jsem už dlouho neviděla.
A přitom jsem kdysi na střední knihu četla a myslím, že se mi líbila, proto jsem se k ní vrátila. Tehdy bych ji hodnotila pěti hvězdami, ale protože už mám od té doby dost načteno, musím dát hvězdy jen tři. Ne kvůli postavám, ale celkově to bylo takové rozvláčné, nijaké, když to srovnám třeba s Kornerovou, tak je to opravdu jen na hvězdy tři. :-)
Hrozně depresivní knížka, ale zároveň moc hezky napsaná. Záleží na tom, jaký si člověk vybere překlad, je jich víc. Každá postava měla své chyby, jako každá reálná osoba v životě.
Pokud vím, většina lidí (tedy spíše žen) je z této knihy unešená, případně si z ní sedají na zadek. Já to tedy nějak nedokážu pochopit. Postavy všechny vesměs nesympatické, některé z nich až do morku kostí, některé o něco méně. Děj knihy je docela dobrý, ale jen docela - a to je na můj vkus málo. Knihu jsem četla před lety jako mladá holka, tenkrát na mě kromě toho ostatního navíc ještě působila depresivně. Potom jsem si četbu zopakovala zhruba po dvaceti letech - ale názor na ni jsem nijak výrazně nezměnila. Tohle prostě není kniha pro mě a další šanci jí už nedám...
Jinak V Carerine jsem se dost našla a rozumím ji, prostě smutné smutná holka. Když umřela, slza ukpla. I její dceru jsem si oblíbila.
Heathcliffa nesnáším a Ellen mi prostě nesedla.
Kniha mě zklamala. Ano, vím že je to klasika, ale mě se do srdce rozhodně nezapíše. Postava Kateřiny mi byla doslova protivná. Působila na mě jako vzteklá, rozmazlená hysterka. A Heathcliff jako zakomplexovaný hrubián. Celkově mi kniha přišla jako knižní předchůdce telenovel.
Já tu knihu miluju. Moje srdcovka. Žádné zbytečné stránky, vtáhne do děje. Je depresivní, ale je to zároveň pravda, ne každý má štěstí, zvlášť v takové době.
Četla jsem knihu už víckrát, po celou dobu čtení ji pokaždé nenáviděla a nakonec jsem vždy s úlevou po dočtení knihu odložila zpět na poličku mezi velikány literatury - je to totiž úžasné dílo (nejen na svou dobu) o lásce, kde nejsou jen motýli a duha a jednorožci, ale naopak silná nenávist, absolutní krutost a vzdor hraničící s šílenstvím. Během celé knihy mě provázejí deprese jak ledový krunýř, které ale nakonec končí jakýms takýms happyendem, takže ten krunýř ze mě po poslední stránce spadne - ale ne dřív!
Geniální, ale musí na to být prostě správná nálada.
Už je to nějaká doba, kdy jsem tuto knížku měla v ruce. Ale musím říct, že se mi stále vrací ty stísněné pocity, které provázely celý příběh ze studených a nevlídných anglických blat. Příběh nešťastné lásky zase trochu jinak.
Jak moc zatrpklých, sobeckých a nedůtklivých postav se vejde do jedné knihy! A nejhorší na tom je, že každý z nás má v okolí svého Heathcliffa a Kateřinu, kteří je „oblažují“ svou přítomností a svalují své viny na ně...
Krásně napsaný román o egocentričnosti každého z nás, o snaze za každou cenu svést své chyby na ostatní. A vlastě je na tom nejhorší, že všichni si myslí, že nejsou šťastní jen kvůli ostatním...
Mimochodem - tuto knihu jsem obdržela darem od Antikvariátu 11 a tímto jim také děkuji (a omlouvám se za reklamu, ale je na místě).
Četla jsem zprvu "jen" z důvodu známosti knihy i autorky. Po pár stránkách jsem byla úplně polapen blaty i jejich obyvateli. Zamilovala jsem si pojneprve Heatcliffa a naprosto chápala a soucítila s jeho bolestí, chutí po pomstě i láskou ke Kateřině.
Závěr knihy pro mě byl hezký, romantický, zvláště poslední stránky z Gimmertonského hřbitova a spočinutí Heatcliffa vedle milované Kateřiny.
Naprosto skvělý gotický román plný tajemství a lidskosti. Obdivuji na něm to, že hlavní postavy, které nikdy nebyly idealizované, prostě obyčejní lidé se svými pocity a touhami, ať už byly jakékoliv - špatné i dobré. Z každé stránky přímo čišela láska, nenávist, chuť po pomstě, ponížení, zadostiučinění, radost i strach.
Zařazuji mezi doporučené a zároveň oblíbené knihy.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Poprvé jsem četla na střední. Vůbec nevím, kde jsem k ní došla, dokonce jsem ji četla v nějakém staroslovenském jazyce, či co to bylo. Po nějaké době jsem se k ní vrátila v české verzi a ne naposledy.
Nádherná knížka, je velice zajímavá a hlavně má svoji typickou atmosféru, která Vás absolutně vtáhne. Po každém přečtení lepší a lepší. Doporučuji! :-)