Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
8912
8912
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
"Tak kdo z té války něco má?" naléhá Tjaden. "Císařovi taky k ničemu není. Ten má přece všecko, nač si vzpomene." "To neříkej," namítne Katcza. "Válku dosud neměl."
Emotivní kniha, popisující hrůzy války. Pro mě neskutečný, mrazivý příběh, proto nemám ráda knihy s válečnou tématikou.
Po přečtení této klasiky bude asi každý rád, že žije v této době. Naše běžné problémy se rázem zmenší.
Skutečně kvalitní kniha vykreslující hrůzy války tak autenticky, až z toho někdy mrazí. A taky křehkost a postupný rozklad lidské duše. Z toho mrazí ještě víc.
Po pravdě jsem se tak trochu bála si přečíst tuhle knížku. Od Remarqua jsem totiž četla Tři kamarádi a ta se mi vůbec nelíbila. Doteď nevím čím to bylo. A až potom jsem si přečetla Na západní frontě klid. Při čtení jsem se v určitých momentech musela odvracet od textu, protože autor zrovna popisoval mrtvé nebo umírající lidi. Dělalo se mi špatně a lezl mi mráz po zádech. V jiných chvílích se mi chtělo brečet, když se snažil svým blízkým říci, že se nemá úplně tak špatně (a přitom se měl se měl daleko hůř než říkal). Chtěla bych ale zdůraznit to, jak se k lidem choval. Od jeho umírajících přátel i lidí, které tak úplně neznal, si bral jejich dopisy a adresy, protože chtěl, nebo cítil že musí napsat jejich rodinám.
Kniha velmi dobrá, která ukazuje jak je válka zdrcující a strašlivá. Dává také možnost vidět válku z jiného úhlu pohledu.
Těžká kniha. Těžko hledat několik málo slov, jak ji charakterizovat, či popsat, bez toho, abych řekl všechno, nebo jen opakoval názory, které již padly. První slovo, které mě napadá je sugestivní. Protože tyhle řádky vás dostanou přímo do pekla, o kterém nikdo z nás nemá ani sebemenší představy, netušíme, čím trpěli, kolik bolesti překousli, a co všechno a jak moc hluboko jim válka brala. Mladí kluci, kteří nedostali šanci pořádně žít, a pro které se mládí a naděje na normální život stala něčím vzdáleným a neuchopitelným. A i to jim nakonec většinou bylo sebráno. Jediným světýlkem je tu záblesk přátelství, poctivého a chlapského.
Jako výpověď člověka, který jako mladý nastoupil na frontu a byl válkou změněn tak, že už nebyl schopný znovu navázat na běžný život, to funguje skvěle. Je to čtivé, občas dokonce milé, když protagonista vzpomíná, jak ukradl (husu), udělal si jí nad ohněm se svými přáteli ve zbrani a však jim to pochutnání kouzlilo úsměvy na tváři jako malym klukům.
Jinak ale čtenář pochopí, že válka je chladné, zžíravé, nespravedlivé svinstvo, která nebere v potaz jednotlivce, ačkoliv se její hrůzy do každého jednotlivce promítnou.
Pan spisovatel píše věrohodně jak to v 1 světové válce bylo v pozici obyčejných vojáků.Jde z toho mráz po zádech,člověk ví,že válka byla šílená,ale pocity vojáků jsi neumíme představit.
Více než 600 komentářů vypovídá jasně. E.M.R. je nedostižný v popisu válek. Nenapadá mě žádný jiný autor, který by si v takové šíři vyřídil účty s těmi, kdo měli (a mají) tyto hrůzy na svědomí.
...Když jsme pochodovali na okresní velitelství, byli jsme ještě školní třída dvaceti mladých lidí, kteří se -někteří poprvé - dali z bujnosti společně oholit, než vstoupili na kasárenský dvůr. Neměli jsme žádné plány do budoucnosti, zato jsme byli vrchovatě plni neurčitých idejí, která v naší mysli dodávaly životu a i válce idealizovaný nimbus něčeho málem romantického...
Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak klidný, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid....
Skvělý román a naprostá klasika. Co k tomu víc napsat, když bylo o této knize už tolik napsáno? Za mě to asi není autorova nejlepší kniha, ale o to tady nejde, poněvadž jinak má v sobě vše, co nám Remarque představuje v plné parádě i ve svých dalších románech. Emotivní výpověď člověka, jenž je nucen zabíjet, aniž by cítil nějaký vyšší smysl toho všeho, než jen právě v danou chvíli přežít. Myslím, že je důležité číst tyto knihy.
Geniálně napsaný příběh o tom, jak válka dokáže zničit životy mladých obyčejných kluků. Jak se stanou z dvacetiletých hochů náhle a rychle zkušení a sarkastičtí starci, kteří už ani nepočítají s tím že se možná jednoho dne vrátí zpět do normálního života.
„Stali se z nás lidé tvrdí, nedůvěřiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví- a to bylo dobře; neboť právě tyto vlastnosti nám chyběly.“
Remarque píše jako bůh. Při čtení detailních popisů bojů, jako bych se ocitl v zákopu vedle Kata, Tjadena, Alberta a Pavla. Je znát, že autor boje První světové války doopravdy zažil. Knížka se čte jakoby sama. Otevřel jsem ji s myšlenkou, že si budu před spaním chvíli číst a četl jsem do půl třetí. Na západní frontě klid chytne a jen tak nepustí. Je to velmi silný román, který by si měl jistě přečíst každý. Doporučuji.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Jedna z mých neoblíbenějších knih, která má všechno, co od správné klasiky čekáte a vyvolává ve vás neskutečnou škálu pocitů.