Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9008
9008
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Asi skoro jako všichni tady jsem na knihu přišla díky povinné četbě. Nemůžu ani povědět, jak mě zasáhla. Jsem vděčná za to, jak bylo vše, co se na frontě odehrávalo, popsáno bez jakéhokoli přikrášlování. Že nám někdo konečně řekl, jak to doopravdy vypadalo. Je šílené, co jsou lidi schopni dělat, nejhorší je, že ti, kdo mají všechny ty hrůzy na svědomí, si zatím pohodlně seděli ve svých vůdcovských křeslech...
Remarquea jsem četl hodně na střední a kvůli tomu jsem si později myslel, že to vlastně asi zas tak dobrý nebylo. Na záp. frontě klid jsem si ale přečetl znovu a zjistil jsem, že minimálně tato kniha tak dobrá rozhodně byla.
Hodně silná a smutná kniha. Udivuje mě, že může být někdo, koho vůbec nebavila. V povinné četbě by měla být na prvním místě.
Sakra, vždyť to byly pomalu děti, stejně staré jako já. Právě na to jsem často během čtení zapomínala. Krásně ale i smutně se to čte. A konec ? Nádhera.
Jako skoro všechno od Remarqua - MAZEC!!! Četla jsem už dávno, ale pořád v paměti a svěží.
Je to autorova románová prvotina. E. M. Remarque píše jak sám říká o tzn. ztracené generaci. Kluci, kterým nebylo ještě ani 20 let odchází přímo ze školních lavic do války. Kniha není dokumentováním jednotlivých válečných operací, ale především o nelidském a naprosto nesmyslném utrpení vojáků a o obrovských ztrátách na lidských životech Mladí lidé, kteří měli své velké plány a snili o svých velkých láskách, odcházeli na frontu a umírali ve válečné vřavě! Pavel Bäumer je jedním z nich a jeho ústy nám autor sugestivně přibližuje události z fronty. Pavel přichází o jednoho kamaráda za druhým. Po těžkých zraněních umírají v nesnesitelných bolestech jeden po druhém. A přitom si tolik přáli žít! A Pavel? V samotném závěru knihy pak autor přidává pro čtenáře i pár řádků o Pavlovi….Toho dne byl (podle zprávy vrchního velitelství) na západní frontě klid a nic mimořádného se nedělo.
Začátek knihy mě zaujal, postupem času se mi ale děj začal zdát takový nemastný- neslaný, bez pointy. Navíc moc nemusím smutné knížky. Podle mě by měla každá knížka čtenáře potěšit, zlepšit náladu a motivovat k dalšímu čtení. U téhle to jde velmi těžko. Za mě maximálně 3 hvězdičky.
Ke knize jsem se poprvé jako mnozí z nás dostala v rámci povinné četby. Byla jsem překvapena, jak rychle mě kniha vtáhla do děje a s rostoucím zoufalstvím jsem přihlížela, co udělala válka s generaci mladých kluků. Remarque mistrně popsal smutný úděl Pavla a jeho spolužáků, život na frontě i krátký návrat mezi své bližní, tu bezmocnost, beznaději a ztráty iluzí.
O několik let později se mi do rukou dostala znovu v podobě vydání od nakl. Lidové noviny a ihned se zařadila mezi mé poklady v knihovničce. Jen mě mrzí, že mám nejspíš špatné vydání, neboť zhruba od 50 str. do 70 str. se některé str. opakuji a nenavazují.
Bez motivace odmaturovat bych to asi nečetla. Knížku jsem přelouskala, ale v rámci možností mě bavil až konec. Za mě nic moc...
I když téma určitě k zamyšlení je, nevím jak popsat své pocity po přečtení knihy....Možná vztek? Zoufalství? Bezmoc? Nevím, pere se to ve mně stále, ale děsné je, že tohle někdo opravdu prožíval (i když třeba trošku jinak, pořád je to to samé)
Velice silná kniha, je úžasné jak Remarque dokázal i na tak málo stránkách popsat děsy a hrůzy války, a přitom zanechat cit a něhu. Pro mě jedna z nejlepsích knih vůbec, kdo ji nečetl jako by nebyl.
Co rici, kdyz autor vsechno rekl? Fascinuje me, jak jednoduse a zdanlive lehce shrnul Remarque celou vojnu; realne, kriticky, vtipne, dojimave, objektivne?, smutne, plne. Trochu me desil blizici se konec. Co s takovym vojakem? A dekuji autorovi za proste reseni. Vsechno ostatni by bylo jako skutecnost samotna - nerealne.
Asi bych opakoval to, co už zde napsali mnozí přede mnou... Válka je strašná věc a mělo by se vždy udělat vše, aby k ní nedošlo...
Túto knihu som si vždy chcela prečítať a nakoniec sa mi to podarilo. Veľmi smutná, dojímavá kniha, ktorá vykresľuje hrôzy vojny do detailov. Po jej prečitaní si každý uvedomí ako je nám v súčastnej spoločnosti dobre aj, keď nie je ideálna a akí sme bohati, a čo všetko máme kým nezúri vojna.
Přečtena jedním dechem. Bohužel je smutný symbolický konec, bez kterého bych se obešla. Popisy do nejmenších detailů. Je to jedna z povinných knih k maturitě, která se čte perfektně.
Jeden z mála německých dodnes sledovaných pohledů na Velkou válku, dalším motivem je, tak jako v dalších dílech Remarqua, přátelství, které pojí bratry v boji. Dobře ukazuje ideje o válce a rychlé vystřízlivění těch, kdo ji na vlastní oči viděli a na vlastní těla zažili. Závěr je myslím klasický, co se týče německých příběhů z období 1918-45, musím přiznat, že mě taková díla osobně berou.
Smutné ale čtivé vyprávění o válce z pohledu dospívajícího vojáka,neváhala bych po knize sáhnout znovu. Popisuje tam úžasnou nesmyslnost války, především to, jak vlastně nevinní bojují proti nevinným jen proto, že někdo tam nahoře zavelel Výborně Remarqu!
E. Ramrque zpracoval nejlepší možné psané vyjádření toho, jak může být válka agresivní, krutá a hlavně naprosto NESMYSLNÁ v příběhu obyčejného nicnetušícího dospívajícího chlapce, který se snaží (pře)žít a neklást si při tom složitém, vykonstruovaném mechanismu, kterému se říká válka, mravní otázky. Doporučuji - 110%
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Na téhle knize se mi nelíbila jen první scéna s tím kuchařem, ale jinak to je nejlepší kniha, co jsem četl. Sice je mi jen 14 let, ale dobrou knihu dokážu ocenit . U hodně scén jsem se málem rozbrečel . Pro mě je nejvíc zajímavá scéna byla jak z klidné jízdy se stalo peklo, .Rád bych jsem si přečetl Tři Kamarády a knihu bych doporučil všem lidem co by si chtěli přečíst nestárnoucí klasiku.