Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
8913
8913
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Ešte dobre, že nebola až tak hrubá. Lebo tak smutnú, citlivú knihu by som asi na dlhšie čítanie nedala. Ja som si aj poplakala. Aj keď som prečítala plno kníh z vojnového obdobia, mám dojem, že tu som to až moc prežívala, ako keby som v tých zákopoch bola s nimi..... A je aj 15 najčítanejšia v rebríčku, takže šup no výzvy....
Jediná válečná kniha, u které jsem se fakt dojal a taky jediná kniha, kterou jsem četl asi třikrát.
Jsem mlád, je mi dvacet let, ale ze života znám jenom zoufalství, smrt, strach a skálopevnou alianci nejnesmyslnější povrchnosti s propastí utrpení. Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. A spolu se mnou to vidí všichni lidé mého stáří tady i tam, po celém světě, spolu se mnou to prožívá má generace.
Po celá léta bylo naším zaměstnáním zabíjení – bylo to naše první povolání. Naše vědění o životě se omezuje na smrt. Co se má po tomhletom ještě dít? A co se stane z nás?
Přečteno jako audiokniha ve výborném podaní Jaroslava Plesla a to diky ČV 2021 Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná.
Doporučuji
Poprvé jsem knihu četla někdy v prváku na střední. Od té doby jsem ji četla ještě několikrát a pokaždé mě z toho mrazilo úplně stejně. Člověku se svírá srdce lítostí nad všemi těmi chlapci, kteří museli zemřít v domnění, že to dělají pro svou "vlast". Ve skutečnosti však bojovali kvůli několika mocnářům, kteří bažili po moci a hřáli si zadky hezky v teploučku. Válka je nesmyslná a nikdy nepřinese nic dobrého. Kéž bychom si to pamatovali.
Kniha je jedna z najdrsnejších kníh o vojne. Popisy bojov v zákopoch sú realistické. Autor skvelo vystihol I. svetovú vojnu a jej nezmyselnosť. Knihu som čítal už druhý raz ( prvýkrat ešte v minulom storočí ako povinné čítanie ), teraz som si ju viac vychutnal. V diele sú aj vtipné pasáže zo zázemia. Kniha sa mi páčila, povinná čítanie pre priaznivcov vojnových románov.
Poprvé jsem tuto knihu otevřel tak dávno, až se sám divím, že jsem ji dosud nepochválil! Na západní frontě klid je nejlepší román z prostředí Velké války, který jsem kdy četl. Další slova nejsou třeba, kdo ho zná, jistě se mnou souhlasí!
Filmové hvězdy adaptace z roku 1979, natáčené v Československu, daly hrdinům knihy tváře. Výborný Donald Pleasence jako Kantorek, skvělý Ian Holm coby kaprál Himmelstoss a úžasný Ernest Borgnine jako frontový veterán Kat.
Neviem čím to je, no pri tejto knihe mám prvýkrát pocit, že na mne zapracovala všestranná agitácia a prílišné ospevovanie. Knihou som bol unesený keď som ju čítal po prvý raz, no od tej doby ubehlo už dosť času a zistil som, že svet je "iný". V tieni tohto zistenia vnímam knihu už len ako vojnový román, jeden z... Utrpenie okolo nás je často mnohonásobne väčšie, len ho "nepočuť" a "nevidieť". Posolstvo knihy však nebagatelizujem, hodnotím optikou čitateľa z minulosti.
První světová válka očima dvacetiletého gymnazisty, který doposud poznal jen zoufalství, smrt, utrpení a strach kontrastující s pevnými přátelskými vztahy na frontě. Román vykresluje krutost, ale i absurditu a nesmyslnost války. Doporučuji převážně čtenářům silnější povahy a se zájmem o válečnou literaturu, ale myslím, že ne nadarmo je toto dílo povinnou četbou několika škol. Proto věřím, že by neuškodilo, když si Remarqueovo (své doby) kontroverzní dílo přečte každý.
Rozhodně se nebojte číst Remarqua s předpokladem, že bude nudný, neboť představuje povinnou četbu. Na západní frontě klid je napsaná velice “současným” stylem. V jedné chvíli do vás řeže visící střeva a odpadávající plíce, v druhé vám mačká slzy poetickými myšlenkami mladého kluka, jehož život někdo zničil, ještě než dosáhl dvaceti let. Po celou knihu se spolu s Pavlem budete marně snažit zjistit, kdo byl ten někdo. Kdo jen může způsobit takové hrůzy? Odpovědi se nedočkáte, Remarque přece nemohl zodpovědět otázku, již se ještě dnes vůbec bojíme položit.
Pamatuji si, když jsme se na střední učili o ztracené generaci, ale žádnou knihu z doby první světové války jsem nečetla.
Na západní frontě klid je velmi drsným pohledem do zákopů a marnotratnosti války. Člověk si ani nechce představovat, co museli lidé na frontě cítit, čeho všeho byli svědky, jak se psychicky vyrovnávali s hrůzami tehdejší doby. Kniha se nám snaží něco z toho ukázat, samozřejmě omezeným pohledem jednoho (pár) vojáků, a i když na nízkém počtu stran, zanechává silný dojem.
Ačkoli styl občas kolísá a šel by trochu vyšpěrkovat, knize možná právě to přidává na jisté autentičnosti. Chvílemi je až děsivě flegmatická k hrůzám, které se dějí, jindy se snaží evokovat silné emoce. Cením si vyvážení hrůz a obyčejných klidnějších dní, které vojáci na frontě zažívají.
Snad nejhorší je ten pocit, že se tolik lidí opravdu hlásilo dobrovolně. Že věřili, že umírají za vlast, za dobrou věc, za své rodiny. Mladí chlapci byli nucení dospět, aniž by kdy okusili opravdový život. Umírali dřív, než poznali, co dokáže život dát. Dostávali rozkazy od lidí na vysokých místech, kteří v bezpečí svých přepychových pokojů posílali tisíce lidí denně na smrt. Naučili se žít se smrtí na očích, stali se něčím jiným, než člověkem.
Konec mě dostal, slzy tekly. Protože ač se může zdát přehnaný, někdo takový opravdu byl. Bylo jich spoustu. Zemřeli pro nic. Hlavně neopakujme stejné chyby znovu.
Četl jsem poněkolikáté, tentokrát jako doplněk k Bledému jezdci, k vykreslení ducha doby první světové války.
Zase mě to vzalo. Takto syrově, brutálně a zároveň citlivě a přirozeně by to nemohl napsat nikdo jiný než člověk se zkušenostmi v zákopech války. Nikdo jiný než Remarque.
Stále jsem ale nepochopil, proč autor píše, že „kniha nemá být obžalobou“ a proč má podat zprávu o generaci zničené válkou, i když „unikla jejím granátům“. Neznám lepší obžalobu válečné politiky, neznám silnější zprávu o lidech ze zákopů, kteří naopak granátům neunikli.
Na západe nič nové je dielo, ktoré sme mali na strednej ako povinné čítanie. Už vtedy ma zaujalo ale v tom čase som sa takým knihám vyhábal. O rok neskôr som sa rozhodol prečítať túti knihu a musím povedať, vôbec ma to nesklamalo. Autor prenáša svoj pacifistický postoj k vojne do diela, ktoré opisuje vojnu z prvej osoby. Počas čítania sa dozvieme veľa o stratenej generácií, , nad čím premýšľali, čím si prechádzali na frontoch. Knihu som dočítal s rovnakým pocitom, akým som ju začal čítať. Je to vynikajúce dielo, ktoré by si mal prečítať každý, kto si nemusí uvedomovať závažnosť vojny.
Výborná kniha. Ten kontrast mezi vznosnými ideály starší generace rodičů a surovou realitou jejich potomků, kteří téměř bezcílně umírají daleko ve špinavých zákopech, je neskutečně mrazivý.
I vzhledem ke krátkému rozsahu románů mohl autor některé válečné okolnosti trochu rozepsat. Například co to znamenala dezerce a jak ji vnímali samotní vojáci v zákopu (čekal jsem více než dvě stránky, když Detering začal balit, což o to dvě stránky včetně balení, pohnutek, odchodu, osudu, konce), nebo to jak se s realitou sžívali na bojišti pokrytci typu Kantorka, kterých bylo po Evropě na jednoho bojujícího dva v zázemí - tedy plno. Určitě by se našlo něco více, spíše je škoda, že v tomhle směru v této knize (ano lze namítat, že mnoho zajímavých témat rozvinul v jiných dílech - třeba právě to pokrytecké vnímání) nevyužil Remarque svého nesporného talentu a zkušeností.
Naprosto skvělá kniha, u které se mi nejednou chtělo brečet. Jako čtenář jsem si knihu náramně užil. Remarque dokázal to, že jsem se vcítil do děje, ocitl jsem se na frontě nebo někde v zázemí. Nejvíce mě šokovalo umírání kamarádů hlavního hrdiny. Tolik utrpení a bídy, co přinesla první světová válka, je nepopsatelné. Ještě více je zarážející fakt, že po první světové válce přišla druhá světová. Další zbytečné umírání, další zničení životy, rodiny, zkrátka celá země. Na základě tohoto románu, který se stal ve své době velice populárním, se divím, že lidé měli chuť rozpoutat další teror v podobně nacistického Německa. Nejspíš lidská paměť je velice, ale velice krátká. Pokud si někdo nepamatuje, co měl k obědu, tak je to ještě fajn, ale pokud si nepamatuje, co se kdysi dělo zvěrstva, tak je to smutné. Bohužel, taková je historie, ze které se člověk nepoučí. A právě na příkladu první a druhé světové platí to, že historie nás nepoučila, pokud by k něčemu byla, nikdy by se nic takového nestalo.
Moje první literární dílo, které jsem přečetla na téma 1.sv. válka. Příběh mladého chlapce, vojína, který zastupuje celou jednu generaci mladých lidí, které válka uvěznila mezi dospíváním a dospělostí. Navíc mne zaujalo, že jde částečně o skutečné vyprávění autora, který takovou válku a boje s Francií zažil. Nepřekvapilo mne, že kniha byla někde a někdy zakázána a svazky páleny, jde skutečně o ukázku toho, jak jsou boje zbytečné a mrtví a zranění obětováni. Válka, ta je poznat až v lazaretech.
Normálně nemám ráda válečná témata, ale musela jsem knížku přečíst kvůli škole. Začala jsem s nechutí právě kvůli tématu, postupně jsem se začetla a než jsem se nadála, byl konec. Chytlavě a věrohodně popsaná krutost a zbytečnost války, z pohledu mladého vojáka.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Napsáno bez servítek a se vší tou hrůzou kterou válka byla. Místy jsem si opravdu připadal, jako kdybych to zažíval s Pavlem, bylo mi hrozně. Tolik utrápených a zničených životů, že ono možná lepší opravdu nepřežít. Právem, povinná četba.