Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Bylo neuvěřitelně děsivé sledovat celkovou změnu pohledu Paula na válku. Na začátku se setkáváme s mladým klukem plným ideálů a patriotismu, kterým kantor naočkoval celou jeho třídu a následně dochází ke kontaktu s tvrdou realitou. Přátelé postupně umírají a veškeré hodnoty, se kterými všichni na frontu přišli jsou najednou ty tam. Nejsilnější moment přichází asi ve chvíli, kdy se Paul vrací zpátky domů ke své matce a zjišťuje, že si už s obyčejnými lidmi nemá co říct. Neexistují slova, která by dokázala ty hrůzy popsat. Tyhle pocity ve mně zůstaly velice dlouhou dobu a možná mě poprvé v životě donutily pochopit, co vlastně znamená slovo válka. Člověk to slovo s klidným svědomím používá v běžné komunikaci, aniž by si jeho význam plně uvědomoval. Tohle je něco za co si pan Remarque rozhodně uznání zaslouží. Na závěr jen informace pro budoucí maturanty. Tuto knihu rozhodně doporučuji. Čte se velice snadno a zanechá v člověku stopu.
Už vím co bude moje první knížka k maturitě. Stačila mi přečíst jen jedna knížka od Remarqua a sem si jistá, že to byl výjimečný člověk a spisovatel.
Velice povedená kniha o první světové válce z pohledu dospívajícího muže - vojáka. Doporučuji.
Nejlepší protiválečný román! Měli by ho číst nejen všichni školáci, ale hlavně politici, co touží po nějaké nesmyslné válce...
Čtenářská výzva 2019...
Tady fakt nevím, jak hodnotit - na jednu stranu kulervoucí výpověď jedné ztracené generace, zbytečnost všech válek (kluci na druhé straně příkopu se bojí úplně stejně jako my) a na druhou stranu pro mě nestravitelné Pavlovo filozofické monology a naprosto šílená skladba vět, gramatické chuťovky typu iluse, explose, reserva, konserva apod. Ano, vím - knížka stará přes devadesát let, překlad z let šedesátých = jiný styl gramatiky. Ale pro mě bohužel nestravitelné.
Přesto Remarqua považuji za jednoho z nejdůležitějších a nejvlivnějších spisovatelů minulého století.
Kniha, která mě chytla za srdce a stala se mou srdcovkou. Žasnu nad velkou odvahou, snahou a pevnou vůlí mladých mužů, kteří čestně bojovali ve válce a nikdy se nevzdávali.
Kniha ukazuje, jak může být silné přátelství, když má jeden druhého. Jak toto přátelství dokáže být silné i v nejhorším momentě.
Tento silný příběh by si měl přečíst každý, aby každý pochopil, že by se člověk nikdy neměl vzdávat.
Erich Maria Remarque patří mezi mé nejoblíbenější autory, a tohle dílo by si podle mě měl přečíst každý. Jedná se o mimořádně silný protiválečný román, u kterého zažijete emoční jízdu, a nebudete se moct odtrhnout. Jen těžko se dá uvěřit, že je to Remarquova první knížka, jeho styl psaní je vytříbený, postavy propracované, dialogy přirozené a příběh mistrně vystavěný. Na západní frontě klid se může pyšnit i osobitým, posmutnělým koncem, který tomu dodává tu pravou váhu.
Miluji tuto knihu! Filozofické vnitřní monology hlavní postavy, vykreslená zbytečnost a hrůza války, naturalistické popisy a občas i vtipné momenty. Nejprve jsem viděla film a pamatuji si, jak mě asi na dva dny naprosto psychicky odrovnal. Kniha ještě umocnila celý zážitek a opravdu mě donutila nad tématem přemýšlet. Dle mého by si každý mladý člověk měl tuto knihu přečíst a nechat se jí pohltit - možná by se konečně dokázalo zamezit zbytečným konfliktům, ve kterých umírají hlavně nevinní lidé...
Do knihy jsem se zamilovala. Válka z pohledu mladého člověka, který ukazuje její zbytečnost, prožívá veškeré její strasti a pomalu se stane ztracenou generací. Vojáci jsou jeho rodina. Velmi emotivní kniha. Moje první od Remarqua a určitě ne poslední
Velmi dobrá kniha, poutavě vyprávějící příběh, který se snad kdysi udál za první světové války. Více než dobře vykresluje zbytečnost a nesmyslnost války, kdy naproti sobě stojí otcové od rodin, mladí lidé, kteří by mohli být svými kamarády a přesto se jeden snaží zabít druhého dřív, než je sám usmrcen. Proč? Jenom proto, že mají na sobě jinou uniformu. Perfektně vyjádřené pocity, události a překvapivé zvraty. Ani minutu jsem se nenudil. Byla to moje první kniha od Remarka a jistě ne poslední.
Neuvěřitelně dlouhé popisné pasáže, trošinka přímé řeči. Kniha se neuvěřitelně táhla, do čtení jsem se musela nutit.
Na střední škole mě nikdo nemohl donutit tuto knihu přečíst v rámci povinné četby. Teprve po 25 letech jsem sama zatoužila si jí přečíst a nelituji. Teprve nyní v dospělosti dokáži náležitě ocenit tento skvost světové literatury, zrovna jako ostatní Remarquovi knihy.
Květnové dny vítězství - a já vytáhla tuto knihu mého oblíbeného humanisty a pacifisty - o nesmyslnosti války ...
Mladí náctiletí chlapci - místo poznatků života jsou odveleni na frontu:
" Zřítil se světový názor, kterému nás učili ... my viděli už lazarety a umírání - zatímco oni označovali službu státu jako to největší, my už věděli, že strach před smrtí je silnější....
Dílo stále emotivní a působivé - i když dnešní mladá generace by už válku zřejmě viděla v jiných dimenzích ....
EMR doplatil na svůj protiválečný postoj - jinak by ho Nobelova cena neminula ...
Knihu jsem původně nechtěla číst. Přečetla jsem ji v rámci čtenářské výzvy. Nakonec musím přiznat, že mě uchvátila. Velmi působivý příběh.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Kniha je nepopsatelná. Není to jen klasika, je to děsivé svědectví nevinných a zničených životů válkou. Za nic nemohli. Byli to jen mladí kluci, sotva odmaturovali. Udělali to, co po nich dospěli chtěli, šli bojovat za svou vlast. Největší pitomost na světě.