Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76741/bmid_na-zapadni-fronte-klid-BHm-76741.jpg
5
9011
9011
Román, „beletristická studie o psychologii malého německého člověka za imperialistické války“, jež spisovateli přinesla světový úspěch a slávu. Má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků a trvalého poznamenání autorovy generace, která „byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Bez námitek musím přiznat, že tato knížka má fakt něco do sebe. Hluboký příběh, opravdovou myšlenku i pravdivost. Četla jsem jí na doporučení kamarádky, která naprosto zbožňuje všechny knihy od Remarqua. A musím přiznat, že její přečtení mi dalo opravdu zabrat. Nevím v čem to bylo. Jak už jsem výše psala, má všechno co má správní kniha mít. Dokonce mi i ukápla slza - nejednou.
Možná si ji za několik let přečtu znovu a naprosto změním názor. A nebo zkrátka tyhle válečné knihy nejsou pro mě. Kdo ví...
Kniha krásně vystihuje, jak válka bere lidské životy, i když zrovna nezabíjí. Smutný příběh o mládí, které zmizelo někde v zákopech uprostřed nesmyslné války.
Tato kniha se mi vážně líbila. Autor popisuje válku naprosto realisticky, se všemi špatnými okamžiky.
Clovek po precteni tehle knihy je hned rad, ze se narodil tolik let po valce. U nas v CR je Remarque povinna cetba, coz je naprosto vporadku. Spis me udivuje, jako cesku zijici v Nemecku, ze jmeno Remarque tady nikdo nezna. Smutne..
Těžko se tahle knížka, tenhle příběh, to období, dá popsat. Remarque dokázala hrůzný příběh krásně a výstižně popsat, mnohdy se mi zatajil dech a mnohdy jsem nevěděla, co si o chování hlavních hrdinů myslet. Co si vlastně myslet o Ztracené generaci, o té hrozné a nesmyslné válce...
Kniha z povinné četby, ještě ze střední školy, nicméně mě oslovila takovým způsobem, že jsem ji přečetl během prvního dne, co jsem jí otevřel a nemohl jsem přestat číst. Velice smutné, avšak pravdivě popsané. Úžasné dílo.
Kniha je skvělá, úžasně napsaná. V některých chvílích mi běhal mráz po zádech.
"Neboť tohle umíme: hrát karty, klít a válčit. Není toho moc na dvacet let - je toho příliš na dvacet let."
Působivá výpověď ztracené generace, kterou světová válka nejprve okradla o bezstarostnou minulost, přítomnost vyplnila útrapami a všudypřítomným nebezpečím smrti či zmrzačení, a nakonec jim sebrala i naději na normální budoucnost plnou běžných lidských radostí i starostí. Teprve z Remarqueova románu si čtenář uvědomí, jak hrozný zážitek musel být celý válečný konflikt, jenž násilně vytrhl miliony lidí z jejich existence a druhý den museli napochodovat na frontu, kde bojovali a umírali pro pár set metrů půdy rozstřílené k nepoznání. A to vše kvůli ambicím různých Kantorků a Himmelstossů, jejichž je Západní fronta brilantní obžalobou. Ve skrytu duše doufám, že se tento román bude číst dál a snad každého obrní vůči stejně prázdným heslům o "vlastenecké povnnosti" či "oběti pro národ", s jnimiž tehdy vháněli celou generaci mladých Pavlů Bäumerů do zákopů. Zdaleka nejsmutnější na to však je, že vůči tomuto poselství Západní fronty zůstalo v Německu 30. let tolik očí slepých a tolik uší hluchých.
Má suverénně nejoblíbenější kniha.
Co jsem si z toho vzala já? Z každé jeho knihy o válce? Že i když jde o nepřátelskou stranu, tu, která všechno způsobila, a my bychom s nima neměli sympatizovat, nejde hrdinům nedržet pěsti, aby se jim vedlo dobře, aby vyvázli, aby přežili, nic se jim nestalo. Jsou to jednotlivci, co konali svou povinnost, kolikrát ani nevěděli, co se děje, jen bránili svou vlast, tak jako by to dělal každý. I oni měli strach nejen o sebe, ale i o své blízké, trpěli zimou, hladem, nevěděli, jestli se ještě někdy vrátí domů, co se stalo s jejich přáteli, příbuznými, neměli žádnou jistotu, že válka skončí, že bude zase dobře...Když jsem četla první takovou knihu, dost mě to zaskočilo, pak jsem ten fakt přijala a hned se mi četlo líp. A nejen četlo.
Realisticky vykreslené hrůzy 1. světové války a jejich dopad na psychiku člověka. Dlouho mě žádná kniha takto nedostala.
Znovu a znovu objevuji Remarqua a jsem přesvědčen, že patří mezi ty nejlepší. Je divné, že si lidé neuvědomují co vlastně Remarquovo poselství znamená. Je to přece varování před válkami vůbec.Války by se neměly opakovat, válkami by se neměly problémy řešit, jenže jak se zdá, je stále dost těch, kteří si tímhle navenek řeší spory, ale jde jim o posílení svého ega, o peníze, moc, suroviny a je jedno jak ušlechtilými slovy to zdůvodňují. Ve válce vždy vyskočí ty nejnižší pudy. Vždyť to co svět předvádí po tom co zažil v I. a II. světových válkách je jen znakem neschopnosti se dohodnout. Škoda. Ale zpět ke knize. Je to dokonale napsaná kniha.
Autorovi se povedlo realisticky popsat hrůzostrašné věci, co formovali sotva dvacetileté mladíky v 1. světové válce. Ztráta nejlepších přátel, odcizení od společnosti, hlad, bezmoc a nesmyslnost válčení.
Jelikož sám jsem ve věku hlavního hrdiny, tak to na mě mělo ještě větší emoční dopad. Sám si neumím představit, že bych něco podobného absolvoval. Po přečtení knihy jsem vděčný za každodenní radosti a věci, které jsem doposud bral jako samozřejmost, nyní vidím v úplně jiném světle. Děkuji za tvrdé probuzení.
Jedna z mála válečných (nebo protiválečných) knih, které na mě opravdu zapůsobily. Bez patosu, oslavného opěvování války, vítězných bojů. Naopak, malé lidské osudy, děti, které jsou nahnány do války, vystřízlivění, rychlé dospění a umírání. Ztráta iluzí. Něco tak děsivého, že si člověk řekne - to už se nesmí nikdy opakovat.
A jak je vidět, opakovalo se, a znova a znova.
Lidstvo je nepoučitelné.
Ale zpět ke knize - opravdu jedna z nejpůsobivějších výpovědí o ztracených iluzích a o válce.
Remarque je majster pera. Nie nadarmo hviezdi v učebných osnovách každej školy. Lenže, podľa mňa, je práve toto kontraproduktívne. Študenti väčšinou zo zásady nečítajú to, čo sa volá povinné alebo odporúčané čítanie. V každom prípade, diela od spomínaného autora by si mal prečítať každý a nebude sklamaný.
Kruté líčení života na frontě. Maličkosti, pro které stojí za to žít: přátelství, spánek a jídlo.
Oceňuji především otázku vyřčenou vojáky: Kdo má zájem na válce? Vojáci ani civilisté určitě ne. Pár jednotlivců, kteří tahají za nitky. Tento princip bohužel funguje nadále a s největší pravděpodobností bude. Zaujala mě i pasáž, kdy je Pavel po návratu domů konfrontován s civilním životem.
Nikdo asi nečekal, že tohle skončí happy endem.
Jako první jsem viděla film a ten na mne tentokrát zapůsobil více než samotná kniha. Při knize jsem pak už nebrečela, přesto ve mne vyvolala obrovský obdiv a úctu vůči těm, kteří prožili něco podobného. Neumím si představit být na jejich místě a čekat na to, zda náhodou přežijete další útok. Myslím, že by se tato kniha a jí podobné měly více číst. Dnešní zhýčkaný člověk už si ani nedokáže představit, jaké hrůzy museli naši předci v zákopech prožívat.
Asi jediné, co bych knize vytkla, je, že byla celkem krátká, klidně bych uvítala více popisů prostředí a více osudů.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem, ostatně jako všechny Remarqueovy romány. V dobrý konec jsem ani nedoufala a podle očekávání nepřišel. Příběh mě vtáhl do sebe a nepustil. Dílo je psáno poměrně lehkou formou jazyka, a je proto velmi lehce a příjemně čtivé.
Krutá, drsná a syrová realita války. Něco, co bych ve svém životě nikdy nechtěla zažít. "Rest in Peace" všem těm klukům!!!!!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Velice zajímavá a smutná kniha! Autor knihu napsal tak dobře, že člověk cítí bolest vojáků a vidí to, co viděli oni.