Na vine sú hviezdy
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313427/bmid_na-vine-su-hviezdy-KJY-313427.jpg
4
7944
7944
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život. Je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa. Mladík má štýl, chorobu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (SK)Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Tak nevím. Asi kdybych byl (a pravda býval jsem) romantický teenager tak by mě to i trochu dojalo. Ale slovy klasika "čas oponou trhnul" a coby životem více cynický, pragmatičtější a realističtější (stárnoucí) čtenář jsem zůstával, až nečekaně, poněkud netečný. Hlavní hrdinové mi místy přišli hodně nereální, dialogy mezi nimi šustí papírem. Některé věci mě v ději doslova iritovaly, třeba americká zkouška pohřebního obřadu, která se koná (a všichni se dojímají) už za života nebožtíka. Nevím, obávám se že stejně to mine i současnou cílovou skupinu, ale kdo jsem abych toto hodnotil...
Na první pohled by člověk neřekl, že kniha je již 11-12 let "stará". Nějakou dobu potom, co vyšla, získala i filmové zpracování a stal se z ní boom. Mě v té době bylo 15, takže taková ideální cílovka. Přesto jsem si ale knihu až doteď nepřečetla. V té době to na mě bylo prostě moc smutné a nebyla jsem ještě na svém čtenářském vrcholu :D Všichni to hltali, všichni mi to doporučovali. Ale já pořád ne a ne se k ní dostat. A John Green mezitím napsal spoustu dalších knih, které jsou určitě alespoň z poloviny tak dobré jako Hvězdy.
No a teď? O více než 10 let později jsem si řekla, že je čas si některé knihy přečíst. A musím říci, že jsem za to ráda. I přesto, že mě kniha několikrát rozplakala a já z ní měla sny o rakovině. I přesto, že jsem měla potřebu neustále objímat svého přítele a děkovat za to, že jsme zdraví a spolu. I přesto jsem hrozně ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. A myslím, že každý by si ji měl přečíst. Co nevidět bude určitě považována za klasiku a takovou "tu knihu, kterou si prostě musíte přečíst".
Někdo tu už zmínil (a to se mi moc líbilo), že kniha samotná je vlastně takový Císařský neduh a i když nám John Green dal daleko lepší konec, než Peter Van Houten, stejně bych si přála vědět, co se s Hazel a její rodinou nakonec stalo. Já vím, že je jasné CO se stalo. Ale chápete mě, ne?
P.S. Nebojte se. Osud Izáka, Hazel a její rodiny za Johnem Greenem zjišťovat nepůjdu... :D
(SPOILER) Na začátku knihy jsem se vážně rozhodovala o tom, že ji přestanu číst. To zběsilé a rychlé tlačení na pilu ze strany Augusta bylo příliš. Některé další pasáže jsem přeskakovala, protože byly celkem nezáživné. Nakonec jsem knihu dočetla a jsem celkem ráda, protože její druhá polovina už byla mnohem lepší a i Augustovo chování se změnilo. Nejvíc jsem asi soucítila s Izákem a Gusem, kdežto Hazel mi nebyla kdovíproč tak hmatatelná. Na příběhu se mi líbí jeho surovost, humor a některé pěkné myšlenky. Ale znovu už ji číst nemusím.
Audiokniha
Četla jsem jednu knížku od autora a nelíbila se mi. Dala jsem šanci této, díky hezkým komentářům a doporučením. Byla lepší než ta první, hezky se četla, odsýpalo to, ale...přes těžké téma mě to vůbec nijak emočně nezasáhlo. A to je rakovina i moje téma. Chvílemi jsem si i říkala, to už jsem tak moc cynická? Ale vím, že ne, že mě kniha umí dojmout. Byly tam skoro takové momenty, ale nic moc... Je smutné, že umírají na rakovinu děti. Mně v té knížce asi chybělo nějaké poselství, nebo poznání nebo aspoň nějaký AHA moment. Za mě průměr co nenadchne, neurazí, ale ani neohromí.
„Prožijme dnešek, jak nejlépe můžeme.“
Hodně mimo můj styl, ale sakra fakt dobrá kniha (nebo spíše audiokniha). Příběh je hodně dobrej, dojemnej a příjemně utíká. Překvapilo mě jak dobřě pan Green uchopil téma rakoviny. A pohled člověka co ji má. Rozhodně se mi kniha líbila více než film, ale to je vedlejší detail, i když film byl tak dobrý.
Jak Hazel tak August jsou dobře napsané postavy, i vedlejší jako Isaac nebo Peter van Houten byli dobře napsané. A celkově se mi dynamika mezi nimi líbila.
Audiokniha je namluvena Matoušem Rumlem a Veronikou Kubařovou a musím říct, že odvedli skvělou práci.
Určitě bych knihu doporučil klidně každému, já ji dostal jako dar a nelituji toho a jsem teď i víc otevřen podobným knihám a né jen fantasy :D
(SPOILER) To byla taaak nádherná knížka :) tohle pro mě byl opravdický císařský neduh ... Myslela jsem si do samého konce že zemře Hazel ale ono.... Celkově to bylo moc hezké Gus "byl" fajn týpek a Házel si v mém srdci místo taky našla:) jedna z nejlepších knih
S Greenem prostě asi nikdy nebudu mít dobrý vztah. Žádná z jeho knížek kterou napsal sám se mi nelíbila. Hvězdy nám nepřály jsou ale tak profláklé, že jsem si říkala že minimálně ještě ty musím zkusit. A když jsem zjistila že audioknihu namlouvá můj milovaný Matouš Ruml a s ním moje ještě milovanější Veronika Khek Kubařová, šla jsem do audioknihy. A bohužel (pro interprety asi bohudík), ta audio forma byla ta nejlepší věc na celé knize, sns. To bylo TAK KRÁSNĚ namluvené, že jsem měla pocit jak kdybych se v těch hlasech koupala. Ach. Téma rakoviny mi je bohužel docela blízké, ale Greenovy knížky mě prostě očividně nikdy nezvládnou zasáhnout. Nic to se mnou nedělalo, nevyvolalo to ve mně žádné pocity a ani jsem nebrečela a mě není těžké rozplakat. Jo, bylo tam pár hezkých myšlenek a ano, je to napsáno dost jednoduše, což může být i plus i mínus. Ale za mě to prostě není nic extra. Chápu, že před lety možná bylo, ale v kombinaci s tím, jak mi autor nesedí a s tím kolik toho z heavy contemporary mám načteno je tohle prostě nejlépe průměr. Postavy jsem si nijak extra neoblíbila, bylo mi jedno co se s nimi stane. Byla jsem ale ráda, že jsme tady viděli i rodiny hlavních hrdinů, to se moc často neděje. Taky mě docela bavila ta romantika, kdybych mimo tu audio formu měla říct jednu dobrou věc, byla by to asi tahle. Celkově mě to ale prostě trochu nudilo a k příběhu jsem neměla tendence se vracet. Achjo, Greenovy knížky bych fakt ráda milovala, ale prostě se mnou nic nedělají.
Knížku jsem četla podruhé a opět jsem hltala každou stránku. Je úplně jedno kolikrát budu příběh číst nebo uvidim ten film, pokaždé budu plakat a pokaždé budu otáčet stránku za stránkou co chvilicku. Augustus i hazel statečně bojovali a už jen za to je obdivuji. Rada bych napsala mnohem obsáhlejší recenzi, ale to by tady byl jeden spoiler za druhým. Proto bych jen nakonec rada zmínila, ze knížka je protkana krásnými metaforami a to jí dodává osobite kouzlo. Tahle knížka je proste taková ta must-read pro každého knihomola.
Tezky pribeh, ktery zaslouzi byt vypraven. Objeveni sveta deti/ teenageru, kteri tu jsou na skok a prece si zaslouzi zit naplno. Souhlas s Boogi, ze to seznameni a true love bylo velmi rychle, ale jejich cas bezi jinak.
"Universe wants to be noticed."
Tahle knížka byla krásná a plná věcí, nad kterými se dalo zamyslet. Jindy bych asi kritizovala, že se vztah objevil tak rychle, ale Hazel s Gusem neměli dost času, takže jim odpouštím. Konec byl smutný, dojemný a myslím, že by rozplakal skoro každého. I přesto, že jsem si čtení užila, mi tam ale něco chybělo.
Hledala jsem knížku do čtenářské výzvy z 50-ti nejčtenějších. Podle obálky mi přišlo, že jsem si jí asi chtěla přečíst, tak jsem to zkusila.
Měla jsem z toho stejný pocit, jako když jsem ve svých 13 nebo 14 dostala do ruky první knížku od Valji Stýblové Až bude padat hvězda, což je před víc jak 30 lety, takže vlastně si vlastně pamatuju jen ten pocit z knížky a ne příběh samotný.
(SPOILER)
Je to krásna kniha, o tom niet pochýb, o vážnej téme, podanej nevtieravým a realistickým spôsobom, ktorý nezanecháva trpkú pachuť ani nedvihnuté obočie, ani násilné múdra, no pohladí srdce a odnesie si človek isté posolstvo, ktoré sa nutne nemusí zhrnúť do citátu. Veľkým plusom tiež bolo pre nás (hovorím nás, mňa a môjho Willa z Než som ťa poznala - viď koment tam) prostredie Amsterdamu, kam tiež chodievame načerpať silu a istú večnosť, pokiaľ to zdravie dovolí a sedeli sme ako oni (nie na lavičke, na zemi) pri grachte, keď sme riešili životné témy lásky a večnosti (knihu sme čítali až potom). Až sa vrátime nabudúce (ak Boh a život / smrť dajú), tak pôjdeme aj po ich stopách :)
Prečo teda len 4 hviezdy? Dva dôvody, ktoré vyplývajú z nášho života osobného a nemohli sme prehliadnuť: 1) Hazel nás sklamala, keď našla Augusta pocikaného a nebola schopná sa cez to preniesť, pomôcť mu, prezliecť ho, pritom byť jeho intímnou partnerkou jej nevadilo... Asi je to mladosťou hlavnej hrdinky, človek nechce odsudzovať, ale podobné biologické záležitosti tu riešime denne a nočne, neviem si predstaviť, že by som sa ho štítila v takej situácii (nech odpustí, kto nesúhlasí a ja viem, je to kniha, nie reálny život, nemohla byť dokonalá), 2) reč na pohrebe... vo filme to nevyznieva až tak nevhodne, keď sme ho potom videli, tam sme to dokázali trochu pochopiť (možno hereckým výkonom vedľajších postáv, ktoré v knihe prebil rozprávačský štýl tej hlavnej), ale v knihe bolo obrovské sklamanie, že Hazel na pohrebe nepredniesla reč, ktorú pre Augusta pripravila, ktorá mu hriala srdce a bola úprimná, ich, skutočná, ale rozprávala pre tých žijúcich, "sociálne žiadúce" vety, aby uspokojila očakávania... Máme tiež niečo pripravené a dúfam, že to nebude potrebné zažiť, ale taktiež že ak by to bolo nutné, že moje rozhodnutie nič nezvyklá a poviem to naše, pre neho a z lásky, ako sme si to vytvorili, ako sme žili, nie pre tých ostatných, ktorí žijú popri nás už teraz, a to sme si pri dočítaní znova sľúbili (možná Hazel chcela uľahčiť pozostalým, zrejme to myslela dobre, ale bola to pre nás pomerne rana v závere knihy, s ktorou sme sa stotožňovali v mnohých aspektoch, ale viem, je to vymyslený príbeh, užite si ho - je dojemný a je krásny!).
Na knihu jsem se chystala velmi dlouho, díky letošní knižní výzvě se k ní konečně dostala a vcelku i splnila má očekávání. Těžké téma rakoviny uchopené za ten správný konec s kapkou černého humoru, který nikdy nevyzní lépe než právě z úst nemocných, kteří s ní mají zkušenost. Kniha o nevšední mladé lásce mezi Hazel a Augustem, rodině, přátelství, nemoci, zklamáních a ztrátách.
Dlouho jsem knihu měla v seznamu "Chci si přečíst". Trochu jsem se jí bála. Je to těžké téma. Pan Green ho uchopil velmi dobře. Určitě se k autorovi ještě vrátím. Poslouchala jsem audio a oba protagonisti byli skvělí.
Bála jsem se, že se mi to na podruhé nebude líbit, ale ono to bylo skvělé. Hazel a Gus jsou super dvojka postav, které se nelze neoblíbit, jejich humor, vztah jsem si užila. Četlo se to jedním dechem, rozhodně to není jediná kniha od autora, kterou jsem četla.
Na tuto knihu jsem se chystala dlouho a začátek roku 2024 mi přišel jako skvělý čas. Přečteno jedním dechem. V textu jsou emoce, které vás zasáhnou. Je nesmírně zajímavé (a bolavé) vidět, jak mladé lidi prožívají smrt blízkého člověka a svoji vlastní nevyléčitelnou nemoc.
Moje první kniha od tohoto autora. Měl jsem ji pár let odloženu a teď přišel její čas. Je to krásné, vtipné, ale i smutné, takže vlastně jako sám život. Autor velmi citlivě přistupuje k tak vážnému tématu této nemoci. Je to napsané velmi čtivou formou s detaily, které žádné srdce nemohou nechat chladné. Velmi se mi líbilo jak je popisován vztah dítě-rodič a obráceně. Po celou dobu jsem byl nadšen, jak si dokáží oba hlavní hrdinové užívat život, bez ohledu na okolnosti.
Bylo to krásné a velmi smutné. Každá z postav mi připadala jedinečná. Líbilo se mi sledovat tok myšlenek Hazel a Guse a všechny možné Gusovy metafory. Zkrátka to bylo moc hezké a doporučuji.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Tuto knihu jsem četla právě jako teenager, protože o tom v té době mluvili úplně všichni, především tedy o filmu než o knize. Já jako správná puberťačka jsem si tedy koupila spíše knihu. V té době se mi hodně líbila a příběhově se mi líbí stále, avšak musím souhlasit s výrokem, že mi hrdinové přijdou místy prostě nereální. Nemyslím to ve špatném, ale ačkoliv jsem žena, vždy si musím u románu říct ,,No tak tohle by se v reálném životě nestalo" A ano, vím, že kniha je fikce, ale mám tendenci to porovnávat se skutečným životem. Ovšem nikomu neberu názor, pokud kniha někoho ohromila.