Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Nemám ráda války, boje o moc a území. Lidský život
pak neznamená nic...
A bojím se, aby se to neopakovalo.
Povinnou četbu musím většinou protrpět, ale tahle knížka do této kategorie rozhodně nepatří a jsem ráda, že jsem si ji vybrala. Do příběhů Pavla na frontě jsem se snadno začetla a prožívala s nimi jejich příběhy. Rozhodně doporučuji.
Několik měsíců jsem tuto knihu měla v knihovně a obcházela ji... dokopala jsem se ji otevřít a pak jsem silně litovala, že jsem ji neotevřela dříve. Je to úžasné. Strašně poutavé vyprávění, gradace na místech, kde je ho opravdu třeba a zvolnění tam, kde se nejvíce hodí. S Pavlem jsem prožívala všechny zážitky opravdu silně. :)
Temný a Pravdivý Roman " Bičuje nás útok za útokem,krupobití střepin rve ze šedé a žluté změti pronikavý dětský křik raněných a za noci se roztříštěný lidský život mučivě prosténává k mlčení.
Naše ruce jsou země, naše těla bláto a oči dešťové kalužiny.
Nevíme, zda ještě žijeme...
5 Hvězd...
Knížku jsem četla ve škole jako povinnou četbu a musím říct, že mě zaujala a dobře se četla.
Jo, tak vzhledem k tomu, že to bylo čtené jako povinná četba dobrý ... Byla to jedna z knížek, kterou jsem si chtěla u maturity vytáhnout, protože ten příběh mě zaujal.
Kniha je plná hlubokých myšlenek k zamyšlení, ale dle mého postrádá příběh. Všechny ostatní postavy jsou vykreslovány pouze velice povrchně a přechod mezi popisovanými lokacemi se zdá být naprosto nahodilý. I přesto kniha pomůže při získání představy o tom jak krutá umí válka být a jak umí i mladé lidi plné ideálu vysát a připravit je o důvod dal žít.
Náramně lidsky popsaný válečný příběh, který by měl být ukázkou, toho co ve skutečnosti válka skrývá a všech hrůz, které ji provází. Nikdo by neměl lehkomyslně polemizovat, nad tak krutou a smrtelnou věcí, jako je válka. Proto si myslím, že po přečtení se z vás jistě stanou pacifisté.
Jsem zastáncem spíše moderní literatury, ale tento příběh jsem si ráda přečetla. Sice mě k tomu donutila nadcházející maturitní zkouška ale i tak. Určitě doporučuji nejen nadcházejícím maturantům.
Příběh o lidském utrpení z války, odloučení a odcizení se kterým se člověk těžko vyrovnává.
Mistrně popsaný mix válečných hrůz prožívaných obyčejným příslušníkem pěchoty. Surová a odzbrojující obžaloba válek (jako prostředku řešení konfliktů civilizovaných zemí), kterou čtenář jen tak z hlavy nedostane.
"Jak nesmyslné je všechno, co bylo psáno, děláno, myšleno proti válce, když je takového něco možné! To všechno je vylhané a bezvýznamné, když tisíciletá kultura nemůže zabránit ani tomu, aby nebyly prolity tyto proudy krve, aby neexistovaly po statisících tyto žaláře muk. Teprve lazaret ukazuje, co je to válka."
Skvělý protiválečný román. Čtení této knihy ve mně vyvolávalo neskutečně silné emoce. Válka je prostě nesmyslná věc a jen stěží si dokážu uvědomit, že takové hrůzy mají na svědomí lidé.
Silný příběh. Jen stěží si uvědomuji, jak hrozné to bylo. A málo si uvědomuji, jak se dneska máme skvěle.
Knížku jsem, jako většina, otevřela kvůli maturitě, byla moc čtivě napsaná, jediné, co byl pro mě problém, byli jména, dost se mi postavy pletly, protože se tam moc dlouho neukazovali. Až na vyjímky samozřejmě. Konec knížky je takové pohlazení na duši z jiného úhlu než jsme zvyklí. Je tu dost mouder s kterymi se ztotožňuji a je tam realisticky ukázan pohled vojaků na to proč vlastně bojují. Mě se moc líbila a přečtu si určitě další díla :).. Doporučuji a přeji krasné počteníčko NH
Zajímavě a velice realisticky napsaná kniha. Nebýt povinné četby, tak bych si ji sice nikdy nepřečetla, ale o to více obdivuji autora, že ji dokázal napsat tak čtivě, že jsem ji, jako silný odpůrce podobných knížek, dokázala přečíst ...
Knihu jsem četla k maturitě, a přesto že se mi do ní vůbec nechtělo, jsem byla mile překvapená. Doporučuji.
Od Remarqua jsem četla už hodně titulů (povětšinou ne tak známích - teda pokud si mohu dovil o některém jeho díle říct, že není známé) a k tomuto jsem se dlouho neměla (již mnohokrát se mi stalo, že právě nejoceňovanější autorovo dílo mě i nejvíce zklamalo). Ale tady tak nebylo a příěh je natolik osobitý - jako by byl Váš či Vám jej vyprávěl dobrý přítel. A tak jsem Remarqua znovu uznala jako svého nejoblíbenějšího autora a kniha má u mě čestné místo - určitě nezůstanu jen u jednoho přečtení.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Pamatuji si, že jsem kdysi asi před 5 lety tuto knihu četl a doopravdy se mi líbila, Přečetl jí na jeden zátah