Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9009
9009
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla k maturitě, na doporučení kamarádky, že to "není tak hrozné a dlouhé". Brala jsem to jako nutné zlo, které musím přelouskat.
Dost jsem se zmýlila v odhadu. Kniha mě brzo naprosto uchvátila, přestože jsem, jak už je níže zmíněno, měla ze začátku zmatek ve jménech a postavách. Tak trochu i v reáliích, abych se přiznala, první světová není můj šálek kávy. Ale zorientovat se ve všem dalo a knihu jsem si užila. Je napsaná čtivě, chytne za srdce, drží čtenáře v napětí. Dobře osvětluje reálie války, realisticky je popisuje na těch nejobyčejnějších detailech. Pokud máte rádi téma války, nebo hledáte, stejně jako já, "přijatelnou" knihu k maturitě či povinné četbě, s touhle nesáhnete vedle a ještě vás, doufám, překvapí.
Ze začátku zmatek ve jménech, přišlo mi, že se tam nic moc neděje, ale na konci už to bylo lepší.
Na škole povinná četba, kterou jsem tehdy bojkotoval - inu, byl jsem hlupák. Knihu jsem přečetl až v dospělosti a zanechala ve mě velmi silné emoce.
prvý krát som ju čítala ešte na strednej škole ako povinné čítanie - vtedy sme sa na niektorých pasážach vedeli aj zasmiať. dnes keď som aj ja mama mi trhajú opisy utrpenia hrdinov na fronte, ale aj pri návšteve rodiny na opušťák srdce. čím som staršia, tým ťažšie mi je čítať knihu bez toho, aby som pri nej neplakala.bravúrne spracované osobné spomienky na prvú svetovú vojnu. každá vojna je nezmyselná...opis spolužiakov zo strednej školy, ktorých ešte ako nedospelé deti nahnali na najtvrdšie nasadenie na západný front. obrazy vojnových bojov a oddychu medzi nimi prepojené s návštevou rodiny a najmä matky v nemecku - skvelo popísaný osobnostný rast hlavného hrdinu zo stredoškolského študenta na dospelého muža.
osobne na knihe nedostatky nevidím.
Škola se svým seznamem povinné četby mne tuto knihu nedonutila přečíst ( stejně jako spoustu dalších, v té době jsem byla plně zamilovaná do S. Kinga ). Nyní mne donutila Čtenářská výzva a splnila tím svůj účel : nalezla jsem knihu, která mě pohltila, rozrušila a donutila mne přemýšlet nad některými aspekty života. Válka je odporná, zbytečná a strašná věc a mistr Remarque to v této útlé knížce dokonale vystihl.
Mám ji přečtenou už několikrát a pokaždé mě hrůzy války zasáhnou stejnou silou. Autorovy vlastní zkušenosti s válkou dělají jeho psaní tak pravdivé a naturalistické. Počáteční nadšení hrdinů vystřídala frustrace a strach, když zjistili, že jsou jen bezvýznamnými pěšáky ve hře. Momenty, ve kterých se vojáci znepřátelených stran potkali tváří v tvář a znovu si uvědomili, že jsou stále jen lidmi, byly hodně emotivní. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych v zákopech byla s nimi. Příběhu ani stylu psaní nemám co vytknout.
Remarque. To jedno jediné slovo, příjmení autora románů, na něž se nedá jen tak zapomenout. Co k tomu víc dodat? Na pouhých sto šedesáti sedmi stránkách, což se sice může některým zdatným čtenářům zdát jako směšné číslo, ale věřte, že budete nesčetněkrát nuceni knihu odložit, protože její poselství je tak silné, tak reálné, skutečné a pravdivé, že jednoduše nezvládnete číst dál s vědomím, že tohle se opravdu dělo, tímhle si lidé vážně museli projít, neboť neměli možnost vzdorovat, se skví svědectví o té ztracené generaci, jež byla dle spisovatelových slov zničena válečnými granáty, ačkoliv jim zdánlivě unikla.
Netřeba zdlouhavých komentářů. V té knize se skrývá pravda o lidstvu samém, není člověka, který by ji mohl popřít. Doba se mění, ale lidé zůstávají. Stejně jako tahle kniha, která alespoň pro mě zůstane navždy nesmrtelná.
Od přečtení této knížky mě na začátku odrazovalo válečné téma. Jsem ale ráda, že jsem se “překonala”. Bavil mě styl psaní. Čtení šlo rychle, děj se nezadrhával. Nebyly zde žádné dlouhé popisné pasáže. Téma bylo smutné, ale pravdivé.
Musím ale přiznat, že jsem se tentokrát úplně neztotožnila s hlavní postavou. Ale ne, protože jsem nemohla. Já jsem nechtěla. Mám pocit, že by mě příběh příliš zasáhl a tak jsem příběh pozorovala jako další tichý hrdina. A bylo to něco.
Pravidelně mě ranní četba cestou do práce a odpolední cestou z práce v plném mhd naplno přenášela do blátivých zákopů a přiváděla mi melancholické až depresivní stavy. Remarque věrně a naturalisticky líčí hrůzy války, řada scén a momentů působí krajně nepříjemně. Přesto se občas objevily až absurdně úsměvné momenty, především ve vojáckém chování a vyjadřování hrdinů. Úvahy o smyslu války i života mají svou hloubku, přitom je pronáší mladí kluci, kteří ani neodmaturovali... Doporučuji každému nadšenci do války, aby taky věděl, o čem ten boj může být.
Dodnes v téměř každé obci stojí minimálně jeden památník posetý jmény občanů, kteří zahynuli v prvoválečných zákopech jen kvůli neschopnosti lidí dorozumět se normálně beze zbraní. Mnozí vojáci byli přitom mladí muži s věkem kolem dvaceti let. O těch právě vypráví román Na západní frontě klid. Autor si jistě zaslouží obdiv za to, že dokázal všechny ty hrůzy, co prožil, sepsat do formy knihy a se vším seznámit veřejnost.
Nepřekonatelná klasika. Jenom místo to trošku nudí, ale jinak tomu není co vytknout.
Kniha která je čtivá a mrazivá zároveň. S postavami je snadné se sžít a jejich ztráta je pak o to horší. Díky svědectví, které tento román zachycuje, se nelze divit, že byl Remarque Hitlerem zakázán. Pokud se mě kdy někdo zkusí zeptat, co je na válce špatného, vtisknu mu do ruky tuhle knihu. Nejvíce totiž zapomínají ti, kterých se to nejvíc týká...
Kruté - vojáci proti sobě posíláni s bodci, nezabiješ, budeš zabit. 1. sv. válku znám z vyprávění. Hrozná zvěrstva.
Strhující příběh. Děsivé dějiny. Obrovské přátelství lidí, kteří prožili to, co doufejme žádná generace nebude muset zažít.
Kniha by se dala považovat za manifest první světové války. Je v ní všechno, co o Velké válce chcete vědět a všechno, co vědět nechcete. Jestli máte zájem přenést se na frontu, Na západní frontě klid to spolehlivě dokáže.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Prostě Remarque, mám jeho knihy moc ráda.
Jen z těch naturalistických popisů mívám noční můry.
Se smrtí hlavního hrdiny jsem byla díky bohu obeznámena předem. I tak je to pech, zemřít na konci války... :-/
Četla jsem vydání nakladatelství Ikar. Mrzí mě, že v něm bylo tolik chyb - většinou v čárkách, ale objevilo se tam např. i ,,y" místo ,,i". Bije mě to do očí.