Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
8913
8913
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Remarque… Hluboký, rozvážný, moudrý… a přitom žádné pouhé filozofování - naturalistický a velmi realistický popis krutostí války (při kterém se mi místy zvedal žaludek) i krásy prostého žití (při kterém mi tekly slzy dojetí)… Byl bezesporu geniální!
Zatim nejlepsi valecni kniha. Syrova ukazka boje, hloubani vojaku o nesmyslnosti valky, ale taky o tom, ze nemaji jinou moznost. Ztracena generace, kluci prilis mladi, aby poznali, co je zivot ale prilis stary, protoze videli a zazili hruzu valky. Doporucuju si precist.
Velmi silná kniha, velmi dojemný a až hrůzný příběh....je mi velmi líto všech vojáků i civilistů a je jedno jestli ty hrůzy přežili a nebo ne....kéž se nic takového už nestane
(SPOILER) Nejde dát jiné hodnocení než pět, přestože je to velice smutné čtení. Kniha líčí poměrně detailně útoky, zraněné vojáky apod. Velmi mě zasáhl popis "rozmetaného" hřbitova a mezi tím vším přeživších vojáků. Podmínky v táboře byly děsivé, i když se zrovna nebojovalo: "Zabíjet vši po jedné je fuška, máte-li jich stovky" a nebo povídání o krysách je také docela síla. Nedělalo mi dobře ani popisování bitev, zabíjení nebo pobyt v lazaretu. Velice smutnou částí byla i Paulova dovolená, zvláště jeho loučení s nemocnou maminkou-to jsem měla slzy na krajíčku. Jediná trochu veselejší historka se týkala jeho návštěvy kasáren, kam narukoval jeho třídní učitel, který přesvědčil celou třídu, aby se dobrovolně přihlásila do války, a jehož nadřízeným se stal jeden jeho bývalý student. Vrátil kantorovi vše stejnou měrou. Kniha mě velice zasáhla, nedivím se vysokému hodnocení.
Knih, které se pokouší přenést hrůzy zákopové války na papír není málo, ale nikdo to nedokázal jako Remarque v této knize.
Vypečte se na to, že to je zařazeno jako kniha k maturitě, na rozdíl od mnoha dalších nudných byť jistě hodnotných, tahle opravdu stojí za přečtení.
Všechny knížky od Remargua se mi líbí. Měli jsme jí kdysi jako povinnou četbu. Pamatuju si, že jsme se tehdy současně učili také Hemingwaye. Vím, že se oba spisovatelé nedají srovnat, ale tehdy se mi víc líbil Remargue
Nádherná, smutná a velice lidská kniha o životě "malých" vojínů v tak nelidské době jako válka bezpochyby je. Jejich myšlenky, strach, boj o každodenní přežití ale i snaha pochopit tu nesmyslnost, jsou základem tohoto vyprávění.
(SPOILER) Jedna z nejlepších knih! Popisuje především psychické rozpoložení přeživšího vojáka po skončení války.. zničený život...A to ještě nevěděli, že je čeká druhá světová válka...
Jediné čo teraz trochu ľutujem je, že som si to neprečítal už na strednej keď nás k tomu nútili. K tejto knihe som sa dostal o dosť neskôr, dobrovoľne, a o to viac som si vychutnal jej čítanie. Je napísaná jednoduchým, ale pútavým štýlom. Často opisuje udalosti v ich naturálnej až surovej podobe. Možno viac ako pri rôznych filozofických knihách, som si pri tejto knihe uvedomil ako sa vlastne máme dobre. Nebudem zbytočne spojlerovať, ale záver zanechal veľký dojem. Odporúčam.
Velmi silný román, který mi naprosto vyrazil dech. Jeho chvála je opravdu více než zasloužená.
Knihu jsem si půjčila v knihovně kvůli čtenářské výzvě a jsem za to opravdu ráda.Něco jsem na téma války už přečetla,ne však z pohledu vojáka.Příběh byl samozřejmě hodně dojemný,ale nádherně napsaný.
Normálně válečné knihy nemám ráda, a tuhle knihu jsem začala číst jen kvůli maturitě, ale musím uznat, že mě velice překvapila. Díky propracovanému příběhu, a krásnému popisu chlapeckého kamarádství jsem se do ní zamilovala i přes válku a neustálou přítomnost smrti.
Jedna z klasik, kterou je dobré přečíst, aby si člověk znovu připomněl váhu života a marnost boje.
Příběh mě jedním dechem unesl do středu dění a já nemohla přestat číst. Styl psaní byl poutavý, avšak především citově krásný, až bych si troufla říci poetický. Obecně se jedná o něco nadčasového, co si jen tak nebere servítky. Opravdu geniálně napsaná kniha o této „ztracené generaci“. Bylo pozoruhodné sledovat, jak se z našeho mladého hlavního hrdiny stává chodící tělo bez duše. Jako by ta válka dokázala vysát z těchto lidí veškeré emoce a ponechat je dále bez smyslu žít.
„Nepoznají nebezpečí, když se na ně řítí, protože nebezpečí má v zákopech hromadu tváří a rozezná jen ten, kdo se to naučí. A naučí se to za cenu, kterou by nikdo neměl zaplatit.“
Remarque mě provázel celé dospívání. V době, kdy jsem chodila na gymnázium, nebylo k mání mnoho kvalitních knih, takže Remarque zachraňoval, co se dalo. Ale knihu Na západní frontě klid jsem docenila až v dospělosti: Zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je silný.
Ztracená generace, přestože unikla granátům. Poselství, prosakující na povrch v kapitolách, které Pavel tráví doma, ne v zákopech. Ta bezmoc a neschopnost vrátit se do normálního života jako předzvěst zničené budoucnosti a tím zničeného života. Tisíců životů.
Přečtěte si od Hemingwaye povídku Vojákův návrat - stejně syrové a stejně přesné.
Ano, příběh je zajisté poutavý a dobře se mi četl. Chvílemi mi vadilo chování postav, se kterými se mi nedařilo ztotožnit, ať jsem se snažila sebevíc. Chápu to však tak, že válka lidi změní a dotlačí k takovému vystupování, takže stejně nemohu dát méně než 5 hvězd.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podepíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa…“
Když nám češtinářka na střední škole ukázala knihy, ze kterých si každý měl jednu vybrat, aby ji přečetl a potom prezentoval před třídou, nezaváhala jsem. Poměrně krátký román o válce mi přišel jako nejstravitelnější volba mezi tou vážnou, tlustou literaturou. Už si nepamatuju, jestli jsem tehdy správně pochopila poselství o zničené generaci mladých mužů, každopádně jsem se do hrůzy 1. světové války zanořila až po chlupy v nose. O čtvrt století později nebyl zážitek o nic méně drastický, jen snad ještě naléhavější, působivější.
Nenacházím žádný důvod, proč na počest této tragické, bolestivé výpovědi nevystřílet plný zásobník hvězdiček. Kéž už by lidi dostali rozum (i cit) a na všech frontách zavládl klid. Vládci rozhádaných zemí by si zahráli kámen-nůžky-papír na tři vítězné a netahali do svých mocenských ambicí zbytek obyvatelstva. Jen jsem se trochu zasnila... 90-95%