Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9009
9009
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Silná a krásná kniha. Pár knih už jsem od autora četla a tak jsem se těšila i na tuhle. Opět jsem nebyla zklamaná. Je to strhující příběh, od kterého nelze odejít dřív, než ho dočtu.
Obsah knihy je drsný, ale co jiného čekat od knihy, která popisuje hrůzy války. Nejde jen o popis bojů, ale i o život vojáků za frontou, o tom, jak se snaží s válkou vyrovnat, aby se nezbláznili, o vyrovnávání se se ztrátami kamarádů. Nejdůležitějším přínosem tu ale vidím myšlenky, které kolují hlavou hlavního hrdiny, myšlenky o nesmyslnosti války, o tom, že ji nechtějí ani vojáci z druhé strany, Ti druzí jsou nepřátelé, ale taky lidé a on je jeden z těch, kteří je musí zabíjet, ne proto že to chce, ale proto, že to chtí ti co vládnou. Jen kvůli takovýmto myšlenkám to stojí za to, aby si to každý přečetl.
Takhle knížka mě vážně zasáhla. Jen díky čtenářské výzvě jsem si jí koupila a přečetla a jsem za to teď moc ráda. Bylo to tak krutý a strašlivý... Ale nádherně napsaný a několikrát jsem vážně měla slzy na krajíčku. Před chvílí jsem to dočetla a hned bych to četla znova. Opravdu mě to nadchlo. Tolik jsem od toho nečekala. Bylo to dokonalý.
Děkuji "Čtenářské výzvě" že objevuji knihy které mě zatím unikaly. Další krásná klasika která nezklame a měl by jí přečíst každý.. ))))
Velmi silná kniha. Hrůzy nesmyslné války se nesmí zapomínat. Ještě dlouho po přečtení jsem cítila pocit smutku.
V knihách Remarque je vše, aby člověk věřil všemu, co čte. Válečná literatura je mým oblíbeným tématem a když čtu mnohé autory, tak se všichni snaží o autenticitu, ale jedině dostanou člověka do fáze, kdy člověk přemýšlí nad reálností, zatímco u knih Remarque je člověk 100% vtažen do děje a věří všemu, co čte.
Ďalšia klasika, ktorá sa ku mne dostala až po určitom čase. ale vôbec neľutujem. Kniha je plná akcie, vtipu v danej situácii a hlbokých myšlienok, ktoré nestrácajú na svojej originalite ani dnes. Vrelo odporúčam každému, kto ešte nečítal.
Tuto klasiku povinné četby jsem znal už od střední školy, avšak nikdy jsem ji celou nepřečetl (ačkoliv byla povinná). Po letech jsem se k ní vrátil i proto, že kromě Švejka neznám žádnou knihu z období 1. světové války. Kniha je spíše než popis válečných událostí jakousi sondou do duše a mysli přímého účastníka bojů, který postupem času ztrácí všechny svoje kamarády ze školy, kteří společně narukovali a kteří se stejně tak všichni z války nevrátili...
Touto knihou si mě Remarque úplně získal. Krásný silný příběh, který by si měl každý povinně přečíst.
Autor krásně popsal hrůzy války. Jsem ráda, že to byla prvni volba k maturitni četbě.
Patrně nejslavnější protiválečný román všech dob. Příběh idealistických mladíků, kteří jsou postaveni před brutální válečnou realitu. Během středoškolských let byl E. M. Remarque mým nejčtenějším autorem a tahle kniha byla první. Jeho romány mě velmi ovlivnily. Žádná z jeho knih není veselým čtením, ale o to více lidskosti v nich najdete.
A tohle byl přesně ten moment, kdy jsem se do Remarqua neskutečně zamilovala.
Knihu jsem četla z jisté podvědomé povinnosti svému prapradědečkovi, který se z fronty nevrátil. A možná, že to pro něj bylo lepší.
Remarqueovu protiválečnou klasiku jsem si dal jako takový beletristický doplněk k souběžně čtené bichli Katastrofa 1914 a byl to šťastný nápad. Tenhle zdánlivě nespojitý sled historek z fronty ani po stu letech neztratil nic ze své působivosti a dokonale mi ilustroval faktografický popis událostí ze zmíněné knihy, přestože se odehrává v jiném období války. Remarque bravurně a nenásilně zastřešil jednotlivé epizody pronikavým a stále platným myšlenkovým přesahem a spojil v jedno dvě obrovské přednosti: spisovatelský talent a osobní zkušenost. Té druhé by se jistě milerád zřekl, ale právě díky ní mohlo vzniknout jedno z nejvýraznějších protiválečných mement, co jich kdy bylo napsáno. Dokonalost.
Neboť to umíme: hrát v karty, klít a válčit.
To není tak mnoho na dvacet let - to je příliš mnoho na dvacet let.
V očích mám slzy.
Kdyby to šlo, dám 6*
Knihu jsem přečetla kdysi na gymnáziu. Byla to povinná četba, tak co se dalo dělat. A ještěže tak! Od té doby jsem přečetla od pana spisovatele téměř vše. Dokáže psát o válce tak, že zaujme muže i ženy. Díky němu jste v zákopu s hladovými zmrzlými vojáky, v koncentráku bojujete o život mezi ubožáky, kteří už kráčí smrti v ústrety, ve studené dílně ztrácíte naději na živobytí celé vaší rodiny, když po ulici mašíruje hnědý mor. A se ztrácející se nadějí hledíte na lodě lisabonského přístavu, zda-li i na vás za oceánem čeká vysvobození. To je pan Remarque.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
To už je nějaký pátek, co jsem tuto klasiku četl. Remarque mě jako jeden z mála dokáže dojmout, a že jsem pořádný cynik!
Smutné čtení, krásné čtení, povinné čtení. Tak šup do toho, dlužíte to sami sobě.