Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
8955
8955
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Remarque. To jedno jediné slovo, příjmení autora románů, na něž se nedá jen tak zapomenout. Co k tomu víc dodat? Na pouhých sto šedesáti sedmi stránkách, což se sice může některým zdatným čtenářům zdát jako směšné číslo, ale věřte, že budete nesčetněkrát nuceni knihu odložit, protože její poselství je tak silné, tak reálné, skutečné a pravdivé, že jednoduše nezvládnete číst dál s vědomím, že tohle se opravdu dělo, tímhle si lidé vážně museli projít, neboť neměli možnost vzdorovat, se skví svědectví o té ztracené generaci, jež byla dle spisovatelových slov zničena válečnými granáty, ačkoliv jim zdánlivě unikla.
Netřeba zdlouhavých komentářů. V té knize se skrývá pravda o lidstvu samém, není člověka, který by ji mohl popřít. Doba se mění, ale lidé zůstávají. Stejně jako tahle kniha, která alespoň pro mě zůstane navždy nesmrtelná.
Od přečtení této knížky mě na začátku odrazovalo válečné téma. Jsem ale ráda, že jsem se “překonala”. Bavil mě styl psaní. Čtení šlo rychle, děj se nezadrhával. Nebyly zde žádné dlouhé popisné pasáže. Téma bylo smutné, ale pravdivé.
Musím ale přiznat, že jsem se tentokrát úplně neztotožnila s hlavní postavou. Ale ne, protože jsem nemohla. Já jsem nechtěla. Mám pocit, že by mě příběh příliš zasáhl a tak jsem příběh pozorovala jako další tichý hrdina. A bylo to něco.
Pravidelně mě ranní četba cestou do práce a odpolední cestou z práce v plném mhd naplno přenášela do blátivých zákopů a přiváděla mi melancholické až depresivní stavy. Remarque věrně a naturalisticky líčí hrůzy války, řada scén a momentů působí krajně nepříjemně. Přesto se občas objevily až absurdně úsměvné momenty, především ve vojáckém chování a vyjadřování hrdinů. Úvahy o smyslu války i života mají svou hloubku, přitom je pronáší mladí kluci, kteří ani neodmaturovali... Doporučuji každému nadšenci do války, aby taky věděl, o čem ten boj může být.
Dodnes v téměř každé obci stojí minimálně jeden památník posetý jmény občanů, kteří zahynuli v prvoválečných zákopech jen kvůli neschopnosti lidí dorozumět se normálně beze zbraní. Mnozí vojáci byli přitom mladí muži s věkem kolem dvaceti let. O těch právě vypráví román Na západní frontě klid. Autor si jistě zaslouží obdiv za to, že dokázal všechny ty hrůzy, co prožil, sepsat do formy knihy a se vším seznámit veřejnost.
Nepřekonatelná klasika. Jenom místo to trošku nudí, ale jinak tomu není co vytknout.
Kniha která je čtivá a mrazivá zároveň. S postavami je snadné se sžít a jejich ztráta je pak o to horší. Díky svědectví, které tento román zachycuje, se nelze divit, že byl Remarque Hitlerem zakázán. Pokud se mě kdy někdo zkusí zeptat, co je na válce špatného, vtisknu mu do ruky tuhle knihu. Nejvíce totiž zapomínají ti, kterých se to nejvíc týká...
Kruté - vojáci proti sobě posíláni s bodci, nezabiješ, budeš zabit. 1. sv. válku znám z vyprávění. Hrozná zvěrstva.
Strhující příběh. Děsivé dějiny. Obrovské přátelství lidí, kteří prožili to, co doufejme žádná generace nebude muset zažít.
Kniha by se dala považovat za manifest první světové války. Je v ní všechno, co o Velké válce chcete vědět a všechno, co vědět nechcete. Jestli máte zájem přenést se na frontu, Na západní frontě klid to spolehlivě dokáže.
Jedním slovem - dechberoucí. Tohle není dílo pro zasmání se, ani pro zpříjemnění dne. Ne. Ale autor se dostane hluboko do vás, pohltí vás soucit, strach, naděje, a v neposlední řadě bolest - samozřejmě že ne fyzická, ale psychická, konec knihy bolí u srdce, možná si zapláčete a bude vás mrazit, ale jedno vím jistě, tato kniha nesmí upadnout v zapomnění.
Příběh o tom, jak jdete do boje za vlast s přesvědčením, že to tak má být a na válečném poli zjistíte, že vše co vám říkali o vlastenectví je jen snůška lží v prospěch mocností, které si jen vyřizují účty přes miliony pěšáků. Nikdo vám v 17 letech neřekne pravdu. Pokud nezemřete v boji, vrátíte se domů při troše štěstí "jen" duševně nebo fyzicky zmrzačení. Nikdy nebude nic jako dřív. Geniálně podaná syrovost té doby. A v tom je Remarque nepřekonatelný. Je v tom všechno. Ideály, krutá realita, naděje a co z toho všeho nakonec zbude.
Skvělá kniha. Všechny, řekla bych, nechutné věci jsou zde popisovány velmi brutálně a nejspíš realisticky. Ale to je právě dobře. Alespoň si uvědomíme, jaké to ve skutečnosti bylo zažít něco takového, a třeba se nám v některých věcech i trochu rozsvítí. :)
Tak to byla hodně silná kniha. Muselo to být strašné. Ti, kdo přežili, museli být poznamenaní do konce života. V dnešní době si to vůbec neumíme představit.
Povinnost pro všechny nadšence do války, aby se jim otevřely oči. Ze scén mrazí, děj je skvělý a jazyk také.
Tuhle knížku mi půjčil na táboře můj vedoucí, když jsem si postěžovala, že nemám, co číst. Bylo mi 12 a byl to můj první Remarque. Přečetla jsem pak všechny jeho knihy a jsem ráda. Myslím, že dnes už by mé srdce tolik nejitřily jako v těch -nácti. Dodnes si to pamatuji jako jedny z nejsilnějších čtenářských zážitků.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Mám ji přečtenou už několikrát a pokaždé mě hrůzy války zasáhnou stejnou silou. Autorovy vlastní zkušenosti s válkou dělají jeho psaní tak pravdivé a naturalistické. Počáteční nadšení hrdinů vystřídala frustrace a strach, když zjistili, že jsou jen bezvýznamnými pěšáky ve hře. Momenty, ve kterých se vojáci znepřátelených stran potkali tváří v tvář a znovu si uvědomili, že jsou stále jen lidmi, byly hodně emotivní. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych v zákopech byla s nimi. Příběhu ani stylu psaní nemám co vytknout.