Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9007
9007
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Kniha zaujme, zapůsobí na vás zvláštním způsobem a zanechá ve vás pocit nicoty z války a ze zmařených životů mladých lidí, kteří nezakusili krásu života.
První světová válka se díky vzdálenosti, kterou vytvořil příkop času, stala už pro někoho jen nic neříkající historickou událostí. Proto je tenhle román fascinující, jak i přes své stáří dokáže být stále aktuální a čtivý. Překvapila mě míra syrovosti a realističnosti – na svou dobu určitě velmi neobvyklá. Remarque popsal kolotoč smrti, ze kterého se nedá vystoupit. Silné, velmi silné.
Už je to celkem dlouho, co jsem tuhle knížku četla, ale přesně si pamatuji moje pocity z ní. Dostali jsme ji jako povinnou četbu ještě ve škole a já přesně vím, co jsem si tenkrát myslela :"Válečná knížka, to bude něco." A doopravdy to bylo NĚCO, naprostý opak toho, co jsem čekala. Knížka byla dobře napsaná, pěkně se četla. Bylo to takové "provedení" tím, co museli tenkrát prožívat, jak to muselo být těžké vidět umírat kamarády. Jsem ráda, že jsem tuhle knížku přečetla.
Lidstvo jen přetéká krutostí, pachtěním po moci.
Válka je jeho výplodem, jeho dítětem.
Tato kniha válku popisuje, a dělá to nejlíp jak může, bez idealizování, bez falešného heroismu, se vším tím svinstvem co k tomu patří, smrt, šílenství, beznaděj..
Je to zatraceně depresivní četba a zatraceně čtivá zpověď.
Nejsem žádný historik a ani jsem nikdy opravdovou válku neviděla, a tak nedokážu určit, jestli to bylo tak, jak je to v knize popsáno - tak či onak, z mého úhlu pohledu to bylo popsáno opravdu neskutečně. V tom dobrém slova smyslu. Překvapila mě neskutečná čtivost knihy, ačkoliv to ani náhodou není novější kousek. Ani nevím, co bych o tom řekla, pořád si nedokážu v hlavě utřídit myšlenky. Snad jen stačí to, že je to naprosto geniální kniha, skvělá k zamyšlení, i když svou podstatou velmi smutná, a měl by si ji přečíst snad každý...! Otevírala jsem ji s tím, že to možná bude dobré, s přesvědčením, že mě válečná literatura bavit nebude, třebaže jsem nikdy předtím nic takového nečetla. A ejhle... Teď je mi jasné, že k tomuhle dílu se určitě nejednou vrátím.
Opravdu nerozumím tomu, proč jsem se k této knize nedostala už dřív. Je to skvěle napsaný román s dokumentárními prvky, je působivý, citlivý a velmi sugestivní, člověku velmi dlouho zůstane po dočtení v hlavě. Pořád nemůžu přestat myslet na ten pocit marnosti a strachu, který kniha v čtenář vyvolává. A také takový ten vnitřní rozpor, který vojáci cítili, když dostali dovolenku a vrátili se na chvíli domů – okolní svět jim nerozumí, protože neví, co se na frontě děje, a vojáci neví, jak se vrátit do normálního života, hlavně ti mladší z nich. Remarqueův styl psaní mne baví, čte se to velmi dobře. Zároveň z knihy mrazí, když člověk ví, že je to psané podle skutečných událostí.
Kniha, která mi před dvanácti lety vzala dech. Tehdy jsem jí ale nerozuměla tolik, jako nyní - a přesto jí nikdy neporozumím. Kniha, která mě nutí zamyslet se nad vším, co se událo, co se děje. Jak kruté jsou lidské osudy. Kniha, kterou by si měl přečíst každý.
Příběh o zbytečnosti války. Velice se mě dotkl a ještě dlouho po přečtení jsem cítila divný pocit zmaru, smutku, nemohla zapomenout .....
Myslím že by si měl tohle přečíst každý.
Knihu jsem četla již několikrát a pokaždé mě dojme. Je smutné,když si člověk uvědomí,když nadutost a tvrdohlavost těch nejvyšších odnese vždy jen obyčejný člověk..
Neskutečně sugestivní zážitek. Něco takového, jako byla tato válka, se už nikdy nesmí opakovat.
Bezpochyby Remarquovo životní dílo. Zážitky těžko popisovat slovy. Kdo nepřečetl, jakoby nikdy nebyl.
Dobře...vážně nevím co říct. Samozřejmě, autorovo psaní bylo úžasné a tak mě kniha pohltila, na druhou stranu jsem se z ní často vytrhávala s mrazivým pocitem a stísněnou úzkostí. Jak se tohle mohlo stát? Jak to, že politikaření dokázalo tolik zničit lidské bytosti? Že se z člověka stal stroj s potlačeným vědomím? Bude se to někdy opakovat, když jsme nebyli schopni se poučit a byla i 2. světová válka? Je zde až moc otázek, které kniha vyvolává... Nutno říci, že Remarque byl mistr v líčení lidských povah a vztazích, takže cítíte smutek s každým odcházejícím životem, zabitým, či zničeným, přítelem, či s protivníkem. Zmar, lítost, vztek, smrt, zoufalství a naděje... Prostě krásná kniha.
Kniha ukazuje nesmyslnost války a zmaření mladých životů. Typický rukopis pro autora. Doporučuji, jedná se o jednu z nejlepších knih autora.
Přečteno,zhlédnuto.Filmový Pavel nebyl ,,můj " Pavel.Ten, jehož myšlenky mě rozesmutnily,rozplakaly,vyvolaly ty nekonečné vlny bezmoci ,a přece s malou jiskřičkou naděje.Nebyl to Pavel z knihy tak pravdivé, hrozivé, krásné, nepochopitelné.Ten jenž se se mnou dělil o všechny své myšlenky, strachy,smutky,naděje, pocity...Nechápu. Nechápu, jak je možné že válka existuje i v dnešní době. Copak je možné přečíst tuto knihu a nic si z ní nevzít?Velmi emotivní kniha o omylech lidstva.
Skvěle napsaný válečný román. Zaujalo mě, že často pužívané krátké nerozvité věty syrovost skutečných hrůz pouze podtrhují. Téměř reportážně působí popis dramatických situací v první linii, stejně jako v lazaretu či v zázemí. Pokud si někdo představuje válku jako dobrodružství plné hrdinských činů, tak po přečtení ji bude vidět zcela jinak. Jednoznačně doporučuji.
"Vidíme žít lidi, kterým schází hlava; vidíme běhat vojáky, kteří mají uražené obě nohy; vlekou se na třepících se pahýlech až do nejbližší díry; jeden frajtr leze dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena; jiný jde k obvazišti a přes jeho ruce přitisklé k břichu přetékají střeva; vidíme lidi bez huby, bez dolní čelisti, bez obličeje; nalézáme muže, který svírá zuby po dvě hodiny tepnu své paže, aby nevykrvácel, slunce vychází, slunce zapadá, granáty hvízdají, život je u konce."
Z zatím žádné jiné knihy mi nikdy nebylo tak úzko, jako z této. Je to kniha, kterou by si měl každý za život přečíst, jistě ho to obohatí a pomůže mnoho věcí pochopit..
Nikdy jsem u knihy nebrečela, ale tato mě k tomu donutila několikrát, úžasné a děsivé zároveň. 100 % doporučuji!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Povinná četba k maturitě, takže jsem ji bral jako nutnost. A moc se mi do knih tehdy vlastně ani nechtělo. Do té doby mé povědomí o válce ztělesňovali neohrožení bijci typu Johna Ramba. Jsem moc rád, že jsem ji četl, udělala na mě tehdy skutečně velký dojem, rozhodně autentičtější, než kdyby se mi do rukou dostala dnes. Od té doby jsem se Rambovi už jen smál.