Na západní frontě klid / Cesta zpátky
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176098/na-zapadni-fronte-klid-cesta-zpatky-176098.jpg
5
575
575
Na západní frontě klid popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. Cesta zpátky navazuje na \"Na západní frontě klid\" a dovypravuje příběh vojáků po návratu domů. Jde o příběh skupinky vojáků, pocházejících z jednoho města, jež se po skončení I. světové války vracejí zpět do svých domovů. Jsou plni optimismu a doufají, že vše bude tak, jak si představují. Cestou z bojišť potkávají americké vojáky a vidí, že válka byla dopředu rozhodnuta, neboť Američané mají dokonalé vybavení, dostatek jídla atd. a oni zatím nemají co jíst a jejich šaty se na nich doslova rozpadají. Posledními, zcela zbytečnými, obětmi války jsou vojáci, kteří se tak těší domů, že se snaží dostat do přeplněného vlaku a cestou z něho spadnou, či je něco srazí a zabije. Všichni vojáci se tak těší domů, že ani neregistrují nepohodlí vlaku. Když konečně dojedou domů, připadá jim celá válka zbytečná a vojákům se vybavují staré vzpomínky a vše příjemné, co zde prožili. Byla tato válka opravdu nutná? Zabíjet mnoho lidí, přijít o mnoho přátel, vidět utrpení raněných - vše to nemuselo být, kdyby jen lidé se snažili dohodnout. V jejich domovech je čeká veliké překvapení. Zjistí, že se hodně za dobu války změnili, nemůžou si kdekoliv vzít to co chtějí, jak to ve válce dělali. Též se nedokáží chovat jako ostatní, neboť válka je tak silně poznamenala, že na ni nemohou za krátkou chvíli zapomenout. Nezáleží, zda někdo v afektu někoho zabije, či se někdo zblázní nebo spáchá sebevraždu, všechny tyto činy jsou v dozníváni války, kruté a zbytečné. V poválečném Německu se rozmachuje šmelinářství a všelijaké “černé\\\\\\\\\\\\\\\" obchody. Ve válce si byli všichni vojáci rovni a také díky tomu si perfektně rozuměli a domnívali se, že jejich přátelství je skálopevné. Po ní se ale začíná dbát na sociální postavení, což vede k nenávisti, nepřátelství a častým sporům. Nejkrutější je zklamání některých vojáků, kteří se celou válku těší domů, ale po jejich návratu zjistí, že je manželky opustily s někým jiným. Normálním se také stává hlad, který snad nepociťují jen ti bohatí a lidé venkova. Také proto jezdí mnoho lidí z měst na venkov doslova žebrat o trochu jídla, což je ovšem nelegální a tak se stává, že jídlo, které vezou své rodině jim zabaví četníci. Proto se také mnoho vojáků uchyluje na venkov, kde zastávají různé práce, závislé především na jejich vzdělání. Posledním ránou je sebevražda bývalých přátel z války, kteří psychicky nezvládnou tíhu celé doby a spáchají sebevraždu. Celá kniha je vlastně zamyšlením nad válkou a době následující. Zda se opravdu bojovalo za “dobrou věc\\\\\\\" či snad jen z rozmaru generálů.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1973 , OdeonOriginální název:
Im Westen nichts Neues / Der Weg zurück, 1931
více info...
Přidat komentář
Tato kniha byla povinnou četbou k maturitě, a nikdy bych si nepomyslela, že mě tak strhne.
Na západní frontě klid jsme měli jako povinnou četbu, tak mě ta knížka chytla, že jsem si okamžitě šla půjčit "Cestu zpátky". Byla jsem zvědavá na další osudy vojáků. Občas jsem byla konci zklamány, ale i tak jsem knihu zhltla jedním dechem.
Netřeba slov. Hlavní hrdina, Paul Bäumer (autobiografické rysy s Remarquem viditelné) dokonale popisuje prostředí i krutost první světové války. A taky to, jak teprve 18letí kluci, naplněni vědomostmi a očekáváním postupem času strašně moc zestárnou. Hodnota přátelství se stává víc, než rodina a city jdou stranou. Člověk ve válce se stává lhostejným a navěky poznamenaným. Autor tuto knihu psal velice živě, že si čtenář jednotlivé pasáže (obzvlášť kruté) dokázal bez problému představit.
Tento válečný román s autobiografickými rysy mohu s klidnou duší označit za tu nejlepší knihu, co jsem kdy četla. Osud mladých vojáků mě sžírá dodnes, už když zemřel Kemmerich jsem měla na krajíčků.
Po přečtení této knihy mnozí pochopí pojem "Ztracená generace", který je v tomto díle nejlépe vystižen. Kdo stále bádá, jestli si tuto knihu dát k maturitě, tak zaručeně ANO! Nejenže je tato kniha skvělá, ale je toho o ní tolik co říct. Dá se mluvit o "Ztracené generaci" o Hemingwayově díle "Komu zvoní hrana" a vůbec.
Tady asi nemá moc smysl něco komentovat. Nejznámější a asi i nejpopulárnější kniha mého nejoblíbenějšího autora. Při jejím čtení asi čtenář nejlépe pochopí termín "ztracená generace".
K četbě jsem byla "donucena" - patří totiž k povinným četbám k maturitě. I tak se mi líbila. Musím se přiznat, mi občas i slza ukápla, protože kniha je napsána velmi drasticky. Ona vlastně vůbe není napsána drasticky. Je napsána upřímně a reálně, jenom ten příběh je až moc drastický. A právě proto stojí za to přečíst. Nad minulostí by se neměly zavírat oči.
Příběh je čtivý, ale hodně drsný. Přiblížil mi něco, co asi nikdy úplně nepochopím.
Tak tuto knihu jsem si přečet na základní škole dobrovolně, stačil mi krátký úryvek v učebnici. Knihu jsme četl již několikrát. Pocity a prožitky vojáka z Velké války, které se nám snaží autor podat v Ich formě, jeho naivitu a postupné setkávání s drsnou realitou zákopů. Tato kniha dává pochopit počátečnímu nadšení, ale také proč se vojáci tak rádi vraceli zpátky na frontu, kdy se doma už cítili už jen tam. Silným zážitkem pro mě bylo, kdy byl hlavní hrdina společně se zraněným Francouzským vojákem v "trychtýři", kdy uvažuje o tom, zda se podívá na jeho doklady, kdopak to asi je a úvaha nad smyslem toho všeho proč se to tak děje. Doporučuji každému.
Tohle by měla být povinná četba pro každého. Kniha nejen že je čtivá, ale hlavně velmi realistická a ukáže člověku, co válka opravdu obnáší.
Prvé povinné čítanie, ktoré som s chuťou prečítala a vystriedala všetky možné emócie, ktoré človek v sebe má. Doteraz si pamätám určité útržky a buď sa usmejem nad ako takým odľahčením alebo smutne pokrútim nad hlúposťou ľudského rozumu. Je smutné, že človek ako najinteligentnejšie stvorenie na svete, vie svoj rozum a inteligenciu využiť na niečo také hnusné ako vojna, kde nič nevedie k dávno miereným cieľom hlavných aktérov.
Výborná kniha a skvělý film, který byl podle ní natočen. Jedno z mála děl povinné školní literatury, které mě zaujalo.
Tahle kniha úplně změnila můj přístup. Nikdy jsem nebyla čtenář a jediný způsob jakým jsem se ke knihám dostávala byla povinná četba. Po přečtení tohoto titulu jsem během dvou měsíců přelouskala všechny Remarqueho díla, ale žádné už se nemohlo vyrovnat této prvotině. Závěrečnou pasáž Klidu jsem přečetla snad stokrát, očekávajíce nějaké další sdělení mezi řádky...
Od té doby čtu pravidelně romány z válečného období a zkouším najít takový, který by na mě udělal větší dojem...
Komentář speciálně k Cestě zpátky:
V porovnání s "Na západní frontě klid" je tento sequel jaksi ve stínu svého mnohem známějšího předchůdce. Což je přitom dosti nezasloužené. Narozdíl od dnešní trendu pokračování není Cesta zpátky lacinou snahou svést na vlně úspěchu prvního dílu - tady jde o víc; o dokreslení črtů, které se do Západní fronty nevešly a ani se vejít pořádně nemohly, jelikož obě knihy popisují dva různé světy. Západní fronta je obrazem černobílé reality války: přežij, nebo zemři. Vše mezitím jsou jen drobné epizodky, na kterých v konečném výsledku nezáleží. Cesta zpátky je pak výpravou do světa těch, kteří dokázali přežít a vrací se domů, aby se mohli radovat ze svého úspěchu. Oni přežili.
Remarqueovi se podařilo působivě zachytit, že pro mnohé však návrat domů vůbec žádná výhra nebyl. Ztracená generace nevznikla již přímo v zákopech války. Tam se teprve začínala rodit. Skutečné dozrání nastalo až doma v míru, se kterým si někteří najednou nevěděli rady a co si teď mají vlastně počít. Vojáky být už nemohli a civilisty zapomněli jak. Válkou vykořenění nešťastníci lapeni mezi dvěma světy. V lecčems je tak Cesta zpátky mnohem depresivnějším a působivějším čtením než Západní fronta.
"A pro tohle si přijedeš domů, Arnošte!"
- Adolf Bethke, v poli 1914-1918, v trpké reakci na odhalení manželčiny nevěry a rozpad rodiny.
Autor nám velice dobře podal hrůzostrašný obraz války, díky němuž si můžeme představit, co strašného sám musel prožívat, jak nesmyslná válka byla a jak všichni lidé trpěli. Kniha je velice smutná a celou dobu jsem z ní měla až depresivní pocit :( Doufám, že kniha bude ponaučením pro příští generace. Neumím si představit, jaký otřes by to pro nás byl.
Mistrovsky podaný obraz "ztracené generace". Nadčasovost je, želbohu, dána jejich trvalou reinkarnací v různých částech světa.
Vřele doporučuji.
Jestli čekáte, že si přečtete akční příběh, plný bojových situací, napěchovaný akcí a rychlým spádem nevím zcela jistě, jestli najdete to, co hledáte právě v této knize. Na rychlost plynutí děje si rozhodně nemůžu stěžovat, kniha vás upoutá a čtete dál, i když už vlastně víte, jak kniha skončí. Prostě chcete číst dál! Zároveň v knize najdete velké množství momentů, kdy autor jednoduše nepopisuje průběh boje jako takového, ale zaměřuje se na to. Zbytek recenze: http://annox.blog.cz/1312/na-zapadni-fronte-klid-recenze
Kniha se mi velice líbila. Podle mého názoru jsou v ní vykreslené sice děsivé, ale pravdivé věci stravitelným způsobem.
Rozhodně doporučuji!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) smrt zfilmováno 20. století německá literatura Německo vojáci zákopová válka
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Velice silná kniha, která popisuje hrůzy války se všemi podrobnostmi.