Nové komentáře u knih Vojtěch Varyš
Na vrcholu zoufalství
„Některé pasáže knihy jsou vyloženě otravné a nevěrohodné, konkrétně když hlavní postava vysedává v hospodě, nebo když řeší novou ženskou, téměř se to opakuje a měl jsem tendenci to přeskakovat (na toto téma bych dal přednost Pelcovu A bude hůř). Ale je to prokládáno a vyváženo velmi svéráznou filosofií, která nutí k zamyšlení. Taktéž vždy, když kniha popisuje nějaký reálný děj, vyniká autorova schopnost pronikavé reflexe vlastní situace i okolí (skvělý popis výletu do Bratislavy, nebo cesty za Prahu). Celkově to působí
nedokončeně, nicméně se přiznám, že z málo které knihy jsem si udělal tolik výpisků, jako z této.“... celý text
— Miko-man
Na vrcholu zoufalství
„“To zas skončí hajlováním.”
“Bělohradský, to je Bohdalová český filosofie.”
“Morava jako průser.”
Tahle kniha plná spíše nesympatických lidí, binge souložení a hektolitrů chlastu je vlastně něčím poměrně sympatická. Z hlubin se ozývají zlověstné podtóny, ale zároveň je vše, jak má být.“... celý text
— AnjaVCL
Na vrcholu zoufalství
„Koncentrovaná dávka nihilismu. Deníkovou formou psaný román o lidech, jejichž životní styl mě míjí, ale přesto jsem jim dobře rozuměl. Hlavní hrdina se celou knihu chystá na operu Così fan tutte (kam nakonec nevyrazí). Její název se ale spíše než žen v jeho životě (které jej spolu s alkoholem a přáteli drží při životě) týká jednotlivých dnů - všechny jsou stejné. Zas a znovu začínají a končí, aniž by se něco změnilo. Není na co navazovat, lze jen oddalovat. Přímý, nevyumělkovaný text s dotekem nesmlouvavé bernhardovské mizantropie má víc vrstev, než se na první přečtení zdá, a po dočtení dlouho dozrává.“... celý text
— Matty
Na vrcholu zoufalství
„Na vrcholu zoufalství je kniha-póza. V dobrém slova smyslu. Užijete si v ní jeden jediný základní postoj ke světu, a protože je to postoj svým způsobem svůdný, tak si v něm můžete porochnit. Víc rozměrů text nemá, ale stačí to. Je to jako užít si dlouhou speciální lázeň.“... celý text
— Dobraadresa
Na vrcholu zoufalství
„Nedokážu tuto knihu hodnotit hvězdami. Vojtu, nebo spíš Waiderse, protože pod touto přezdívkou jsem se s ním seznámila, jsem poznala v roce 2007 a od té doby až do listopadu 2017, kdy jsem ho viděla naposled, jsme spolu mnoho zažili. Nemůžu tvrdit, že naše setkání byla stejná, jako ta, která zažívá Alsas v knize, některé rysy ale byly společné. Uzavřu tenhle debilní koment tím, že Na vrcholu zoufalství rozhodně stojí za přečtení, a pokud jste Vojtu znali, což je víc než pravděpodobný, tak tuplem. A nejlíp se bude číst v příjemné hospodě či kavárně se sklenicí piva, vína, kmínky, vodky, nebo třeba s moravskym kohoutem.“... celý text
— Bubun
