Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31232/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ZCW-31232.jpg
5
9015
9015
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Vydavatel: Melantrich - Praha... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Všechny, řekla bych, nechutné věci jsou zde popisovány velmi brutálně a nejspíš realisticky. Ale to je právě dobře. Alespoň si uvědomíme, jaké to ve skutečnosti bylo zažít něco takového, a třeba se nám v některých věcech i trochu rozsvítí. :)
Tak to byla hodně silná kniha. Muselo to být strašné. Ti, kdo přežili, museli být poznamenaní do konce života. V dnešní době si to vůbec neumíme představit.
Povinnost pro všechny nadšence do války, aby se jim otevřely oči. Ze scén mrazí, děj je skvělý a jazyk také.
Tuhle knížku mi půjčil na táboře můj vedoucí, když jsem si postěžovala, že nemám, co číst. Bylo mi 12 a byl to můj první Remarque. Přečetla jsem pak všechny jeho knihy a jsem ráda. Myslím, že dnes už by mé srdce tolik nejitřily jako v těch -nácti. Dodnes si to pamatuji jako jedny z nejsilnějších čtenářských zážitků.
Už vím, proč mám toho Remarquea tak ráda, dlouho jsem ho nečetla, teď jsem se k němu vrátila, a pořád "to má v sobě". Realita a krutost vtáhne do děje, z knihy cítíte jen smutek a beznaděj. Tolik kluků muselo předčasně dospět, přišlo o kamarády, pak se nemohli zařadit do běžného života...Jejich život zničený, ale "na západní frontě klid".
Úvodní stránka to vystihla přesně.. Generace která byla zničená válkou - i když unikla jejím granátům. Ke knížce se asi znovu nevrátím. Přesto si myslím, že je kniha správně zařazena do povinné četby.
Knihu všichni strašně vychvalují a tak jsem se na ní vcelku těšila a to byla chyba.
Kniha né že by mě zklamala, ale očekávala jsem od ní mnohem více.
Nějaké části byly zajímavé a určitě ve mě něco zanechaly, ale říkám, čekala jsem více.
Nemyslím si, že knihu ještě někdy přečtu, každopádně nelituji přečtení.
Četla jsem v listopadu 2009. Podle mých poznámek:
V ich formě vypráví Pavel o své účasti na frontě za 1. světové války.
Mrazivé, tragické. Přesvědčivé.
Krásné.
Četla jsem spoustu knih o valce,vice o 2.svetove,ale je jedno,o kterou jde,v tehle knize neni politika,neni tam jmenována jediná historicky známá osoba,je to syrový popis války mladého kluka,majícího celý život před sebou,který o ten život pomalu přicházel,během těch let na frontě,stejně jako jeho vrstevníci.Tato kniha mi dala neskutečně moc.Já tam byla s ním.Žádná mě nerozplakala tak,jako tahle.Nikdy nezapomenu na pocit marnosti a samoty,který na mě skrze stránky dýchal...
Ačkoliv jsem knihu četla před čtvrt rokem, tak ve mně zanechala strašně hlubokou emoční stopu. Je neuvěřitelné, že něco takového někdo prožíval a o pár let později znovu a vlastně se to lidstvo nikdy neponaučí. Knihu bych doporučila každému, kdo se někdy litoval, přišla mu tato doba jako zlá, cítí nenávist ke komukoliv....
Konec knížky mě naprosto rozsekal, jedna z knih kterou jsem neuvěřitelně obrečela.
Opět je neuvěřetelné to propojení válečného období, od kterého čekáte strach, smrt, bolest a slzy a humoru, přátelství, touhy a víry, které mají na rozdávání. Děkuji mojí učitelce českého jazyka na záklní škole, že mě s ní seznámila.
Tohle je jedna z těch knížek, u kterých si člověk jednak řekne, že povinná maturitní četba není občas vůbec špatná, ale hlavně mu v hlavě zůstane viset myšlenka, že máme v dnešní době opravdu všechno a že nemáme důvod si na cokoliv stěžovat, třebaže to děláme neustále. Co měli říkat oni, sakra?
"Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všecko dobré zkazila."
Krásná a dechberoucí kniha, nad kterou budu ještě dlouho přemýšlet. Moje první kniha od Remarqua a určitě ne poslední. Autor situaci na frontě, ale i v nemocnici popisuje tak reálně a bezprostředně, že jsem měla pocit, jako bych tam byla. Velmi mě dojala taky pasáž, kdy se Pavel loučí se svojí maminkou a vrací se na frontu. Zajímavé byly taky pasáže, kdy se vojáci zamýšlejí na nesmyslností války a nad svou budoucností až válka skončí.
Klasika, vynikající kniha o hlouposti všech světových konfliktů. Bohužel my jsme jen ovce v rukou "pomazaných" :-(
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Příběh o tom, jak jdete do boje za vlast s přesvědčením, že to tak má být a na válečném poli zjistíte, že vše co vám říkali o vlastenectví je jen snůška lží v prospěch mocností, které si jen vyřizují účty přes miliony pěšáků. Nikdo vám v 17 letech neřekne pravdu. Pokud nezemřete v boji, vrátíte se domů při troše štěstí "jen" duševně nebo fyzicky zmrzačení. Nikdy nebude nic jako dřív. Geniálně podaná syrovost té doby. A v tom je Remarque nepřekonatelný. Je v tom všechno. Ideály, krutá realita, naděje a co z toho všeho nakonec zbude.