Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75570/bmid_na-zapadni-fronte-klid-Vso-75570.jpg
5
9132
9132
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1975 , SvobodaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Zajímavě a velice realisticky napsaná kniha. Nebýt povinné četby, tak bych si ji sice nikdy nepřečetla, ale o to více obdivuji autora, že ji dokázal napsat tak čtivě, že jsem ji, jako silný odpůrce podobných knížek, dokázala přečíst ...
Knihu jsem četla k maturitě, a přesto že se mi do ní vůbec nechtělo, jsem byla mile překvapená. Doporučuji.
Od Remarqua jsem četla už hodně titulů (povětšinou ne tak známích - teda pokud si mohu dovil o některém jeho díle říct, že není známé) a k tomuto jsem se dlouho neměla (již mnohokrát se mi stalo, že právě nejoceňovanější autorovo dílo mě i nejvíce zklamalo). Ale tady tak nebylo a příěh je natolik osobitý - jako by byl Váš či Vám jej vyprávěl dobrý přítel. A tak jsem Remarqua znovu uznala jako svého nejoblíbenějšího autora a kniha má u mě čestné místo - určitě nezůstanu jen u jednoho přečtení.
Válečné tématice se vyhýbám, ale Remarqua jsem četla v rámci přípravy na maturitní zkoušku z českého jazyka. I přes drsné a smutné části, jsem se nemohla odtrhnout od stránek a musela pokračovat ve čtení. Remarque píše velmi poutavé a vypovídající čtení. Pochopila jsem, proč se dostalo do povinné četby. Každý by si ji měl jednou přečíst.
Smutný, drsný, ale i pravdivý a velice poutavý příběh. Lehce jsem se začetla a dostala do příběhu, který mě na konci nechal se smíšenými pocity. Kniha se mi moc líbila, a určite si ji ještě několikrát přečtu..
K této knize jsem se dostala díky povinné četbě... Ale naprosto toho nelituji. Byla to kniha plná drsných skutečností, které zažívali vojáci v 1. světové válce v zákopech. Tato kniha byla něco naprosto odzbrojujícího. Přečetla jsem ji jako jedním dechem...
Opravdu doporučuji, pro každého, kdo se chce seznámit s osudy vojáků ze zákopů
Drsný popis života v zákopech během první světové války. Mrazilo mě z toho v zádech. Ztracená generace.
Knihu jsem četla ve škole a zanechala ve mně i po letech vzpomínku na to, jak kruté dokáže být prozření z chlapeckých ideálů při středu s nelidskou realitou války. Měl by si ji povinně přečíst každý, obzvlášt dnes, kdy známe (díky Bohu) válku jen z televize a ne vždy mají filmy potřebnou vypovídající (a odstrašující) hodnotu.
Hlavní hrdina se jmenuje Paul Bäumer, je to německý voják bojující v 1. světové válce. Ale v průběhu děje celé knihy budete mít silný pocit, že vůbec není důležité jak se jmenoval a za koho bojoval. Tahle kniha hlavně realisticky, necenzurovaně popisuje, co to znamená bojovat ve válce. Myslím, že po jejím přečtení musí i ten nejzarputilejší militarista, který se každý den obléká do uniformy a s flintou v ruce si hraje na vojáčky, trochu zapochybovat o tom jak by se zachoval. Jestli by v případě, kdy by válka opravdu vypukla, nevzal svou pečlivě vypucovanou uniformu s dokonale promazanou puškou, a nezakopal by obojí aspoň 3 metry pod zem, a začal simulovat poloviční slepotu, jenom aby mohl zůstat doma.
Myslím, že je dobře, že knihu Remarque napsal tak čtivě, a že většina lidí, co přečetla za život alespoň 10 knih, jí zná. Výhodou je taky to, že je celkem útlá. Myslím, že si Remarque plně zasloužil Nobelovu cenu míru, už jenom za ty lidi, co si knihu přečetli, a místo agresivních nacionalistických stran, šli volit někoho rozumnějšího.
...maminko,maminko.
Latríny v makovém poli stojí na stráži,jsou němými svědky chlapeckých vzpomínek na nevinnost,představy i sny...sítkou na motýli na dně trychtýře v kaluži temně rudě zbarvené.
V dáli zní frontový amok.Nasrat,nasrat na to.Agonie je všudepřítomná.
Má pravdu. Už nejsme žádná mládež. Už nechceme svět brát útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám osmnáct let a začali jsme milovat svět a život a museli jsme na něj střílet. První granát,jenž dopadl,zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti,od snažení,od pokroku. Už v to nevěříme: věříme ve válku.
Sugestivní,nejde uplně o typický děj,spíše o vykreslení prožitku a o to více skličující,některé pasáže opravdu těžko vymazatelné z paměti. Jakékoli výtky jsou tu zbytečné,nepřísluší cokoli přidávat,kniha mluví sama a jak sám autor uvádí má být toliko pokusem podat zprávu o generaci,která byla zničena válkou.
Až si budu někdy remcat na chladné zimní počasí,nebo na zavřený supermarket o svátcích,vybavím si a vzpomenu.
Na západní frontě byl klid.
Drsné. Nicméně se mi líbí že v té nezměrné tmě autor přece jen nechal plápolat světlo - přátelství, o to silnější, oč byly kruté podmínky v nichž vznikalo. Více se mi od E. M. R. ale líbil "Černý obelisk".
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Knížku jsem, jako většina, otevřela kvůli maturitě, byla moc čtivě napsaná, jediné, co byl pro mě problém, byli jména, dost se mi postavy pletly, protože se tam moc dlouho neukazovali. Až na vyjímky samozřejmě. Konec knížky je takové pohlazení na duši z jiného úhlu než jsme zvyklí. Je tu dost mouder s kterymi se ztotožňuji a je tam realisticky ukázan pohled vojaků na to proč vlastně bojují. Mě se moc líbila a přečtu si určitě další díla :).. Doporučuji a přeji krasné počteníčko NH