Na vine sú hviezdy

Že by další kniha co se všem líbila jen já jsem z ní zklamaná?? Asi ano. S knihou jsem se dost dlouho trápila a to dokonce přes měsíc a to je u mě opravdu extrém na to kolik má stránek. Kniha asi nesedla, holt nejsem romantik. Děj se mi sice zdál celkem originální ( žádný milostný trojúhelník, ale ty mi tolik nevadí) Zdála se mi moc zdlouhavá a celkem nudná. Ano abych jen nekritizovala byli tam pasáže, které se hezky četli. Ano u konce jsem bulela jak lachtan, což se mě dokážou přinutit jen dobré knížky.
Knihu nemohu hodnotit nedočetla jsem ji a navíc bych musela předělat sna vševchny svoje hodnocení.

Na knihu jsem slyšela samou chválu, ale velmi mě zklamala. Připadala jsem si na ní už stará a to je mi 20, přijde mi, že kdybych jí četla někdy v 15 tak bych z ní nadšená byla, ale takto mi to přišlo celkem o ničem a přitom mohla být tak zajímavě napsaná :)

05.10.2015

Chápu proč spousta lidí knihu obdivuje. I já ji v podstatě na jednu stranu obdivuji, ale rozhodně mně nějak neuchvátila. Je to možná tím, že první jsem viděla film, ale to u více mnou čtených knih. Je to jedna z mála knih, které jsem četla, ale znovu bych je do ruky již nevzala. Omlouvám se, ale nemůžu jinak... i tak, pokud si jí přečíst chcete, rozhodně tak udělejte, je zajímavá a pro jisté i poutavá, pro mne se takovou však nestala...

04.10.2015

Nezměrnou výhodou knihy je to, že Green klasické teenagerské téma o první lásce ozvláštnil problematikou rakoviny, kterou trpí oba hlavní hrdinové, čímž knihu povýšil na trochu jinou úroveň. Najednou totiž nejde o prvoplánový romantický kýč (kterým by kniha jinak určitě byla), ale o zajímavý příběh dvou nevyléčitelně nemocných lidí, kteří mají na všechno hrozně málo času a zároveň by rádi žili jako ostatní. Autor se naštěstí vyhýbá laciným emocím, které dávkuje postupně a střídmě a rozhodně nespoléhá na dojemnost, protože všechno ještě "okoření" sarkastickým humorem, který mezi sebou pravděpodobně podobně postižení lidé používají. Netlačí tedy na emoce, ale spíše navozuje melancholickou a posmutnělou atmosféru, která samozřejmě vrcholí v očekávaném finále, které ty, kteří neznají film a vyhýbají se všem spoileroidním komentářům, může překvapit. Navíc přidává i postavu alkoholického spisovatele, na níž ukazuje, že někdy je prožitý zážitek natolik silný, že o něm člověk dokáže napsat knihu, jenže pak už není schopen napsat další a utápí se ve svých problémech a traumatech. Ano, popisy vzhledu druhého pohlaví jsou místy dost "teen", kniha nepřináší nic nového a jede vlastně podle v současnosti populární žánrové šablony, jenže je napsaná tak svižně a čtivě a především nemá tolik stránek, aby to nějak zásadně vadilo. I proto si myslím, že knihu dočtou a ocení i ti, kterým je víc než devatenáct a takových románů v tomhle subžánru zase tolik není. 70%

04.10.2015

Mnohokrát zpracované téma, ale zřejmě velmi dobře, když to dojme každého. Kéž nám hvězdy přejí...

01.10.2015

Občas se mi tajil dech a někde v poslední třetině jsem se dokonce bála, jestli budu mít odvahu dočíst ten příběh celý. Silné téma a krásně napsané - John Green má můj velký dík!

tak tuhle knihu jsem přečetla za jeden den vážné užasna knížka i film

28.09.2015

Kamarádka četla knihu v orginálu a byla nadšená. Já se na ní hrozně těšila. Zpočátku jsem ale byla velmi zklamaná. Říkala jsem si, že ji prostě musím dočíst. Závěr knihy mně ale překvapil, dostal a opravdu rozbrečel...asi se pustím do dalších :-)

Fajn kniha, mně se líbila. Sice mě vůbec nerozbrečela a tyto typy knih vůbec nečtu, ale líbilo. :)
Je to krásně nastylizované a přečetla jsem za 4 dny. Překvapilo mě to, zato pro mě bylo vetším zklamáním Papírová města, ale to už patří jinam... :D

23.09.2015

Nevím, ale za mne ne... Jsem tu asi jediná,ale mě ta kniha ani nerozbrečela ani nenadchla... veliké zklamání :-((

23.09.2015

Když jsem tuhle knihu dostala do ruky, tak se přiznám, moc se mi do ní nechtělo... Tolikrát jsem slyšela jak je ta knížka skvělá a ještě ke všemu ten film, že jsem si říkala, co za naivní doják to bude...
ALE, tahle kniha mě velmi velmi velmi překvapila! Byla jednoduše úžasná a skvělá a místy jsem si myslela, že umřu taky. Vážně jsem se bála, že mě zklame i když je tak známá,ale nestalo se tak, za což jsem strašně ráda... Myslím si, že kniha byla lepší než film, protože tam jsem jasněji viděla ty emoce mezi Hazel a Augustem....

23.09.2015

Celkem fajn čtení, ale podle mě určitě spíš pro mládež - občas jsem si na to připadala už stará a číst ji tak před 15 lety, asi by mě oslovila mnohem víc.

22.09.2015

Klišé vedle klišé, patos, pseudointelektuální myšlenky hlavních hrdinů, které měly zakrýt do nebe křičící plytkost postav... Zápletka s opilým spisovatelem spíše celému příběhu ublížila, protože se snažila přidat k příběhu naprosto zbytečného sentimentu a svou nepropracovaností a pojetím připomínajícím laciné americké filmy, mě jen ještě víc otrávila.

Co se týče kladů, je nutno říct, že v rámci své cílové věkové skupiny čtenářů je fajn, že se kniha snaží vést adolescenty k trochu závažnějším tématům (byť trochu nepovedeným způsobem) a jakštakš může inspirovat k bližšímu prozkoumání základů filozofie prostřednictvím autorem zmíněných jmen z této oblasti. To už však možná moc optimisticky nafukuji těch pár zanedbatelných záblesků.

Nemohu knihu hodnotit už přímo optikou teenagerů, ale domnívám se, že tento počin by mě ani v těch patnácti letech nejspíš nebavil, stejně jako teď. Knihu jsem musela dočíst s velkým sebezapřením a jen proto, že nerada knihy nedočítám... Nemohu hodnotit tedy víc, jak dvěma hvězdičkami. Dát jich víc, to by byla jen úlitba rakovině...

21.09.2015

Fakt super trochu jsem se obávala ale moje obavy byly zbytečné , protože tahle knížka je napsána fakt moc hezky :-)

19.09.2015

,, A vo čem to jako je?"
,, O šestnáctileté Hazel, které diagnostikovali rakovinu a ta se zamiluje do Augusta, který boj s rakovinou vyhrál a .."
*všichni v místnosti spí*
Tak jaktože je to tak dobré? Z knihy jsem měla obavy, ale ty se rozplynuly po pár stránkách. John Green to vyhrál.

19.09.2015

Naprosto mě pohltila ... Dostala. Čtivé od začátku do konce, tady člověk ví, že se to klidně může stát ... Silný příběh a na konci mi ukápla i slza ... :) Rozhodně doporučuji.

18.09.2015

Naprosto skvělá knížka :) :)

16.09.2015

Krásná kniha u které jsem se smála i brečela. Není to klišé jako žily šťastně až do smrti, ale přitom to není ani klasický ,,doják''.

12.09.2015

Kniha je jiná tím, že i když pojednává o dětech s rakovinou, nejedná se o žádný doják. Autor hlavní hrdiny popisuje asi jakoby měli nachlazení. Nezlehčuje to proto, že by si myslel, že v podstatě o nic nejde, ale zaměřuje se na ten pohled, kdy lidé chtějí, aby se s nimi jednalo stejně jako s kýmkoliv jiným, ať už je zdravý nebo nemocný. Samy postavy tak často o své nemoci vtipkují a tímto ironickým přístupem se snaží s bolestí, strachem a vědomím blízké smrti bojovat. Tento úhel pohledu podle mě autor opravdu dobře zvolil. Zároveň autor hlavním postavám vkládá do úst různé hloubavé rozpravy a myšlenky, čímž nám chce ukázat, že i přes lehkost, kterou se snaží vše obalit, z hlavních hrdinů už nejsou děti. Tato nemoc je donutila předčasně dospět a místo poflakování se s kamarády přemýšlet nad tím, co bylo, bude, nebude a mohlo by být (a to ani tak ne v jejich životě, ale na světě obecně).

Autor také vymyslel celkem zajímavou zápletku s holandským spisovatelem, která nakonec trochu nabourá tu idilickou bublinu, kterou nás jinak obklopil. I tak ale musím říct, že styl psaní mě moc nezaujal. Přišlo mi to trošku strohé. Bohužel mi kniha asi v hlavě moc dlouho nezůstane. Jak už jsem psala na začátku, autor se z toho nesnažil udělat doják, a tak nás potom s některými nevyhnutelnými osudy seznámí jako s hotovou věcí, aniž by se muselo konat na straně čtenáře slzavé údolí. To, že zde není tento patos, beru jako plus, na drunou stranu, kdyby mě to aspoň rozbrečelo, asi by mi to zůstalo v hlavě jako knížka, která pohnula mými city.