Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526332/bmid_na-zapadni-fronte-klid-6553a1d279912.jpg
5
8812
8812
Slavný román německého autora je jedním z nejlepších děl světové literatury, líčících hrůzy a tragické lidské osudy během první světové války.Autor nezamýšlel napsat ani své osobní vyznání, ani obžalobu některé z válčících stran. Je to svědectví o generaci, která byla touto válkou narušena a zničena, ať už fyzicky či morálně. Svědčí o kamarádství prostých vojáků, o touze po životě u těch, kteří museli zemřít, o výčitkách svědomí a duševní trýzni ostatních, kteří válečné šílenství přežili.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2023 , EuromediaOriginální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
Emotivní knížka, pobrečela jsem si. Ale je to nádherně vyobrazené. Ikdyž ty scény s utrženými končetinami...bohužel, taková asi byla realita.
Jinak mě to moc bavilo! Mám slabost pro vojáky a jejich uniformy:)
Normálně bych dal možná tři hvězdy ale vzhledem k očekávání, které jsem měl, jsem čekal více a proto dávám dvě. Ano dobrému popisu válečné reality, ano psychologii postav. Jinak však dle mého jde o nezáživnou četbu plnou nudných pasáží, takže jsem knihu dočítal spíše z povinnosti než z radosti.
První kniha, kterou jsem četla kvůli maturitní zkoušce od tohoto vynikajícího spisovatele. Poprvé se mi stalo, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. A pokračuje to i v dalších knihách, které jsem četla.
Kniha mě vtáhla do děje od úplného začátku. Líbí se mi spisovatelův styl psaní, je docela stručný, často vtipný a také velmi ostrý. Nebere si servítky, píše věci tak, jak jsou. Když se zmiňoval o křiku lidí, mrtvých nebo hrozným způsobem zmrzačených tělech, jako by se nic nedělo, jako by to bylo na denním pořádku, což vlastně v té době bylo. Pavel a jeho kamarádi bojovali za svůj život, za svou vlast tak dlouho, byli skoro u konce, ale jak smutné, že i přes všechno, zemřeli. Jako by ty roky boje byly k ničemu. Velmi jsem si oblíbila postavu Katciznského, který, podle Pavlových slov, „určitě ví o každém husím stehně v okruhu dvaceti kilometrů“.
"Válka je příčinou smrti jako rakovina a tuberkulóza, jako chřipka a úplavice. Jenže případy úmrtí jsou častější, rozmanitější a hroznější." Tak přesně touhle větou Remarque dokonale popsal svou knihu. Povětšinou drsnou a chladnou, která však má i světlejší stránky.
Parádně odvyprávěný průběh 1. světové války z pohledu německých vojáků se všemi jejich strastmi i radostmi. Stejně tak autor výborně popisuje zničené životy přeživších vojáků, které po válce již nikdy nečekal stejný život, jako dřív.
Hezky popsaný život obyčejných vojáků v boji i mimo něj. Pokud se zajímáte o války, kniha vás bude bavit.
Děsivě skvělá knížka. Až po přečtení takového příběhu si člověk uvědomuje tu hrůzu války
Kniha mě zpočátku příliš neoslovila, ale když jsem se do ní začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Nakonec si mě určitě získala.
Když jsem knihu četla, byla jsem stará jak Pavel. Od té doby teprve chápu, co to je vlastně ta válka. To je když se nějácí pošuci usmyslí , že spolu už nebudou mluvit(což by měla být jejich práce) , ale že radši zfanatizujou mladý kluky, aby šli do války, a stříleli po sobě. Pochopila jsem, že některé věci obyčejný člověk nemůže přežít, aniž by ho to psychicky poznamemalo na celý život. A taky jak strašná zodpovědnost pro politika je, když musí národ vést do války, třeba i nevyhnutelné.
Právě jsem tuto knihu dočetl a první co musím napsat je, že je to drsná kniha. Čtivá, přesná, mrazivá a 1.světovou válku drsně popisující. Ale tak to má být a za to Remarkovi dík. Každý by si měl tuto knihu přečíst, aby viděl a díky Remarkovi pocítil na vlastní kůži, jak je válka zbytečná, kolik lidí trpí, jak je to děsivé. Trpí nejen vojáci, ale samozřejmě i jejich blízcí.
Těm klukům bylo ani ne 20 let, strašný. Názorně je zde popsáno, jak bylo pro ně potom těžké se navracet zpět do bežného života, že to v podstatě není možné. Tady si vzpomenu i na americké veterány z války ve Vietnamu.
Je to má třetí přečtená kniha (po Černém obelisku a Třech kamarádech), ale je rozhodně nejdrsnější. V Černém obelisku byl skvělý černý humor, hodněkrát jsem se pobavil, tady ani špetka, jen tíha zákopové války.
Proč si to lidi navzájem dělají? Nechápu!
Na druhou stranu, když si vezmu, v jakém blahobytu nyní žijeme, a stěžujeme si?! A vymýšlíme hovadiny, jako jsem včera ve zprávách slyšel, že na dětských hřištích musí být certifikované houpačky a prolejzačky?!
Tady šli 18 letí do války! To je hrozný kontrast. Měli bychom se nad sebou zamyslet a vážit si toho, kdy žijeme.
Už je to 10 let co jsem to četl, takže jsem dal průměr 3 hvězdy, páč už si z toho moc nepamatuju.
Jediný co si z toho pamatuju, jak vypravěč vidí jinýho vojáka opodál jak si po výbuchu granátu snaží napcpat svá střeva zpět do břicha...
Kniha s tak živouci procítěnosti, že člověk chvílemi musí přestat číst, aby si uvědomil, že není součástí toho všeho..
Velmi zajímavé a naučné dílo. 1.světová válka byla hrozná a často se na ni zapomíná a je opomíjena. V knize je dobře vidět, jak se z mladých bažantů stávají mladí mazáci a jak válka otupuje jejich lidské cítění.
Knihu jsem musela číst povinně, poté jsem z ní dělala práci v německém jazyce. I přes počáteční nechuť k této četbě mě kniha nakonec oslovila. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
fascinuje mě, jak autor popisuje hrůzy války tak prostě, jako by to byla samozřejmá součást života. ale v zákopu to asi jinak brát nešlo, "děs lze snést, pokud se člověk prostě přikrčí, ale usmrcuje, jestli o něm přemýšlíte."
myslím, že téma první světové je pro nás pořád ještě aktuální - sto let přece není tak dlouhá doba, skoro každý z nás ve svém rodokmenu najde alespoň jednoho, kdo v této hrozné válce padl, já sama vím o dvou. bohužel, první světovou dost zastínila ta druhá a my tak na své předky zapomínáme...