Na vrcholu zoufalství
Vojtěch Varyš
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431382/bmid_na-vrcholu-zoufalstvi-60L-431382.jpg
3
6
6
Štěpán Lotrinský, všeobecně přezdívaný Alsas, obráží lokál za lokálem – ve Wartenbergově kolečku, Hranicích oligofrenie nebo U Polského Danzigu se setkává nejen s nejvěrnějším přítelem Schulzem, ale i dalšími figurkami z orloje známých, milenek, akademiků a fašistů. Alkohol v nejroztodivnějších kombinacích teče proudem, o práci se mluvit nesluší a stranou čilého střídání partnerů zůstává jenom „nejnudnější chlápek v okolí“. A přece Alsase vidíme stále častěji usedat ke starému sešitu a číst v něm, že dobrá nálada je pouhý klam a trik…... celý text
Přidat komentář
“To zas skončí hajlováním.”
“Bělohradský, to je Bohdalová český filosofie.”
“Morava jako průser.”
Tahle kniha plná spíše nesympatických lidí, binge souložení a hektolitrů chlastu je vlastně něčím poměrně sympatická. Z hlubin se ozývají zlověstné podtóny, ale zároveň je vše, jak má být.
Koncentrovaná dávka nihilismu. Deníkovou formou psaný román o lidech, jejichž životní styl mě míjí, ale přesto jsem jim dobře rozuměl. Hlavní hrdina se celou knihu chystá na operu Così fan tutte (kam nakonec nevyrazí). Její název se ale spíše než žen v jeho životě (které jej spolu s alkoholem a přáteli drží při životě) týká jednotlivých dnů - všechny jsou stejné. Zas a znovu začínají a končí, aniž by se něco změnilo. Není na co navazovat, lze jen oddalovat. Přímý, nevyumělkovaný text s dotekem nesmlouvavé bernhardovské mizantropie má víc vrstev, než se na první přečtení zdá, a po dočtení dlouho dozrává.
Na vrcholu zoufalství je kniha-póza. V dobrém slova smyslu. Užijete si v ní jeden jediný základní postoj ke světu, a protože je to postoj svým způsobem svůdný, tak si v něm můžete porochnit. Víc rozměrů text nemá, ale stačí to. Je to jako užít si dlouhou speciální lázeň.
Nedokážu tuto knihu hodnotit hvězdami. Vojtu, nebo spíš Waiderse, protože pod touto přezdívkou jsem se s ním seznámila, jsem poznala v roce 2007 a od té doby až do listopadu 2017, kdy jsem ho viděla naposled, jsme spolu mnoho zažili. Nemůžu tvrdit, že naše setkání byla stejná, jako ta, která zažívá Alsas v knize, některé rysy ale byly společné. Uzavřu tenhle debilní koment tím, že Na vrcholu zoufalství rozhodně stojí za přečtení, a pokud jste Vojtu znali, což je víc než pravděpodobný, tak tuplem. A nejlíp se bude číst v příjemné hospodě či kavárně se sklenicí piva, vína, kmínky, vodky, nebo třeba s moravskym kohoutem.
Na vrcholu zoufalství
Některé pasáže knihy jsou vyloženě otravné a nevěrohodné, konkrétně když hlavní postava vysedává v hospodě, nebo když řeší novou ženskou, téměř se to opakuje a měl jsem tendenci to přeskakovat (na toto téma bych dal přednost Pelcovu A bude hůř). Ale je to prokládáno a vyváženo velmi svéráznou filosofií, která nutí k zamyšlení. Taktéž vždy, když kniha popisuje nějaký reálný děj, vyniká autorova schopnost pronikavé reflexe vlastní situace i okolí (skvělý popis výletu do Bratislavy, nebo cesty za Prahu). Celkově to působí
nedokončeně, nicméně se přiznám, že z málo které knihy jsem si udělal tolik výpisků, jako z této.