Na vrchol
Nicholas Binge
Když se uprostřed Tichého oceánu zničehonic objeví obrovská hora, je na ni vyslána skupina vědců, aby ji prozkoumala, sesbírala vzorky a zjistila, co se nachází na jejím vrcholu. Jedním ze členů výzkumné expedice je i významný britský vědec, badatel a chronický samotář Harold Tunmore, který má pro cestu na záhadnou horu vlastní důvody přesahující vědecký zájem Čím výš ale tým pod vedením zkušeného horolezce a bývalých armádních důstojníků stoupá, tím podivnější věci se začínají dít. Čas i prostor se tu chovají jinak, minuty se mění v hodiny a hodiny ve dny. Uprostřed všeprostupujícího chladu, nebezpečných nadmořských výšek a zrádných útesů se horolezcům začnou vkrádat do mysli cizí myšlenky a ty vlastní naopak blednou. Co během výstupu zjistí o sobě a svém světě? Co nebo koho objeví na vrcholu – a dostanou se tam vůbec živí a zdraví? Kniha Na vrchol, která je zarámovaná nálezem neodeslaných dopisů Harolda Tunmora skrývajících neuvěřitelný a mrazivý příběh, se odvážně pouští do úvah o hranicích vědy a víry a zkoumá krásné i temné stránky lidské povahy.... celý text
Přidat komentář
Motiv knihy měl potenciál a od začátku mě zaujal stylem vyprávění z dopisů. Prvních pár stránek nastínilo zajímavý děj.
Bohužel ve mně nedokázala kniha vyvolat žádné pocity ani jsem si nedokázala vytvořit vztah s postavami.
Knihu jsem se musela nutit dočíst a konec bohužel za tu dobu strávenou u knihy nestál.
Knížka je velmi čtivě napsaná, bavilo mě ji číst. Avšak čím víc nad ní zpětně přemýšlím, tím menší mi dává smysl. Kromě některých pro mě do očí bijících nesmyslů (určitě by takováhle výprava šla bez jakýchkoliv zkušeností do tak vysokých hor) bylo v příběhu více podivností (ale chápu scifi schová ledasco).
Ten konec absolutně nenaplnil potenciál celého příběhu. Škoda. Ty nesrovnalosti bych i přešla ale ten konec mě vlastně dost zklamal. Dovedu si představit řadu lepších koncovek, které by z knížky vykřesaly myšlenku.
Na Vrchol vypadalo slibně. Začátek mi byl dost po chuti, kombinovalo to moje všechny oblíbené prvky, včetně těch, které vyžadují zapnout tu jednu mozkovou buňku navíc. Plus mysteriózní a nehostinné prostředí, všudypřítomná paranoia, nějaké ty výčitky z minulosti....Ale jak se začala odhalovat zápletka, jak byla expedice blíž a blíž vrcholu, vše šlo do háje. Neumělý, amatérsky působící konec, který by se hodil do béčkového filmu. To, co mělo budit hrůzu a údiv nad věcmi, které se vymykají lidskému chápání, působilo lacině až směšně. Postavy neměly moc výrazný charakter, aby si je šlo oblíbit a držet jim palce. Škoda promarněného potenciálu.
Autor že učí tvůrčí psaní? Tak to by se měl sám někam zapsat, protože tohle bylo otřesné, ostatně jak jsem očekával. Kniha začíná podobně jako Chronolity nebo Spin od Wilsona. Jenže Wilson je schopný autor a konce jeho knih jsou vypravěčsky bravurně zvládnuté. Binge je nudný od začátku do příšerného finále, kde začne motat náboženské žvásty s new age tlachy a esoterickým blouzněním.
Na vnitřní záložce obálky je stručná vizitka autora s informací, že učí tvůrčí psaní. Po přečtení většiny knihy jsem nabyl dojmu, že by to byla její dobrá charakteristika: výsledek tvůrčího psaní.
Umělecké knihy dělím na dvě skupiny - do první ty, jimiž se autor snažil sdělit nějakou myšlenku, do druhé ty, jejichž cílem je zpříjemnit čas. Problém těch prvních je, že jsou někdy těžkopádné na čtení, těch druhých, že zase leckdy nezanechají hlubší dojem. Dobrý spisovatel dokáže stvořit dílo, které má poutavý příběh a přitom přináší nějakou myšlenku nebo i víc myšlenek, které uvíznou v mysli. A sci-fi, to je takový pozoruhodný žánr - tím, že nás přenáší k jiným inteligentním stvořením, do jiných dimenzí, budoucnosti, odlišných časových rovin a jiných neobvyklých situací, dovoluje vlastně nahlédnout lidskou společnost zvnějšku a položit si otázku, proč lidé vlastně jsou takoví, jací jsou, umožňuje začít uvažovat o lidském počínání, které do té doby vypadalo jako něco samozřejmého.
Četl jsem řadu sci-fi děl, na která rád vzpomínám právě proto, že jsem si po jejich přečtení musel položit nějakou otázku, na kterou jsem pak dlouho myslel. U této knihy mi to chybělo. Tím nechci hned tvrdit, že je to špatná kniha. Řemeslně je napsaná dobře, příjemně vyplní volný čas. Na obálce je napsáno, že se podle knižní předlohy chystá film, a skutečně jsem si při čtení představoval, že je jako stvořená pro filmové plátno, pro úspěšný kasovní trhák. Po dočtení poslední strany, jsem sice přemýšlel, proč se jedna z postav zachovala, jak se zachovala, ale na to, abych knihu mohl označit za dobrou sci-fi, je to aspoň pro mě málo. (Vlastně jsem si smutně povzdychl nad sdělením, že kdo má velkou spoustu peněz, může si koupit kohokoli a podřídit svým zájmům kohokoli, což není žádná literární fikce, jenže zde to bylo podáno dost polopatě a neuměle.)
Na obálce je kniha charakterizována jako sci-fi thriller. To druhé slovo se mi zdá poněkud přehnané, očekávání toho, co bude, až se hrdinové dostanou na vrchol hory, jistě přítomno bylo, ale že by se zrovna napětí dalo krájet... A první části knihy na mě často působily spíš jako popis obtížné horolezecké výpravy na nějakou himálajskou osmitisícovku komplikované vzájemnou nedůvěrou a nevraživostí účastníků. Závěrečné rozuzlení mi pak připadlo docela laciné, takový objev mohl být překvapující nebo zneklidňující pro čtenáře žánru před desítkami roků.
Můj závěrečný verdikt zní: dobrá nenáročná zábava a kdo očekává jen toto, bude spokojen.
P.S. Co mě napadlo u (jinak dobrého) překladu:
Překladatelka sice nepodlehla současné módě nakládání s cizími ženskými příjmeními, takže v textu máme plukovníka Palmerovou, ale jedna z postav má japonské jméno Naoko Tanaka a při čtení narazíme na tvary jako "doktorku Tanaka", což přece jen do českého textu dokonale nezapadá. Když už zde zakončení -ová z nějakého důvodu vadilo, stačilo přirozeně využít náhody, že příjmení končí na -a a podle toho je skloňovat (Tanaku, Tanakou, Tanace atd.).
Některé z postav se o (podle nich) nesmyslných věcech vyjadřovaly (hanlivě) jako o sračkách. Nejde o to, že to je neslušné slovo, jde o to, že to nezní přirozeně česky. Předpokládám, že jde o překlad anglického bullshit, ale v češtině se o nesmyslu hovorově mluví jako o kravině, volovině, ptákovině apod., méně slušní lidé říkají pičovina, ale nikdo v češtině pro nesmysl neužívá slovo sračka. No ale i mistr tesař-překladatel má právo se někdy utnout.
Co by jste řekli na to, kdyby se zničeho nic na naší planetě objevila nová hora a ne jen tak ledajaká. Svojí výškou dvojnásobně přesahuje nejvyšší dosavadní horu světa a ne nadarmo k sobě táhne různé tajné organizace, aby ji prozkoumali. Co když, ale právě raději měla zůstat lidem zapovězena? Co když na ní nic není normální a dějí se na ni samé anomálie? I z tohoto důvodu je přivolán k týmu, který bude horu zkoumat a především dobývat i náš hlavní hrdina... Pro vědce jeho kalibru je tohle příležitost a hora pro něj představuje badatelský ráj. Co když, ale je mezi rájem a peklem jen tenká hranice? To náš hlavní hrdina brzy zjistí..
To jsem takhle měl po delší době zase chuť na sci-fi a rozhodně jsem zklamaný nebyl, právě naopak. Kniha je velmi zajímavá. V první půli se seznámíme s postavami, je nám představena ona záhada.. i když pořád je všude hromada otazníků a čtenář se tak může jen domnívat,o co tady vlastně jde. Atmosféra je výborná a ono mysteriózno je krásně promícháno s nebezpečím samotným, které naši výzkumnou výpravu doprovází při výstupu na vrchol. Skvělý mix, to musím uznat... První půle knihy na mne působila naprosto skvěle, kdy jsem byl do děje nemilosrdně vtažen a přikován k židli. Pomohl k tomu i výborný způsob vyprávění.Hlavní hrdina je vlastně po smrti a od začátku knihy za něj děj vyprávějí dopisy co po sobě zanechal... Tohle fungovalo. Druhá půle už byla hodně akčnější, což už mě tolik nevyhovovalo, ale přesto jsem se bavil... Když zmíním samotnou sci-fi podstatu, tak abych nic nevyzradil tak jen řeknu, že vlastně byla docela uvěřitelné a zkrátka, proč ne? Prostě takové moderní sci-fi podpořeno teoretickou fyzikou.. To by šlo. Knihu jednoznačně doporučuji a hodnotím ji čtyřmi marťánky z pěti :)
Tak tohle opravdu nebyla kniha, která by mě bavila.
Záhadně se objeví obrovská hora a týmy vědců a lidí s různými oblastmi odborných znalostí se vydají na misi, aby na horu vyšplhali, studovali ji... a přitom doufají, že vyřeší tu velikou záhadu.
Nejprve byla kniha napsána v epištolním formátu. Dopisy byly od jednoho z průzkumníků jeho neteři. Rozhovory nebyly jen dokumentovány, byly dlouze popisovány. Všechno bylo ve skutečnosti podrobně popsáno. Už jen délka těchto dopisů mě přiměla o nich pochybovat, což zničilo mou schopnost užít si příběh. I kdyby měl být hlavní hrdina talentovaným spisovatelem, kdy by měl čas napsat tyto dopisy?
Zbytek postav se zdál duchoprázdný, protože členové týmu byli buď na obtíž, nebo přátelští, kdo ví co a kdo se zdá, že něco skrývá. Stejné cvičení jako u jiných „průzkumných“ knih.
Moje pozornost se jen toulala. Pořád jsem kontrolovala, kolik stránek z knihy ještě zbývá přečíst, a to nikdy není dobré znamení. Myslím, že dvě hvězdy, protože to nebylo tak hrozné. Prostě to nebylo pro mě.