Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31232/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ZCW-31232.jpg
5
9012
9012
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Vydavatel: Melantrich - Praha... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Po tom, co jsem knihu přečetla po druhé mě více bavila. Lépe jsem ji pochopila. Opravdu Erich Maria Remarque skvěle popsal "ztracenou generaci" v 1. světové válce. Zpětně hodnotím jako velmi přínosné dílo.
Dobré dílo pro představu první světové války z jiného úhlu pohledu. Občas jsem se do čtení musela nutit a jindy, v některých částech, jsem se hned začetla.
Nepochybně jde o velmi silné dílo, výborně napsané. Netřeba vypisovat všechny přednosti, zmiňují je tu ostatní komentáře. Pouze bych ráda dodala, že toto dílo by měli přečíst alespoň jednou v životě všichni, jelikož je to "opravdová" kniha o válce.
Nelíčí nějakou strategii, ideologii,... Vypráví o tom, co skutečně člověk, voják, prožívá v daném momentě na bitevním poli. V té chvíli nemyslí na to, jak to těm druhým "osolí" (pardon za neuvěřitelně hloupý výraz, v tuto chvíli mě nic lepšího nenapadlo), ale pouze se snaží přežít. Dožít se druhého dne je náhoda. Ano, částmi je to "nudné", ale měli bychom si uvědomit, že každá chvíle klidu, každé sousto jídla, každý úsvit slunce jsou pro vojáka spásou. Je to důkaz, jak málo stačí vojáku na frontě ke štěstí. A je to sakra smutné.
Voják uvidí a zažije věci, o kterých ostatní jen slyší a představí si je, ale nikdy je skutečně nepochopí a druhý den na ně zapomenou. Vojáci takový luxus nemají. A to mezi nimi a ostatními vytvoří nepřekonatelnou propast. Nakonec vyvstává otázka, proč vůbec bojují s nepřáteli? Vždyť to jsou úplně stejní obyčejní lidé, akorát všichni dostali ten samý rozkaz - zabíjet. Čin, který je odsuzován jako smrtelný hřích, dokud se nestane nařízením.
Na konec dodám, že tato kniha vás účinně zbaví jakýchkoliv romantických a naivních iluzí o válce, pokud jste vůbec nějaké měli.
Takové to těžké lehké čtení, které jsem nedokázal dát na jeden zátah, ale musel si to kouskovat a dávkovat. Tak mrazivé, šílené, drastické, smutné to bylo. Pro mě ale zároveň jedna z nejlepších knih na téma zákopové války, ne-li nejlepší, jak to dokázal Remarque vykreslit a popsat. Myslím, že dál je zbytečné cokoliv psát.
U tohoto díla lituji pouze jedné jediné věci - že jsem ji do ruky nevzala už dříve.
Na západní frontě klid je neskutečně silná kniha, která se vám zaryje od srdce. A to nejen krutým pohledem na válku a zákopy, ale i úvahami jednoho z milionů, kterým 1. světová válka naprosto rozdrtila či vzala život.
Každé její čtení vám odkryje další stránku dříve neviditelného a sebere vám další balení kapesníčků.
Ač se snažím jak se snažím, je to pravděpodobně jediná mnou přečtená kniha, které nemám absolutně co vytknout.
HODNOCENÍ: 5/5*
Kniha ukazující nesmyslnost války. Člověku se občas proběhnou hlavou různé myšlenky, když čte, co prožívali osmnáctiletí mládenci, kteří měli v osudu napsané jít vstříc smrti. Kniha pro mě znamená velkou melancholii, velké zamyšlení nad touto dobou.
Kdyby to nebyla povinná četba k maturitě, asi bych si to sama za sebe nevybrala. Ale úplně špatné to také nebylo.
Jedna z mých neoblíbenějších knih, která má všechno, co od správné klasiky čekáte a vyvolává ve vás neskutečnou škálu pocitů.
"Tak kdo z té války něco má?" naléhá Tjaden. "Císařovi taky k ničemu není. Ten má přece všecko, nač si vzpomene." "To neříkej," namítne Katcza. "Válku dosud neměl."
Emotivní kniha, popisující hrůzy války. Pro mě neskutečný, mrazivý příběh, proto nemám ráda knihy s válečnou tématikou.
Po přečtení této klasiky bude asi každý rád, že žije v této době. Naše běžné problémy se rázem zmenší.
Skutečně kvalitní kniha vykreslující hrůzy války tak autenticky, až z toho někdy mrazí. A taky křehkost a postupný rozklad lidské duše. Z toho mrazí ještě víc.
Po pravdě jsem se tak trochu bála si přečíst tuhle knížku. Od Remarqua jsem totiž četla Tři kamarádi a ta se mi vůbec nelíbila. Doteď nevím čím to bylo. A až potom jsem si přečetla Na západní frontě klid. Při čtení jsem se v určitých momentech musela odvracet od textu, protože autor zrovna popisoval mrtvé nebo umírající lidi. Dělalo se mi špatně a lezl mi mráz po zádech. V jiných chvílích se mi chtělo brečet, když se snažil svým blízkým říci, že se nemá úplně tak špatně (a přitom se měl se měl daleko hůř než říkal). Chtěla bych ale zdůraznit to, jak se k lidem choval. Od jeho umírajících přátel i lidí, které tak úplně neznal, si bral jejich dopisy a adresy, protože chtěl, nebo cítil že musí napsat jejich rodinám.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
I přes to jak je kniha obsahové jedinečná jsem měla velký problém se do ní začíst. Taky se mi dostala do rukou s ne úplně líbivým překladem a dala mi zabrat. Bohužel.