Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
9011
9011
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, které jsem četla. Zanechala ve mě to "něco", co by podle mého názoru kniha v člověku měla zanechat.
Tato kniha ve mne zanechala mnoho emocí. Četla se mi dobře, vše bylo pospáno do detailů a nejspíš se k ní jednou vrátím. :)
Po prvním přečtení na střední škole jsem to odkládala s pozastaveným dechem, poté jsem knížku četla ještě třikrát a nic se nezměnilo...
Tento příběh je skutečně naprosto unikátní. V meziválečném období psalo opravdu hodně výborných autorů a vznikala skutečně skvělá díla, v mých očích ale tohoto Remarqua nic nepředčí! Příběh se odehrává takřka na pár stránkách, ale je tak nesmírně silný a syrový, až se člověku tají dech. Příběh chlapců, kteří byli vytrženi ze školních lavic a místo toho, aby prožívali své první romantické lásky, jsou zataženi do víru první světové války, nuceni zabíjet další muže, jimž byla někým na vyšších postech dána nálepka "nepřítel". Všechno je podáno tak naturalisticky - prostředí, postavy, vztahy mezi nimi, že člověk nemůže zůstat za hranicemi příběhu, ale je do něho takřka vtažen, ať chce či ne. Přátelé, jejichž poslední měsíce, týdny a dny Remarque popisuje, umírají jeden po druhém, až už nemá být příběh kým vyprávěn... Smutné, ale krásné zároveň! Krásné právě proto, že existoval spisovatel, který svého čtenáře dokázal dostat takřka přímo do zákopů a do centra válečné vřavy. Každý, kdo knihu čte, jednoznačně musí začít cítit vši ve vlasech a bahno po celém těle :))).
Knihu jsem četla na střední jako povinnou četbu, nejdřív mě to neupoutalo, ale pak jsem se začetla a je to vynikající četba, Poté jsem přečetla (již nepovinně) další Remarquovy knihy a všechny ve mě zanechaly dojem. Přemýšlím, že bych si ji mohla znovu přečíst a oživit si vzpomínky.
Knihu jsem četla asi v patnácti letech a byl to můj první válečný román. Remarque se stal mým oblíbeným autorem.
V roce 1967 vyšlo 183 000 výtisků !!! Tato kniha si to zaslouží. Dávám 5 hvězdiček.
Knížka se mi líbila, jak se to vezme na jednu stranu je to pěkný příběh ale když se na to podíváte z druhé stránky vidíte tu nesmyslnost války a boje.
LiLinka, jedná se o 1. světovou válku, ne druhou.
Dlouho jsem se knížce vyhýbala a když jsem ji konečně začala číst, měla jsem s tím fakt problémy. Četlo se mi to velice špatně a vím určitě, že už se k ní nikdy nevrátím. Tak úsporným stylem vykreslit takové hrůzy umí jen pravý mistr, což Remarque nepochybně byl.
Nadčasové dílo... najdete v něm nejenom hrůzy 1. světové války, ale také úžasné charakteristiky postav. Rozhodně doporučuji, skvělá "maturitní četba".
Již dávno mě můj děda vyprávěl jak to bylo když bojoval na Pijavě. Historky to byly takové, že jsem se, jako kluk, několik dnů budil ze spaní. Ani se tomu nechtělo věřit. Nebudu je tady popisovat, nechci vyvolávat stejné pocity u druhých. V románu je takových situací popsáno více, ale mírněji, než to asi opravdu bylo. Nejhorší je, že to nebylo naposled kdy se válčilo a že žádné takové naposled ani nikdy nebude. Jsem ze šťastné generace, která válku nepoznala, kéž by to tak zůstalo i pro ty co přichází po nás.
Některé pasáže jsou trochu nudné a zdlouhavě popsané, jiné velmi zábavné. Pro mě to není to pravé ořechové. Četla jsem jen z donucení povinné četby k maturitě, ale nelituji, kniha je to dobrá, válečné téma - čili nic pro mě, no.:)
Zajímavá kniha, dobře se četla. Jen popis války v zákopech a utrpení mladých vojáků, na mě bylo někdy až trochu příliš. Pavel byl sympatická postava a Remarque válku vykreslil v pravém světle. Není divu, že ve své době spustilo dílo takový poprask.
Neuvěřitelně věrně nastíněné autorovy zážitky z války. Deníková forma je čtivá a místy černo humorně zábavná.
Jestli čekáte, že si přečtete akční příběh, plný bojových situací, napěchovaný akcí a rychlým spádem nevím zcela jistě, jestli najdete to, co hledáte právě v této knize. Na rychlost plynutí děje si rozhodně nemůžu stěžovat, kniha vás upoutá a čtete dál, i když už vlastně víte, jak kniha skončí. Prostě chcete číst dál! Zároveň v knize najdete velké množství momentů, kdy autor jednoduše nepopisuje průběh boje jako takového, ale zaměřuje se na to.. Zbytek recenze: http://annox.blog.cz/1312/na-zapadni-fronte-klid-recenze
The Petinka: Píšeš, že jsi v polovině knihy zjistila, že jsou to Němci! Myslím, že to na té knize bylo další to krásné... Vůbec nešlo o jejich státní příslušnost. Slyšeli pouze: jste železné mládí národa, jděte bojovat, nečekejte na to, až vás povolají, ukažte svou odvahu ať na vás můžeme být pyšní - a oni šli, šli "dobrovolně" bojovat do války, o níž pravděpodobně nic nevěděli. A šli tam umřít. Nešlo vůbec o to, že to byli Němci, šlo o to, že to byli kluci. Život nestačili ještě ani poznat a už o něj přišli.
Po celou dobu četby jsem z knihy měla hodně rozporuplné pocity, protože kniha rozhodně nepopisuje nic nádherného. Po přečtení první kapitoly, ve které hned umírá jeden z vedlejších hrdinů jsem byla odhodlaná knihu odložit. Vrátila jsem se k ní jen proto, že jsem tak trochu strašpytel a netroufla jsem si psát referát o něčem, co jsem nečetla.
Asi v polovině knihy mi došlo, že hlavní hrdina Pavel a celá jeho banda jsou Němci! Ale bylo pozdě, já už jsem je milovala a nemohla jsem jen tak přestat. Dokonce si myslím, že i kdybych si to uvědomila už na začátku, nebylo by mi pomoci. Prostě jsem jim musela fandit, bez ohledu na to, za koho bojují. Vždyť oni za to přece nemůžou! Bohužel jsem tak trochu tušila, jak to celé dopadne. Němci válku prohráli, tak jak asi?
Kniha je až neuvěřitelně čtivá a není ani nijak dlouhá. Je sice smutná a trochu ubíjející, ale i přesto se čte jedním dechem. Určitě doporučuji!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Tuto knížku mám ráda, i když je vlastně dost děsivá svou surovostí... Poprvé jsem ji četla na základní škole a musím říct,že mě absolutně pohltila. Nedokázala jsem přestat číst:-) Vlastně to s touto knížkou tak mám dodnes. Vždycky ji přečtu jedním dechem a na konci jen nevěřícně koukám...