Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
8912
8912
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Kniha o přátelství i v takových podmínkách jako je bojiště první světové války. Ukazuje a popisuje hrůzy které člověk musel protrpět jestli chtěl nebo nechtěl. Chvílemi je kniha při čtení myšlenkových pochodů nepřehledná až zmatečná, pak ale skok a čte se s bušícím srdcem. Tuhle knihu by měl číst každý válečný fanoušek a každý válkychtivý šílenec, aby aspoň takto vyděl ty hrůzy a zničené mladé(dětské) životy.
Odstrašující a odporné, sálající děsem, smrtí, odvahou a životem, přesto podáno s ohromnou sílou, zaujetím a snad i laskavostí. A proto mám Remarqua ráda. Klasika, která je opravdu hodnotná a na místě. Občas mi z toho bylo zle, tenkrát jsem kvůli ní půl dne nedokázala nic sníst, ale když to zvládnete, pochopíte. Ty pocity a emoce ve mně zůstanou navždy.
Jsem zvyklá psát dlouhé komentáře, protože toho mám na mysli hodně, ale tady jako v málo případech mi došla slova, kde je předčily pocity, jež nedokážu vysvětlit a vyjádřit. Víc netřeba, hlavně přečíst, dneska, zítra, za měsíc, za rok, kdykoliv!
Knihu by měl přečíst celý svět, každý by si měl představit hrůzy války a možná potom by byl na severní, jižní, západní i východní frontě klid.
Strohé vyprávění, ze kterého je cítit bahno, krev, chlór, rezignace, otupělost a kamarádství na život a na smrt. Im Westen nichts Neues!
Je to určitě silné dílo, to nepochybně. Když jsem ho před deseti lety četla jako 15 letá poprvé, dala bych mu pět hvězd. Dnes jednu ubírám a to z prostého důvodu - to, co dělá knihu nejsilnější, tedy filosofování mladého vojáka nad smyslem války, jí nakonec trochu škodí. Na knize je vidět, že je psaná s časovým odstupem - autor měl čas se zamyslet nad smyslem války a vkládá to do úst vojákovi, který však v zákopech právě "teď" je. A tak toto filosofování tvoří skvělou obžalubu celého lidstva, ale kazí onu syrovost přítomnosti všudypřítomného zmaru a snahy přežít, ve které by pro toto filosofování dle mého nebylo místo.
Nenapadá mne žádné adjektivum, které by plně vyjádřilo směs děsu, hnusu, utrpení, temnoty, beznaděje, pocitu bezmoci, absurdity a zbytečnosti, již kniha obsahuje. Autor zanechal svým čtenářům zároveň vzpomínku na události a padlé lidi, jimž hrozí zapomenutí, a varování do budoucnosti, která hrozí opakováním minulosti. Tuto knihu by si měl přečíst každý, i když je tak moc emotivní, že v člověku zůstane negativní pocit dlouho po dočtení
Příběh vedoucí k zamyšlení snad nad všemi geopolitickými konflkty.
Je snad to "geo" nebo "politické" důležitější než to, že jsme všichni lidé a chceme žít naše životy v klidu?
Tak úžasná, že to popsat nejde! Skvěle napsaný! Děsivá, ale skvělá! Brzy sem přidám pořádnou recenzi :)
"Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak klidný a tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid."
Jak může být klid, když padne nevinný člověk, který za nic nemůže. Nerozpoutal konflikt ani neposílal miliony vojáků do pekla zákopů. Jediné čím se provinil bylo zabití George Duvala, protože by pak byl sám zabit. Proč musely zemřít ty spousty mladých lidí, Leer, Müller, Katcziensky a Paul Baümer? I kdyby přežili, umřeli by ve společnosti, která nezažila útoky plynem i střepiny granátů.
Věc, kterou mne tato kniha naučila je, že je jedno jak moc civilizovaní jsme, stačí aby začal boj, a změníme se zase ve zvířata. Krutost války je bezmezná a proto jsem z přesvědčení pacifista. I na duších vítězů totiž zanechá nesmazatelné šrámy.
"První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce."
Asi by bylo trochu nesmyslné, kdybych řekla, že kniha byla opravdu pěkná. Může být vůbec válečný román pěkný? Ne, nejspíš ne. Válka je odporná. V této knize je vše barvitě vylíčeno.
S vojáky jsem hodně soucítila. Přijde mi neuvěřitelné, že se něco takového opravdu dělo.
První světová válka je pro mě mnohem větší záhadou než ta druhá. Nezažil jsem to a ani kolem mě nebyli pamětníci, kteří by na krutosti této války vzpomínali. Na západní frontě klid mi tento nedostatek doplnila. Vyprávění obyčejného německého vojáka, který se zajímá o své kamarády a o to aby přežili, řeší jak se správně plazit, aby nedostal kulku do zadku, mi přiblížilo atmosféru tohoto konfliktu dokonale. Detailní popis vojáků, kteří umřeli na následky nádechu plynu, který byl stěžejní zbraní této války, byl brutální. Kniha se snaží předat poslání toho, že obyčejný voják moc nechápe důvody války. Taktéž se snaží přiblížit to, že jednou narukovaný voják už se nikdy nemůže stát civilem, protože obyčejný život mu byl odepřen a už není cesty zpátky jak se do něj dostat. Obzvláště to platí pro dospívající vojáky, kteří se nemají k čemu vracet. Zničení osobnosti bylo klíčovou charakteristikou tohoto díla. Celkově hodnotím jako opravdovou kvalitní klasiku, ale nezanechalo to ve mě větší šrám či potřebu zamyšlení. Nejsem necita, ale nějak jsem se do postoje hlavního hrdiny vžil a nepřišlo mi to všechno běsnění jako něco neobvyklého. Proto hodnotím lehkým nadprůměrem.
Knihu jsem si vybral k maturitě. A moc jsem z ní nadšen nebyl. Špatně se mně četla, jelikož jsem si nedokázal představit některé pasáže. A kniha na mě působila celkem zmateně. Ale díky této knize si můžeme aspoň vzdáleně vybavit jaká hrůza to byla.
Tuto knížku jsem si vybrala k maturitě, (maturuju teď, na jaře 2016) protože se zajímám o historii, hlavně tedy období druhé světové války, ale i první samozřejmě. Tato kniha mě naprosto uchvátila! Četla jsem ji se zatajeným dechem, před očima mi ožívaly hrůzy války... Tato kniha mi otevřela oči. Nejde jen o maturitu, rozhodně si ji koupím, abych ji měla doma. Abychom nikdy nezapomněli, jaké to je...
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kdo nečetl tohle, tomu nelze zazlívat zálibu v armádním životě, hraní si na vojáky a představy plné hrdosti a sebeuspokojení, kdy dotyčný společně s kamarády zlikvidoval nepřátelskou jednotku. Prostě mu to nikdo nemůže vyčítat.
Pokud nicméně dotyčný nezmení po přečtení této knihy ani o trochu svůj názor, lze uvažovat nad tím, že nejspíš nebude duševně tak úplně v pořádku. Představa nejlepšího přítele rozstříleného na krvavé cáry by měla být všem normálním lidem dostatečná ukázka toho, jaká je válka svinstvo, a v tom je tento román na špici toho, co jsem měl tu čest přečíst.