Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
8912
8912
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Super knížka, moc mě bavila a vše jsem si dokázala představit, proto si ji dodnes velmi dobře pamatuji. :)
Někdo pode mnou napsal , volně parafrázuji....Ač Němec, Hitler by řekl soukmenovec, tak našel odvahu a bla bla......Spisovatel byl Žid. Kdo nečte, doporučuji i film, asi z osmdesátých let..... aby pochopil, ale naprosto chápu , že dnešní doba je u dvacetiletých maturantů o něčem jiném, tak snad později....možná.
Velmi dobre napsano, Hruzy valky lidi, je mooc knih o hruzach koncentraku, ale tady je to z druhe strany. A mel by si to precist kazdy, kdo dela politiku, proc nevalcit, A kazdopadne do maturitnich otazek tato kniha patri.
"Dnes ty, zejtra já. Ale dostanu-li se odtud, kamaráde, chci bojovat proti tomu, co nás oba rozbilo: tobě život - a mně - ? Taky život. Slibuji ti to, kamaráde. Nesmí se to už nikdy stát."
.. chápu proč by kniha měla být na seznamu četby pro maturanty (je předpokládána určitá míra inteligence, byť se to mnozí snaží popřít) a také proč jsem se k ní po nekolika letech vrátil.
Pohled ze strany vojáka poražené strany, národa který ztratil víru ve své vedení a jehož mladá generace vykrvácela na bojišti prakticky první moderní války s masivním použitím těžkého dělostřelectva nebo bojových plynů :-(. Velmi hrozivým výsledkem byl neskutečný rozvoj všech možných protéz :-(
Docela výrazný rozdíl něco takového číst na pozadí černo bílých snímků kde všechno vypadá tak strašně dávno a neskutečně. https://www.youtube.com/watch?v=Y0Vu-NzNmVk
Vydání z roku 1929 určitě v mé knihovně zůstane aneb proč číst nový překlad.
Me prvni setkani s autorem. A musim rict, ze nejspis nebude posledni.
Kniha je naprostou ukazkou toho, jak sklicujici musela byt valka ocima jeste nedospelych chlapcu. Vtahla me do deje, jako zadna jina, pocity jsem prozivala s hlavnim hrdinou.
Naprosto od veci je komentar s odpadem od cloveka, ktery dosel k maturite a neumi napsat ani autorovo jmeno a vybiji si flustraci ze "zaneprazdneni".
Vice takovych mistrne napsanych knizek jako je tato.
remark se touto ,,knihou" podepsal pod můj seznam neschopnejch ,,spisovatelů". Kniha má být napsána tak, aby si jí mohl čtenář rychle plynule číst a sebrala mu co nejméně drahoceného času což tato rozhodně není. Možná že někdo KDO NEMÁ CO NA PRÁCI tuto knihu uvítá a bude zabijet čas čtením zapomenuté historie místo toho aby řešil opravdu důležité věci. Takže jako maturant co to čte z povinosti a nemá čas na blbosti to opravdu nedoporučuji
Mám Remarqua rád a dost jsem toho od něj přečetl, ale Na západní frontě klid je nepochybně jeho nejsilnější dílo: Syrová výpověď o hrůzné každodennosti nekonečně dlouhé války, podtržená žoviální nablblostí učitelských blábolů o vlastenecké povinnosti a pivních kecálků, poučujících toho, kdo tu hrůzu prožívá na vlastní kůži, že "nejdřív musíte dát pánům Francouzům na frak". Nic lepšího a pravdivějšího, pokud jde o žánr protiválečné literatury, od té doby nenapsal ani Remarque, ani nikdo jiný.
Nesmírně silná kniha. Přestože je tak krátká, donutí vás přemýšlet a pravděpodobně si uženete nějakou tu depresi. Je příšerně děsivé, s jakou samozřejmostí a bez zájmu postavy postupně umírají. Čím víc se vžijete do hlavní postavy, tím víc vás ta kniha ničí. Pokud si chcete u čtení odpočinout, nečtěte to.
Má druhá kniha od autora. A rozhodně vede! Styl byl velmi odlišný, což bylo překvapující. Velmi krásná a emotivní i když samozřejmě smutná kniha. Příběh mě vtáhnul do děje a hlavní postava mi doslova přirostla k srdci. Rozhodně víc jak 5*.
Válku mi ukázala v jiném světle a ovlivnila i můj názor na jiné knihy. Četla jsem ji do školy, hned po ní jsem četla Petra a Lucii. Jakmile jsem si přečetla, že má jít Petr do armády, vzpomněla jsem si na NZFK a udělalo se mi špatně. Ano, knihy trochu moc prožívám, já vím.
Vřele doporučuji, ale myslím, že slabší povahy by si ji měli dávkovat po částech.
Kniha je, dá-li se říci - obstojná. Chvílemi jsem se textem takřka plahočila.. Nicméně, je zvládnutá, hezky napsaná, autor spojem s hlavním hrdinou působí sympaticky.
"Typografem, musím se státi typografem..." jedna z mnoha scén, které se ve mne zapsaly nejvíc, ukázka toho, jak nepřirozené a kruté jsou války, že každý je zkrátka stejný člověk, jedno zda Francouz nebo Němec... Silné a nezapomenutelné, rozhodně doporučuji.
Důkaz o tom, že válka je ten nejzbytečnější, nejnesmyslnější a nejsmutnější lidský počin vůbec.
Pre moju maličkosť úplne iný Remarque, ako ostatné jeho diela. Neviem presne v čom, ale iný. Ak vezmeme do úvahy čas vzniku, bolo to neuveriteľne civilné, skutočné rozprávanie. Smutné a drsné. Z rozprávania hlavného hrdinu presakuje únava, otrasenosť a znechutenie, napriek tomu má kniha v sebe osobitú poetiku ...
Toho dne byl "na západní frontě klid" tak zněla zpráva "zeleným mozkům", jenž hrají v bezpečí vytápěných a plně zásobených zámků na vojáčky (pohybujícími imaginárními figurkami po mapách), zatímco nevinné náctileté děti a jejich rodiny, jsou drceni a umírají v nesmyslném soukolí války:((
,Nyní vyvolává někdo číslo naší roty, je to podle hlasu velitel roty, vyvázl tedy, jeho ruka je v pásce. Přistoupíme k němu a já poznávám Kata a Alberta, postavíme se dohromady, opřeme se druh o druha a díváme se na sebe. A ještě jednou a ještě jednou slyšíme volat své číslo. Může dlouho volat, v lazaretech a jámách ho neuslyší.
Ještě jednou: ,,Druhá rota sem!"
A potom tišeji: ,,Už nikdo z druhé roty?"
Mlčí a trochu chraptí, když se zeptá: ,,To jsou všichni?" a poroučí: ,,Odpočívat!"
Ráno je šedé, bylo ještě léto, když jsme vyrazili, a bylo nás sto padesát mužů. Teď ,mrzneme, je podzim, listí chrastí, hlasy unaveně přeskakují: ,,Jeden, dva, tři, čtyři" a při dvaatřiceti umlknout. A dlouho je ticho, než se hlas zeptá: ,,Ještě někdo?" a čeká a pak řekne tiše: ,,Po četách" a přece se zlomí a může jenom dokončit: ,,Druhá roto," namáhavě: ,,Druhá roto, bez kroku v chod!"
Řada, krátká řada tápe do rána.
Dvaatřicet mužů.
Po dočtení knihy jsem měla skoro pocit, jako bych válku prožila s nimi.
Buďme šťastní! Já jsem. Protože Na západní frontě klid je pro mě "jen" kniha. Krásná a strašlivá.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
klasika z obdobia 1.svetovej vojny. Je to zaujimavé čítanie ale front to nie je celkom moja šalka kávy. Tak že dám za 4 hviezdičky