Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526332/bmid_na-zapadni-fronte-klid-6553a1d279912.jpg
5
8908
8908
Slavný román německého autora je jedním z nejlepších děl světové literatury, líčících hrůzy a tragické lidské osudy během první světové války. Autor nezamýšlel napsat ani své osobní vyznání, ani obžalobu některé z válčících stran. Je to svědectví o generaci, která byla touto válkou narušena a zničena, ať už fyzicky či morálně. Svědčí o kamarádství prostých vojáků, o touze po životě u těch, kteří museli zemřít, o výčitkách svědomí a duševní trýzni ostatních, kteří válečné šílenství přežili.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2023 , EuromediaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Jak se dá vyjádřit k něčemu takovému? Já to nezažila. Každým slovem bych je urážela.
Drsné, syrové vyprávění v reportážním stylu s nekompromisním zakončením. Je to dlouho, už nejmíň 20 let, co jsem od autora přečetl několik později napsaných knížek, ale matně si vybavuju, že tímto stylem psány nebyly. Poněkud depresivní četba, ale o to silnější emocionální zážitek. Určitě patří mezi knihy, které by si měl přečít každý, koho nezajímá jen lehká četba pro zábavu.
Uznávám, že by si to měl přečíst každý. Zatím jsem to zhltnul tak rychle, že jsem vnímal hlavně děj; plánuji, že se ke knize vrátím, protože je tam pár úvah, které za to rozhodně stojí. A stojí za hlubší četbu. Pokud někdo pohybuje o klišé, že válka je svinstvo, po tomhle už pochybovat nebude: klišé to je, ale mimořádně pravdivé.
nádherná kniha, nejvíce se mi zapsala do paměti scéna, kdy naříkají koně. Kniha je velmi krutá, ale překrásná. Doporučuji k přečtení (hlavně pro všeobecný přehled).
Rozhodně doporučuji přečíst. Krásná ukázka toho, jak se za 1. světové války cítili vojáci, kteří byli přímo na frontách. Autor popisuje vztahy, které mezi sebou vojáci vytvářeli, jejich každodenní život a holé pokusy zůstat při životě. Člověka kniha vtáhne do děje a připadáte si, jako jeden člen jejich party. Neskutečně silný příběh, který osloví snad každého, kdo má srdce a rozum.
Smutné, syrové a až příliš skutečné... Určitě stojí za přečtení a jednoznačně plný počet!
První válečná kniha a musím říct, že jsem si od ní musela vždy na chvíli odpočinout. Neuvěřitelně popsané, člověk z toho upadá do deprese, ale když na vás dokáže takhle autor zapůsobit, tak je to opravdu pan Autor. Nevím, jestli bych někdy dostala odvahu ji číst znovu, ale za přečtení určitě stojí.
Totalna bezvychodiskova depka. Dufam, ze toto nikdy nezazijem. Skvele napisane, skvele opisane, bolo mi na grc. A par rokov potom prisla este horsia vojna...
Ač nejsem příliš příznivec válečných děl, tak musím doznat, že se mi kniha celkem líbila. Další z řady knih, které mě (až v lehce pozdějším věku) přesvědčují, že jsou některé díla a autoři skutečně zásadní a jsou hodni toho řadit se mezi povinnou četbu. Škoda jen, že téměř nikdo to neocení v době, kdy je tato skutečně povinná, a jen o trochu větší okruh později.
Skvělá připomínka toho, že ve válce, a to jedno na které straně, jsme jen a pouze lidi... Moc se mi líbil závěr (líbil je tedy trochu morbidní, ale spíš to má označit to nevtíravé vygradování).
Tak v prvé řadě, když jsem to četla poprvé, tak už při prvních 10 stránkách jsem z toho dostala, takovou depku, že jsem to chtěla zaklapnout a zahodit. Autor úžasně umí popsat hrůzy války a myšlenky mladých vojáků.
Malo který autor umí napsat smrt umírajícího, kterého neznáte, tak že, když po té stránce co jste ho potkali,a on umírá a vy snim cítíte, tak že bulíte a to nejsem žádná citlivka.
Nemohu si pomoci, ale pět hvězdiček si tahle klasika prostě zaslouží. Skoro až existenciální literatura. Remarque popisuje válku z pohledu obyčejného vojáka, který, jak sám tvrdí, nechápe úplně její smysl. Proč má mladý kluk zabíjet jiné mladé kluky, se kterými by vlastně mohl být i kamarád? Remarque bez servítek vykládá, jak noví rekruti padají jak domino, jak kamarádi umírají, a jak člověk v zákopech jedná pouze jako pudová bytost - ostatní jde stranou. Ale city nelze úplně vytěsnit, a tak při útocích vojáci zvracejí strachy, propadají šílenství, ale i přehnané odvaze. Nejsilnější je asi pasáž, kdy Paul leží v kráteru s umírajícím francouzským "nepřítelem". Bože, jak se v současnosti máme dobře...
Jedna z nejlepších knih "povinné četby". Ke čtení tohoto skvělého díla jsem se (na rozdíl od jiných) ani nemusel nutit.
Na to, že jsem ji četla v rámci povinné četby, kniha mě zaujala. Miluju historii a i když preferuji 2. sv. válku, 1. byla válka tak nebo tak. Děj, styl psaní, postavy - prostě uchvátilo mě to. :)
Super knížka - krásně se čte, žádné zdlouhavé obšírné popisy, všechno popsáno na rovinu tak, jak to bylo. Pro mě až příliš silný konec, proto dávám jen 4 hvězdy. Jinak všem doporučuji!
Si to představte, chodíte do školy, pořád chodíte do školy a pak jste najednou ve válce a umírají vám kámoši. Hrozná depka. A díky tomu jde o naprosto boží protiválečnou literaturu.
Spousta lidí všude okolo a přeci jen tak prázdno. Spousta lidí se věnuje svým činnostem, ale já je nevidím. Prší. Ulice jsou pokryty náhlým úderem vodních kapek. Nikdo se neodvažuje nikam vyjít. Rovnalo by se to utopení šatstva. Jsem sám v oddělení beletrie. Inu sám. Knihovnice neúnavně ťuká do počítače a zarputile listuje knihami, zda-li je někdo neznásilnil. Jinak jsem sám. O..P...Q...R... Remarque? Toho znám, profesorka vyprávěla. Jen já hlupák nevnímal. Heleme se.. Fronta? Martin říkal, že je to skvost. Anotace vypadá zajímavě, ale taky aby ne. Je to kniha a ta se přeci musí prodat. Válečná tématika je mi blízká, takže neváhám.
Dveře autobusu se líně otevírají a já s pocitem vítězství a úlevy zaujímám královské místo u okénka. Dle první věty děje náš hrdina táboří devět kilometrů za frontou. Jaká paralela, že já si tu hovím v autobuse, zatímco on je na frontě. Ale nepředbíhat.
Co jsem vlastně dělal? Jak jsem se dostal domů? Na nic z toho si nepamatuj. Pamatuji si jen ten chtíč. Chtíč ve smyslu čtení. Čtení je droga a já jsem narkoman. Remarque je můj dealer. To se stává krutou, smutnou, leč pravdivou skutečností na dva západy slunce.
"Jdu? Mám ještě nohy? Zdvihnu oči, bloudím jimi v kruhu a otáčím se s nimi, v jediném kruhu, v jediném kruhu, až se zastavím. Všecko je jako jindy. Jenom zeměbranec Stanislav Katczinsky umřel."
Jsem chlap, ale nejde to, dohání mě to k slzám. I ty prokletý Erichů! Proč jen jsi tak skvělý spisovatel! Jímá mě hrůza při pomyšlení na skutečnost a obraznost díla. Jak jen sobecký a povrchní náš moderní svět je! Hleďte a čtěte! Nechť tato kniha provází nás v podvědomí do konce našich dnů!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Jednoduché, výstižné, dokonalé. Víc netřeba dodávat.